Bojovník: Brat proti bratovi

Zrádně povědomá dějová šablona, chlapský pot v každé minutě a problémy, které vám navždy zůstanou koukat z očí. Warrior je na první pohled jakýmsi scénáristickým kalkulem. Bere si z různých dějových premis slavných boxerských dramat a všechno balí do témat, na která slyší diváci i kritici. Protne se tu Irák, hrdinství, trauma, střední škola, dluhy, alkoholismus a v centru všeho zůstávají ty nejpevnější rodinné hodnoty obalené kolem trpkých vzpomínek. Jenže ono to funguje a to tak, že dokonale. Gavin O'Connor se z Hokejového zázraku poučil, že některé emoce fungují lépe naznačené a beze slov a s každou další scénou, která zabředává do rozbitých rodinných vztahů, stupňuje atmosféru neutuchajícího fandění a touhy po usmíření. A v neposlední řadě má v první linii Toma Hardyho, který svou nosorožčí silou rozbije všechny pochyby. Těžko říct, čím to je, že chlapi tak snadno podlehnou ve chvíli, kdy se ozve charakteristický zvuk rány dopadající na osvalené tělo, ale ten adrenalin, který ve mně během každé výraznější bitky vystoupal, by mohl pohánět nějakou oblastní elektrárnu. Když při finálním songu vybublají i ty nejskrytější vzpomínky a city s nimi spojené, není už proti síle tohoto vyprávění obrany. (09.12.2011)

Óda na (filmovou i divákovu) radost, kterou kazí snad jen snaha o honění příliš mnoha zajíců. Čert vem všechna ta klišé, ale ocenil bych, kdyby se to plně soustředilo jen a pouze na bratry a otce (plus jejich démony); ono k tomu sice dojde, ale až v samotném závěru. Čímž dochází k tomu, že ty předchozí vedlejší motivy stejně vyzní do ztracena. (14.12.2011)

aneb jak je někdy v obyčejnosti a jednoduchosti strhující síla. Závěrečný duel nezapomenutelný. Tom Hardy je ďábel a pěkně to Batmanovi natře, Nick Nolte hraje jako o život a je jedním slovem úžasný a učitele neznám, ale svou postavu odehrál přesně tak, jak měl. Kdo by to řekl, že se Óda na radost bude hodit tak hodně k nástupu do zápasu. Skvělá úprava (22.12.2011)

Pre mna idealne sklbenie strohosti s funkcnym rozdelenim na vztahovu a arenovu cast. Skoncilo to v tom najlepsom a nedopovedane som nemal potrebu dohladavat. Hmatatelny schematizmus prekryva sustredena rezia a vyborne herecke vykony na cele s desivym Tomom Hardym, ktoremu som veril kazdu mimiku, pohnutie svalom a buldocie premiestnovanie sa v priestore. Variacia Beethovenovej Ode to Joy potesila. (29.11.2011)

Musím předeslat, že jsem milovníkem filmů o sportu. Mají svá pravidla, většinou jsou lehce předvídatelné a nějakým těm klišé se většinou nevyhnete. Pokud je vše dávkováno ve správném poměru, pak jde z mého pohledu spíš o klady než zápory .... K filmu Warrior budou mít filmoví kritici asi dost připomínek (možná oprávněných), ale já (jako "normální" divák) jsem byl nadšený ! Nechal jsem se snadno vtáhnout do děje, vybudoval jsem si siný vztah k postavám a příběh jsem asi vnímal přesně podle toho, jak to režisér zamýšlel. Jak jinak bych při závěrečném turnaji, a především při finálním songu, mohl prožívat emoční smršť, kterou jsem u filmu léta (jestli vůbec někdy) neprožíval ? ... Kdo chce zodpovědně zhodnotit filmový rok 2011, musí tenhle "malý film s velkým srdcem" určitě vidět. Já jsem kvůli němu "musel" překopat svoji dlouho ustálenou TOP 20 ... (10.01.2012)