Bojovník: Brat proti bratovi

Jeden z vrcholů roku 2011. Ono je velice jednoduché napsat o sportovním filmu že je plný klišé. Zajímalo by mne, jakou by musel mít snímek s touto tématikou koncepci děje a vedení herců, aby klišoidní nebyl. Doporučuji se tedy dopředu vykašlat na hnidopichy a brát tento počin jako unikát, kterým v mnoha ohledech je. Rvačky v arénách nevídané - tak syrový realismus a výborný kick ass střih/zvuk nepamatuji, vedení herců bez kompromisů a děj je vzhledem ke zmíněným superlativům takový, aby dal vyniknout hercům. Tedy rodinné problémy, nedostatek peněz, exekuce atd. Zkrátka věci, kvůli kterým je člověk ochoten i lámat kosti. A Tom Hardy a jeho nasraná persona - nic podobného ve filmu nepamatuji. Výkon roku. Přímočařejší a jednodušší než Fighter a dravější a méně idealistický než třeba Rocky. Rozhodně stálice současné i budoucí kinematografie. (06.02.2012)

Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že sportovní zápasnické drama u mě bude atakovat přední příčky TOP filmového žebříčku roku 2011, vysmál bych se mu. Fighter, Wrestler, Těžká váha, Rocky, Zuřící býk ... ani jednomu z těchto zápasnických filmů jsem pět hvězd nedal a marně teď přemýšlím, jestli existuje vůbec nějaký jiný sportovní film, který jsem tak vysoko ocenil. Warrior má velmi jednoduchý děj, nikomu asi nebude činit obtíž uhádnout, jak přibližně film skončí. Ačkoli musím říct, že mě v průběhu napadla ještě asi dvě možná zakončení, obě poměrně působivá, takže úplně jistý jsem si nebyl. Tvůrci se tedy nakonec příběhově vydali cestou nejmenšího odporu, ale nevadí. Warriorovi tohle odpustím, protože když odhlédnu od ne úplně stoprocentně sofistikovaného scénáře (což neznamená, že by byl hloupý!), jedná se o naprostou pecku, která funguje jako drama i jako akční bojový film. Ve finále ve mně Warrior vzbudil tolik bouřlivých emocí, jako žádný jiný letošní film. Napětí, následované radostí, následované posmutnělým dojetím. A na pozadí boží soundtrack. Fakt jsem se modlil, aby ta emoční smršť nebyla v závěru narušené ještě nějakými zbytečnými dialogy, no naštěstí ne. PS: Teď už věřím, že Hardyho Bane se vyrovná Ledgerovu Jokerovi, fakt že jo. (02.12.2011)

Nějak mně uniká, proč se tenhle film zdá lidem dobrý natolik, že mu dávají tak vysoké hodnocení. Napadá mě davová psychóza, kterou tady můžeme sledovat téměř u každého dlouho očekávaného filmu. Když se to líbí ostatním, mně musí přece taky. Tím vůbec nemyslím, že by se mně Warrior nelíbil. Souboje, o které tu jde především, jsou sehrány výborně, ale konec je příliš přitaženej za vlasy. Takovej Fighter (2010) se mně zdá minimálně na stejné úrovni a Těžká váha (2005) je o několik stupňů lepší! (11.12.2011)

aneb jak je někdy v obyčejnosti a jednoduchosti strhující síla. Závěrečný duel nezapomenutelný. Tom Hardy je ďábel a pěkně to Batmanovi natře, Nick Nolte hraje jako o život a je jedním slovem úžasný a učitele neznám, ale svou postavu odehrál přesně tak, jak měl. Kdo by to řekl, že se Óda na radost bude hodit tak hodně k nástupu do zápasu. Skvělá úprava (22.12.2011)

Krásně natočený, zpracovaný, napsaný a zahraný snímek o odpuštění. Proč je vlastně tak těžké odpouštět? Co nám v tom braní? Co se musí stát, abychom byli schopni odpustit? To vše nám nádherným způsobem prozkoumává sportovní drama o MMA a jako každé skvělé sportovní drama, to není vůbec o tom sportu. Příběh odloučených dvou bratrů, kteří vyrůstali s otcem alkoholikem má neskutečnou sílu, díky perfektní dramaturgii. Oba bratři mají své problémy, oba potřebují vyhrát a oba se musí naučit odpouštět. Film, který bude i za 50 let aktuální jako Rocky! 10/10 (31.03.2022)