Smrť čaká všade

70%. Do bodky sa stotožňujem s Pomovým komentárom. Ten film má skvelú atmosféru, niekoľko strhujúcich momentov - osobne ma zasiahla scéna s načasovanou bombou na tele človeka - autentické vyobrazenie vojny, na ktorú sa nedívame ako na niečo, čo je mimo našu realitu, ale prežívame ju priamo telom aj dušou vďaka vojakom, ktorých veľakrát k bezohľadnosti prinútia okolnosti. Táto snímka nemá dramatické vyvrcholenie ani dej, ide čoby o dokumentárne zábery zachytávajúce celé to vojnové šialenstvo. Chvíľami som bola ohromená, chvíľami ma svet pyrotechnikov nudil k smrti, hoci je to realita, ktorá sa odohráva aj počas písania tohto komentára. Kathryn Bigelow dokázala najmä mužskému publiku, že na režisérskej stoličke dokáže sedieť aj žena a nie vždy je to len muž, čo dokáže vniesť do scenára vojnových filmov klasické "fuck, fuck, fuck". Okrem toho, v kútiku duše mu zazlievam, že vyfúkol Oscarov môjmu jasnému favoritovi, Cameronovmu Avatarovi. (20.05.2010)

Full Metal Jacket nového tisíciletí – militantního, cynického a dravého. Kulervoucím způsobem natočené dokudrama o lidech závislých na válce, o přerostlých klucích, pro které je normální život až příliš normální. Bigelow naložila vozík plný naturalismu, žhavé irácké atmosféry a brilantních hereckých výkonů. Takhle dynamicky natočené váleční drama tu chybělo od dob, kdy Scott střílel na jestřáby. Podobně jako on i Bigelow nechává stranou morální hodnocení konfliktu, ale jde hloub do psychiky postav a neodpouští si i solidní porci ironie (něco, co mi u Černého jestřába přeci jen chybělo). Dvě hodiny skvěle porcují syrové bojové scény a zapocené dialogy veskrze průměrných vojclů. The Hurt Locker se nesnaží dobrat podstaty irácké války, ale jen vystihnout podivnou duši válečníka. A v tomhle ohledu odvedla Kathryn Bigelow lepší a vnímavější práci než její mužští kolegové. Krom koulí má totiž i zatracenou empatii... The Hurt Locker je pro mě jedním z amerických vrcholů roku 2009. Ne-li číslem 1. (08.02.2010)

„Poraďte mi. Ako najlepšie zneškodniť bombu?“ – „Prežiť.“ Pridlhé, málo úderné, úvod dobrý, záver dobrý, no medzi tým hodina a pol prašnej nudy. Bigelowová neponúka komplikovanosti, veď dve (najdôležitejšie) veci povie na samom začiatku: názvom (v tomto prostredí naozaj smrť čaká všade) a citátom (vojna je droga). Tým šikovne, výstižne a uveriteľne „ospravedlňuje“ ústredného hrdinu (zároveň tým ale nenecháva priestor pre divákove názory). Jeremy Renner je jeden z mála ľudí, ktorí to zvládli ľavou zadnou bez zbytočných rečí a okolkov a film sebavedomo svojou nehviezdne obyčajnou žiarou ťahá k záverečným titulkom bez toho, že by sa výraznejšie zadýchal (no na niektoré „silnejšie“ scény mu chýbajú väčšie herecké skúsenosti). Ostatní mu zdatne nahrávajú a po technickej stránke je to relatívne bravúrne (v detailoch nasnímaný úvodný výbuch). Inak žiadny zázrak a chcelo by sa povedať „klasická Bigelowová“ - technická stránka v malíčku, ale scenár sa príliš snaží, je príliš silený, strojený a napriek atraktívnemu námetu nezaujímavý, detto herecké výkony, postavy či dialógy. Myšlienka v podstate naivná (hoc pravdivá?). Za mňa sklamane. (20.05.2011)

Scénář: Mark Boal .. Kathryn Bigelow má v hlavě více testosteronu než kdejaký chlap - našemu světu rozumí a opět vytvořila drsnou podívanou. Válka je droga. Hurt Locker je jeden z prvních pořádných pohledů na Irácký konflikt. Neřeší politiku, jen pocity na bojišti. 85%. (08.02.2009)

Snad jediná výtka: myslím, že v reálu se hraje víc na "jistotu" a míň riskuje. Ale jinak. Tohle není nablýskaná vlastenecká reklama na U. S. Army ani uvzdychané melodrama, kde se oduševněle touží po dívce tam doma. Místo toho tenhle syrový realistický film nabízí jako Churchill krev, pot, slzy a dřinu, neokázalé chlapáctví (natočené ženskou, sakra, ta evidentně nemá potřebu si něco dokazovat), scény, při nichž by bylo slyšet špendlík spadlý na zem, a sympaticky málo keců. Na pochopení charakteru hrdinů není potřeba dlouze a moudře tlachat, stačí pár vět a výborné herectví beze slov. Stejně tak válka, o které se tu nemluví, která se tu prožívá na vlastní kůži. Několik pěkných detailů jako čištění zakrvaveného zásobníku (něco podobného jsem chtěl v nějakém filmu vidět). Ve filmu je velmi málo hudby, což je další plus, přispívá to k napětí i k realistickému vyznění. P. S. Souboj ostřelovačů z Ryana se může jít vycpat. (12.03.2010)