Invictus

Eastwood je skvělý herec a ještě lepší režisér, ale trochu v tomto případě selhal ve výběru a záživnosti tématu. V korektním souladu se současným geopolitickým světonázorem celou první půli úžasle sledujeme, jaký že je ten jihoafrický Havel skvělý vůdce, filantrop, prefíkaný stratég a mesiáš. Ještěže v druhé půli vidíme trochu toho OBJEKTIVNÍHO, dobře natočeného reálného rugby.... Morgan Freeman ovšem ty černochy fakt zahrát umí a oskar za hauptku ho zřejmě nemine!! (11.01.2010)

Zvláštní jeví se na pohled symbióza politického dramatu se sportovním filmem a přesto se Eastwoodovi podařilo důstojné spojení obého. Prostor mezi sportem a politikou především líčí osobnost Nelsona Mandely jako politika obrovské mravní síly, jehož hlavním tužbou je stmelení národa rozeštvaného apartheidem a obavami z věcí příštích. Člověka spravedlivého, který nehledá mstu, ale porozumění. Člověka, který věří, že i sportovní vítězství může pomoci zklidnění napjaté vnitropolitické situace. Nu, zde je snad film (nikoliv zřejmě skutečný Mandela) naivní až příliš - nevěřím na přetrvání pout, které vytvořilo něco tak prchavého jako zlatá medaile. Naivní je zřejmě uvědoměle, jak lze tušit např. z občas zabíraných novinových titulků ("Kriminalita v JAR stoupá"), což mé protesty samozřejmě zmenšuje. Druhé ohnisko filmu leží v samotném rugby a i přes autentickou historicitu mi tato složka film kazí. Klasická cesta outsidera na vrchol, byť se skutečně odehrála, je tu vyzdůrazňována pro mě přehnanými prostředky: mýtizací finálového soupeře a přetaženou počáteční kritikou týmu (hlavní kritik plive jed jak kobra). Okoukané mi připadají scény líčení sportovního ducha a jeho posilování. Snad se tu negativně projevuje i moje averze k vrcholovému sportu jako takovému. Svým způsobem je to vlastně malý zázrak, že uděluji sportovnímu filmu silné ***. To se neděje často. (29.03.2010)

Půjdu proti proudu a dám největší hodnocení, protože takhle mě žádný Eastwoodův film za poslední roky nezaujal. Ať už je to netradiční téma, zpracování nebo herecké výkony. S dojemnými projevy jsem problém neměla, od Freemana to totiž vyznělo tak přesvědčivě, jako by ho na těch 30 let opravdu zavřeli. Plusem pro mě byla jistá nepředvídatelnost filmu(historii rugby po nocích nestuduju) a jeho nerušivé splynutí s politickou částí filmu. Takže ve výsledku nemám moc, co vytknout. Výborný film. (29.12.2009)

Tak tohle jsem od Eastwooda nečekal ani v těch nejhorších snech. Něco podobného se snad nevidí ani na Nově v dvoudílném německém megafilmu. Od sportovního žánru se nějaký ten patos a citové vydírání očekává, ale to co zde Clint předvedl, to hluboce překračuje hranice dobrého vkusu a je mi úplně jedno, do jaké míry jde o rekonstrukci. Prvních pár desítek minut jsem trpělivě čekal, kdy se konečně začne něco dít, kdy nám přestanou tlouct do hlavy, že rugby je jediný způsob jak sjednotit národ a kdy Mandela přestane mluvit ve filozofických frázích o budoucnosti, bratrství a víře (jeho první rozhovor s kapitánem rugbyového týmu je asi nejkreténštěji napsaná smrtelně vážně míněná scéna jakou jsem poslední dobou v áčkovém filmu viděl). Nestalo se, rugbysti vyhráli a film skončil stejně hloupě jako začal, akorát se všichni usmívali, měli se rádi bez ohledu na rasu a postavení a asi se i vymítila chudoba a AIDS. Mandela je ve Freemanově podání tak přehnaně úžasný přemoudřelý vševědoucí superstařík, až mi lezl fest na nervy, stejně jako všechny ostatní postavy, prodělávající tu ohromě originální proměnu z odpůrců na fanoušky. Scény ze hřiště jsou nevídaně nudné, přiznám se, že pravidlům moc nerozumím a rugbyový zápas jsem nikdy celý neviděl, ale zde jsem si připadal jako když koukám do pogujícího kotle pod pódiem Visacího zámku kolem druhý ráno – dvacítka oplácaných třicátníků těžkopádně vykopává nohama, postrkujují se, občas nějakej upadne a pak se strhne mela, při které se tahají za trička. Jenže tady u toho nadšeně křičí přeplněný stadión a vlastně i celá Afrika. Mám právě podezření, že z mnohamiliardového rozpočtu zrovna probíhajícího MS ve fotbale pořádaného JAR šlo pár milionů právě do Eastwoodovi kapsy, aby ještě před zahájením šampionátu natočil tento propagandistický film, abychom my všichni potenciální návštěvnící viděli, že se nemáme čeho obávat, JAR je v dobrých rukou a ulice jsou bezpečné, protože dobrá hra nasytí hladové. Naštěstí domácí nepostoupí ani ze skupiny, takže se snad za pár let nedočkáme podobně oslavného blábolu – to máte za ty zkurvený vuvuzely. (22.06.2010)

O ragby se zajímám asi stejně jako o JAR, sportovní dramata nepatří mezi můj šálek čaje a přesto mě Clint dokázal strhnout. Dokonce ve mě vyvolal vzpomínky na jiný rok a jiný sport. Morgan Freeman vynikající (kéž by všichni prezidenti vyzařovali takový klid a jistotu), Matt Damon nabouchaný jako snad ještě nikdy. Opravdu povedené. (02.10.2010)