Invictus

Ani ve snu by mě nenapadlo, že Nelson Mandela se snažil podnítit svůj národ právě sportem a sportem zrovna ne ledajakým. Clint Eastwood opět natočil úžasný film s úžasným příběhem, tentokrát podle skutečný události. Legrace je, že na jednu stranu v jednom roce natočí film o pravověrným rasistickým Američanovi a hned na to natočí film o Jížní Africe a o tom, jak se to tam v devadesátých letech formovalo. Každopádně ale na film samotný se nechá koukat, a ačkoliv je především o sportu, objeví se tam i jiné stránky tehdejší doby. A to je jen a jen dobře. Clint Eastwood ví co točit a nebojí se zasáhnout svými filmy jakýkoliv kraj. Takže mistrně odvedená práce tam určitě bude. Příběh je ale už rutina, na pomezí zajímavého vzniku nového státu. (04.07.2010)

Dlouho jsem tomuto filmu vzdoroval, Eastwood sice svůj další film opět precizně zrežíroval a stvořil další formálně pečlivě vybroušený diamant, ovšem samotný koncept Invictus ve mně budil obavy, že si to Drsný Clint chtěl u publika a kritiky tentokrát značně ulehčit a vrhl se na téma na hony smrdící prvoplánovostí, patosem a kýčem. Opravdu dlouho jsem vzdoroval...snad celou první třetinu. Sledoval jsem příběh, o kterém jsem věděl, kam směřuje, v co vyústí a co sdělí...a přesto jsem byl nakonec překvapen, a to samotným scénářem, který je neméně vyspělý jako Eastwoodova režie. Scénář mě překvapil z metodologického hlediska, tím, jak podával známá fakt a myšlenky prostřednictvím mikropříběhů uvnitř jednotlivých scén, přičemž někdy k divákovi mluvil v pouhých náznacích a jindy byl explicitní. To, co se zprvu zdálo být další sportovní dojemnou báchorkou o jednom velkém vítězství, se nakonec ukázalo být oslavou jedné velké osobnosti - Nelsona Mandely -, přičemž ono velké vítezství bylo "pouhým" nástrojem, skrze nějž šířil svou ideologii. Faktem, že se nejedná o další sportovní film, je i to, že divákovi se nedostává uceleného pohledu na jednotlivé zápasy - je zde jen několik samostatných výjevů z jednotlivých utkání a bez dalšího zdržování se jede dál. Vyjímkou je až finální utkání, které zabírá celou závěrečnou půlhodinu, ale opět se nejedná o pouhý triumf sportovního jihoafrického družstva, nýbrž o samotné vyvrcholení Mandelova snažení. __ Výsledek je tedy takový, že jsem zprvu obdivoval režisérovu virtuózitu a bránil se samotného tématu, načež mě následně při důkladnějším sledování ohromila i samotné stavba scénáře. Darmo mluvit o výkonu Morgana Freemana v roli Mandely, která patří na vrchol jeho kariéry. Matt Damon hraje úsporně, nikoliv však špatně. Z formálního hlediska se tedy jedná o další Eastwoodovo precizní dílo, scénář taktéž oplývá nespornými kvalitami a herci celé dílo završují...co víc si tedy přát. A nějaký ten patos? No co, to k tomuhle druhu filmů prostě patří90% (17.01.2010)

Film přechlastaný patosem, v němž řádí neviditelná ruka scenáristického osudu a bohužel i velmi zjednodušující a plochá řešení klíčových scén. Zvláštní, jak i to ragby pak vypadá jako pimprlové divadélko. Každopádně moje láska k tomuto sportu chuligánů, který hrají gentlemani a též úcta k výkonům Morgana Freemana i Matta Damon z toho udělala snesitelný zážitek. Takovou politicko-společenskou pohádku. Ale nešť, jen se obávám, že tohle je spíše odvrácená strana Clintova prostého stylu režie. (30.10.2011)

Když už si nějaký režisér nastaví svoji laťku kvality vysoko, je těžké pak sledovat jeho film, který spíše zapadá do průměru. Herci nezklamali a dialogy jsou skvěle napsané. Co věta od Mandely, to nezapomenutelný citát obsahující moudro. Až mi bylo líto, že Eastwood nenatočil vězeňské drama Mandelova pobytu ve vězení. Ragby mi nic neříká a doteď jsem nepochopil z filmu pravidla. A že to budou zvláštní pravidla, když se obyčejný fotbalový tým dostane na vrchol jen díky jednomu setkání kapitána týmu s prezidentem a prohození několika slov. Avšak už několik lidí dokázalo z ničeho, udělat něco. A tento film je jedním připomenutí z mnoha těchto příběhů. (03.01.2010)

Eastwood je opravdu pan režisér. Dokonale se mu podařilo zobrazit podvědomou provázanost sportu s politikou a národním uvědoměním. Všichni jednohlasně prohlašujeme, jak politika do sportu nepatří. Ale stačí, když na mistrovství světa vyjedou na led naši hokejisté, a cítíme to úplně jinak. A kdo si pamatuje zápasy se sovětskou sbornou, musí chápat, že Eastwood ví přesně, o čem tenhle film natočil. (12.08.2010)