Bratia

A po návratu domů z Afghánistánu začíná vojákově duši operace Trvalá nesvoboda.. Klasicky vystavěné melodrama o traumatech války, jejich dopadech na rodinu, bratrské lásce a stupních otcovské hrdosti. Směrem od dánského originálu a Homérovy Odysey nebyl důvod utíkat, obzvláště když máte hvězdnou hereckou sestavu. Přirozená N.Portman, temnou stránku probouzející Spiderman, který mě děsil, aniž by mi prasknul nafukovací balónek či mrkáček Jake, který si hraje to svoje už od doby, kdy na něho spadl letecký motor. Něco přinesli i Sam Shepard a dětské představitelky a všichni měli podíl na uvěřitelnosti ať už pod povrchem bublajících, či naopak tryskajících emocí. Sheridan tradičně nezapomněl propašovat U2 a musím říct, že při scéně u krbu měla balada „Bad“ své zvláštní kouzlo.. (14.07.2016)

Originál jsem neviděl, ale asi si ho seženu, protože tohle se mi líbilo. A moc. I když by se mohlo zdát, že to je jen další drama, tak tohle jede svou cestou, ne klasickými cestičkami, jak to v dramatech bývá. Například většina scén (vážných, nutno říci) je bez hudby. Tudíž je jen na divákovi, jak se k těm scénám postaví. Sice se to na povrch může zdát chladné, ale opak je pravdou. Právě tímto mě Bratři dostali. Navíc, tohle drama má skvělé obsazení. Kdo např. nevěřil, že Tobey zvládne těžší role, než jen lézt po budovách a tkát pavučinky, tak bude překvapen. Tohle je výkon hodný MINIMÁLNĚ nominace na Oscara. Natalii jsem uvěřil každý pohled, každou slzu, každou větu. A o Jakeovi můžu s klidným svědomím říct, že nezaostal ani za jedním z herců a skvěle je doplňoval. Jako film jsou Bratři brilantní drama, jako obžaloba války to je však geniální. Lepší volba pro první zhlédnutý film v roce 2010 asi nemohla být. (01.01.2010)

Keď počujem slovo remake spojené s hollywoodskou produkciou začne mi krútiť črevá. Jim Sheridan ale na moje prekvapenie dokázal natočiť veľmi dobrý film, ktorým aspoň trošku vrátil tomuto konštatovaniu reputáciu. Ako dokáže vojna zmeniť človeka je námet, ktorý som v rôznom prevedení mal možnosť vidieť už veľakrát, napriek tomu ma scenáristi prekvapili množstvom originality a reálnosťou situácií. Tento druh rodinnej drámy s množstvom vyostrených situácií patrí k mojim obľúbeným žánrovkám. Herci veľmi dobre pochopili svoju participáciu vo filme a dokonca som si konečne Tobeyho Maguirea konečne nepredstavoval vo filme s maskou pavúčieho muža. Neamerický režisér určite dopomohol aj tomu, že nemusím znova v komentári preklínať večný patetický amerikanizmus, ktorý mi dokáže nepríjemne znechutiť pôžitok z podobných filmov. Naopak, film pôsobí veľmi triezvo, vyrovnane, so silným odkazom i pre širšie publikum a s kvalitne zvládnutým záverom. Piatu hviezdičku si film vyslúžil vďaka záverečnej polhodinke a výkonu Bailee Madison. 90%. (24.03.2010)

V dánské předloze Bratrů mě neskutečně iritovala neumělecká kamera, která byla schopna diváka nabít kinetikou během klidného úvodu, přičemž opravdu vypjaté scény pak nepůsobily tolik věrohodně. Tento remake má, jakožto hollywoodská tvorba, očividně hladší režii, plynulejší přechody a přirozenější spád, netlačí tolik na sugestivitu a surovost - otázkou však je, zda je to takhle reálnější, nebo zkrátka jen konformnější pro široké publikum... Další zásadní rozdíl v této, jinak naprosto věrné předělávce, představují herci - laťka byla položena vysoko, ale známá jména nezůstala ve stínu danských kolegů a zejména Gyllenhaal mě svým prvotřídním herectvím skutečně oslovil (opět). Celkově mohu říct, že krutá a působivá výpověď o vlivu války na člověka zůstala stejně kvalitní, přičemž běsnící scény a závěr vyzněl lépe u dánské předlohy. 7/10 (20.12.2009)

Jim Sheridan netočí špatné dramatické filmy, tudíž jsou jeho Bratří spíše sázkou na jistotu než-li krokem do neznáma s nejistým výsledkem. Možná jsou až neprávem opomíjeným snímkem, který má tu smůlu, že se jedná o remake s evropskými kořeny. Pravdou je, že až příliš často sklouzávají k líbivosti s pomocí místy ne úplně vhodného soundtracku. Ale díky sympatiím k hereckému obsazení jsem si ve výsledku nemohl pomoci. Uvažoval jsem o řadě hereckých kombinací, které se zřejmě nikdy nestanou skutečností, ale někdy se přeci jen poštěstí a vidět na plátně vedle sebe Tobeyho, Natalii a Jakea je nejenom smrtící kombinace, ale i zatraceně těžký a neprůstřelný kalibr. Navíc Tobey už opravdu není tím Spidermanem a je jen dobře, že se hnul z místa a pomalu komiksový kabát věší na hřebík. Bratři tak za sebou zanechávají líbivá rádoby dojemná dramata Johna Lee Hancocka a Nicka Cassavetese. Sheridan dobře udržel otěže až do mrazivého konce, kde čekají jen ti opatrně optimističtí U2. PS: Poster alá 3-Iron si ale mohli v propagaci odpustit :) (08.02.2010)