Invictus

Clint Eastwood opět skóruje, jako už po tolikáté, a to konkrétně tak, že se mu originálně povedlo málokdy vídané skloubení politicko-biografického snímku se snímkem sportovním. V rámci krásných ideálů byly z filmu sice vypreparovány všechny hypotetické negativní aspekty konce apartheidu v JAR a jistě hodně bolestné transformace dříve nesmiřitelně rozdělené společnosti (stejně jako nezpochybnitelný historický fakt, že hráčům All Blacks kdosi v hotelu před finálovým zápasem otrávil jídlo a mužstvo hrálo tak indisponováno), ale Eastwood si přesto dobře ohlídal onu citlivou hranici, aby se z jeho velkofilmu nestal hollywoodský doják. Ano,k jeho filmu patří přídomek hollywoodský, ale bere si z něho jen to lepší, nevydírá, zbytečně diváka nevystavuje přemíře patosu a hlavně se nikde nepodbízí. Ta vyzrálost a velikost jeho režisérského mistrovství prosakuje skutečně z každého filmového okénka, přesně ví, proč a co točí...stačí úvodní scéna, na jedné straně ulice běloši hrají ragby a na druhé otrhaní černoši fotbal, a máme tu expozici přímo čítankovou. O brilantní metamorfóze Morgana Freemana do Nelsona Mandely se asi není třeba zdlouhavě rozepisovat, ta je přímo excelentní, včetně jeho jihoafrického přízvuku. Neporažený je skutečně silný film, Clint Eastwood znovu natočil snímek, nad kterým stojí za to přemýšlet. Mimochodem, při sledování biografického příběhu Nelsona Mandely jsem měl několikrát pocit té silné paralely k podobně silnému příběhu Václava Havla, nestálo by za to ho také zpracovat, Clinte? :-) (07.12.2010)

O ragby se zajímám asi stejně jako o JAR, sportovní dramata nepatří mezi můj šálek čaje a přesto mě Clint dokázal strhnout. Dokonce ve mě vyvolal vzpomínky na jiný rok a jiný sport. Morgan Freeman vynikající (kéž by všichni prezidenti vyzařovali takový klid a jistotu), Matt Damon nabouchaný jako snad ještě nikdy. Opravdu povedené. (02.10.2010)

Invictus: the film of Morgan Freeman. Ano, muj oblibeny cernossky kral zde podava Nelsona Mandelu lip, nez poda Nelson Mandela sam sebe :-)). Jeho prizvuk, jeho super myslenky a obrovske charizma je hlavnim tahakem tohoto filmu. Jinak celkovy dej je trochu plytky (na Eastwooda, stejne nad ostatnimi vycuhuje), fotbalisti jedou od zapasu k zapasu, sem tam si zajdou na Robber island (ale je to moje nej. scena ve filmu) a konec byl prilis preslazeny. U Gran Torina ci Výmene to bylo mnohem lepsi. Matt Damon neprekvapuje, ale ani nezklamava. proste prilis nezajimava role. A ten bodyguard cernoch je drsnej typek (to s tim letadlem bylo uzasne). Hudba nevyrazna, vyrazne byly jen ty dva songy, ktere hraly pri dvou scenach. Tedy film za za prumerne tri, zbytek obstarava Mandela, ehm teda Lucius Fox.. (11.01.2010)

Objektivne najhorsi Clintov film za posledne roky. Niekde urobili machri z planety Eastwoodovo chybu, kedze emocie sa nedostavili a to je uz co povedat. Je mi to nesmierne luto, film to bol pekny, ale zabudnutelny. Changeling a Gran Torino vo mne rezonuje doteraz, Million Dollar Baby, o tom ani nehovorim. Freeman bol bozsky, Matt Damon mi vadil. Nadherna sceneria, nadherny pribeh, ale prilis dlhe, rozvlacne a prvoplanove. Prilis vela temat, ktore zostali polosurove a moj pohar spokojnosti poloprazdny. (28.12.2009)

Tak tohle jsem od Eastwooda nečekal ani v těch nejhorších snech. Něco podobného se snad nevidí ani na Nově v dvoudílném německém megafilmu. Od sportovního žánru se nějaký ten patos a citové vydírání očekává, ale to co zde Clint předvedl, to hluboce překračuje hranice dobrého vkusu a je mi úplně jedno, do jaké míry jde o rekonstrukci. Prvních pár desítek minut jsem trpělivě čekal, kdy se konečně začne něco dít, kdy nám přestanou tlouct do hlavy, že rugby je jediný způsob jak sjednotit národ a kdy Mandela přestane mluvit ve filozofických frázích o budoucnosti, bratrství a víře (jeho první rozhovor s kapitánem rugbyového týmu je asi nejkreténštěji napsaná smrtelně vážně míněná scéna jakou jsem poslední dobou v áčkovém filmu viděl). Nestalo se, rugbysti vyhráli a film skončil stejně hloupě jako začal, akorát se všichni usmívali, měli se rádi bez ohledu na rasu a postavení a asi se i vymítila chudoba a AIDS. Mandela je ve Freemanově podání tak přehnaně úžasný přemoudřelý vševědoucí superstařík, až mi lezl fest na nervy, stejně jako všechny ostatní postavy, prodělávající tu ohromě originální proměnu z odpůrců na fanoušky. Scény ze hřiště jsou nevídaně nudné, přiznám se, že pravidlům moc nerozumím a rugbyový zápas jsem nikdy celý neviděl, ale zde jsem si připadal jako když koukám do pogujícího kotle pod pódiem Visacího zámku kolem druhý ráno – dvacítka oplácaných třicátníků těžkopádně vykopává nohama, postrkujují se, občas nějakej upadne a pak se strhne mela, při které se tahají za trička. Jenže tady u toho nadšeně křičí přeplněný stadión a vlastně i celá Afrika. Mám právě podezření, že z mnohamiliardového rozpočtu zrovna probíhajícího MS ve fotbale pořádaného JAR šlo pár milionů právě do Eastwoodovi kapsy, aby ještě před zahájením šampionátu natočil tento propagandistický film, abychom my všichni potenciální návštěvnící viděli, že se nemáme čeho obávat, JAR je v dobrých rukou a ulice jsou bezpečné, protože dobrá hra nasytí hladové. Naštěstí domácí nepostoupí ani ze skupiny, takže se snad za pár let nedočkáme podobně oslavného blábolu – to máte za ty zkurvený vuvuzely. (22.06.2010)