Admirál

Nechápu tolik nízkých hodnocení. Bitev sice není mnoho, ale ty námořní stojí rozhodně za to (minové pole, pomoc na pobřeží). Dále je ve filmu dobře vykreslená revoluce na konci první světové války, kdy se pobilo mnoho Rusů navzájem, aniž by drtivá většina z nich vůbec měla ponětí v čem ona revoluce spočívá. Zajímavostí pro nás je také role československých legií. - Určitě se z mého pohledu jedná o nejlepší Ruský film vůbec. Velkolepostí se nešetřilo a to já rád. (12.11.2009)

Jsem zklamaná, protože jsem nečekala, že to bude romance na způsob Doktora Živága a boje občanské války že zde budou pouze jako působivé pozadí k mimomanželské lásce! Mimochodem tento vztah nebyl tak idylicky nevinný, jak by se mohlo zdát, Anna Timirjovová nebyla naivní dívenka, jak je ve filmu líčena. V r. 1918 se rozvedla se svým manželem Sergejem Timirjovem a bezohledně ho opustila stejně jako jejich maličkého, teprve čtyřletého synka Vladimíra. S Kolčakovem nemohli uzavřít nový sňatek, neboť i on byl ženatý a také měl se ženou Sofií syna Rostislava. A tak odjeli Kolčakov a Timirjovová v témže roce aspoň na "svatební" cestu do Japonska. Admirál je ve filmu vylíčený jako velmi zbožný člověk, ale toto jeho nečestné jednání se bohužel se zbožností příliš nesrovnává! (24.02.2017)

U tohoto snímku hodnotím jeho jedinou složku, a to romantickou. Ta se velmi povedla a naprosto přebila z mého pohledu další proudy. I záběry na válečné hrůzy se dají vnímat jakoby z povzdálí. Kolčak působí jako kladný čestný hrdina, kterému je čest nade vše. Bez ohledu na plochost postav, idealizovaní Kolčakovy vlády, platonická láska přetrvává věky. (26.04.2010)

Tímto filmem vzdali Rusové poctu velké osobnosti vlastních dějin, ovšem udělali to na americký způsob. Ale film je to podařený. Měla bych ale i jednu výtku, nějak jsem ve filmu nepostřehla, že slavný admirál byl i velmi krutý. Nechal popravit 110 000 lidí a vesnice, které byly spolčené s Bolševiky na tom nebyly o nic lépe. Byly rovnou vyplěneny a zlikvidovány. Rusové jsou vůbec experti na to sežrat se mezi sebou, jejich prostě mnoho. Myslím si, že ani někteří lidé nevěděli, za co vlastně bojují a jenom se nechavali strhnout davem. Patříš ke staré garnitůře, tak tě odpráskneme. Monarchisti byli zobrazení jako nefalšovaně dokonalí lidé a lůza je šla polikvidovat. Akorát, že nic nění tak černobílé. Nižší třída se právě naučila krutosti od vrchnosti. (23.10.2017)

Na první pohled Admirál vypadá jako obzvláště zdařilá imitace Hollywoodu - sází řemeslně dobře odvedené a výpravné "velkofilmové" obrazy, hraje k tomu tklivá orchestrální hudba a v centru pozornosti je rádoby ušlechtilá romance. Bohužel se ale ukazuje, že úmorná snaha točit "po hollywoodsku" z filmu nakonec dělá jen standardizovaný sériový výrobek bez jakékoli stopy poetiky národní kinematografie, z níž vzešel. A hollywoodským velkofilmům pro svou rozpadlou dramaturgii a významovou i emoční vyprázdněnost stejně nesahá ani po kotníky. O neuvěřitelně naivní idealizaci bělogvardějců a vůbec celého předrevolučního Ruska (které ve filmu vypadá jako skvěle prosperující země, kde nejspíš žijí jen samí vznešení šlechticové) je už řeč v okolních komentářích; já bych jen dodal, že mne zaujala až úsměvná úpornost, s níž film zdůrazňuje exaltovanou zbožnost protikomunistických sil. Docela by mne zajímalo, čím vlastně byla motivována. Snahou zalíbit se religiózním Američanům? Či snad přesvědčením, že náboženství stojí v opozici ke komunismu? Smutné je, že Admirál zůstává dost možná jediným ruským blockbusterem, který se snaží říct (byť velice hloupě), že sovětská éra byla velkým historickým omylem, který se raději neměl stát. Jiné ambiciózní ruské filmy totiž po Sovětském svazu naopak teskní. A současnému putinovskému režimu se dokonce povedlo to nostalgické vzpomínání na někdejší sovětskou velikost spojit právě se zdůrazňováním oněch náboženských hodnot, které v Admirálovi rudá lůza pošlapává. (16.04.2017)