Admirál

Ja viem, že je to patetické, že to príliš nekorešponduje s historickými faktami, že namiesto historického filmu sme sa dočkali melodrámy, ale musím brať do úvahy, že je to skutočný veľkofilm. Ak by bol presne tak isto natočený v Hollywoode, bol by propagovaný ako Pearl Harbour. A vlastne s ním má aj najviac styčných bodov, ako som opísal vyššie. Hlavný predstaviteľ je charizmatický, hlavná predstaviteľka krásna. Rusi sa tresli po vačku a pripravili veľké kino, ktoré sa nebojí krvi a násilia. (26.10.2012)

Jsem zklamaná, protože jsem nečekala, že to bude romance na způsob Doktora Živága a boje občanské války že zde budou pouze jako působivé pozadí k mimomanželské lásce! Mimochodem tento vztah nebyl tak idylicky nevinný, jak by se mohlo zdát, Anna Timirjovová nebyla naivní dívenka, jak je ve filmu líčena. V r. 1918 se rozvedla se svým manželem Sergejem Timirjovem a bezohledně ho opustila stejně jako jejich maličkého, teprve čtyřletého synka Vladimíra. S Kolčakovem nemohli uzavřít nový sňatek, neboť i on byl ženatý a také měl se ženou Sofií syna Rostislava. A tak odjeli Kolčakov a Timirjovová v témže roce aspoň na "svatební" cestu do Japonska. Admirál je ve filmu vylíčený jako velmi zbožný člověk, ale toto jeho nečestné jednání se bohužel se zbožností příliš nesrovnává! (24.02.2017)

Nechápu tolik nízkých hodnocení. Bitev sice není mnoho, ale ty námořní stojí rozhodně za to (minové pole, pomoc na pobřeží). Dále je ve filmu dobře vykreslená revoluce na konci první světové války, kdy se pobilo mnoho Rusů navzájem, aniž by drtivá většina z nich vůbec měla ponětí v čem ona revoluce spočívá. Zajímavostí pro nás je také role československých legií. - Určitě se z mého pohledu jedná o nejlepší Ruský film vůbec. Velkolepostí se nešetřilo a to já rád. (12.11.2009)

Příjemně vyprávěný příběh o admirálu Kolčakovovi, o jeho boji proti nastupujícímu bolševismu a o jeho lásce k ženě jiného muže. Pokud zůstávala ta rovina válečně politická, tak nemám prakticky co vytknout - bitvy byly vyvedeny solidním způsobem a bez většího patosu (až na jeden případ), což jim dodávalo na věrohodnosti a i přebírání moci komunisty bylo ukázáno celkem na úrovni. Bohužel jakmile se najelo na romantickou vlnu, tak to začalo skřípat. Mezi Chabenským a Bojarskou to absolutně nejiskřilo a byla to taková láska v pozoru, což mi opět dokázalo, že Rusům prostě emoce na filmovém plátně nejdou. A vzhledem k tomu, že se tahle nit táhla prakticky od začátku až do konce, tak mi to celkový dojem trochu kazilo. A ten titanicový konec........ Na druhou stranu pokud Chabenský hrál admirála a ne zrovna milence, tak byl dokonalý a také bych ocenil výpravu, která byla perfektní. No a jako třešničku na dortu tu bylo i pár českých slůvek v podání našich legionářů, kteří tu sice měli minimální, ač významný, prostor a kteří zde nebyli vyvedeni zrovna v růžových barvách, ale čert to vem - Rusáci nám zkrátka nemůžou odpustit, jak jsme je tenkrát obrali a přečůrali. :D 75% (28.07.2009)

Obdivuju všechny, kdo se dokáží vyjádřit k nepřesnostem stran zbraní, vlajek, uniforem, použitých plnicích per, vzoru na ubruse a přezek na střevících. Jsou to věci, které jsou mimo moje rozlišovací schopnosti, protože moje vědomosti ohledně toho, jak se Ruskem probíjeli bílí, rudí, legionáři, kozáci a kdo ví kdo další, jsou jedna velká černá díra. Vím, kdo byl Kolčak a vím jak vypadal. To, že ve filmu vypadá tak, jako vypadal ve skutečnosti je ohromující. Konstantin Chabenskij byl opravdu dobrá volba, co dobrá, výborná. I když by název filmu sváděl k tomu, že se bude jednat o životopis nebo ryze válečný film, není tomu tak. Film zobrazuje poměrně krátký úsek ze života titulní postavy, zato až do vizuálně působivého konce, mnohovrstevnost války i osobnosti admirála Kolčaka samotného. Rozpolcení mezi povinností vůči rodině a okouzlení novou láskou (Anna, ztvárněná Jelizavetou Bojarskou je opravdu nádherná, dokonce i v naprosto nevzhledné uniformě zdravotní sestry). Silná osobnost Kolčakovy manželky. Paličatý, statečný Vladimír Oskarovič Kappel, kterého jsem obrečela. A vzpomínka na natáčení Vojny a míru, respektive pocta tomuto jinému "válečnému" ruskému filmu, v níž si Fjodor Sergejevič Bondarčuk zahrál svého otce. Nepotřebuji monumenátlní nekonečné bojové scény, abych chápala, že je to film v době války a že válka je skutečnost, která ovlivňuje i chování postav, stejně jako nepotřebuji nekonečné postelové scény plné detailů, abych chápala, že se milostný vztah protagonistů neodehrál v ryze platonické rovině. Když už bych chtěla tomuhle filmu něco vyčítat, tak to, že ve verzi s titulky Češi říkají něco jiného, než co je psáno v titulcích. Češtinu do češtiny opravdu není potřeba překládat, stačilo by to přepsat. (28.09.2010)