Joru no Shanghai

あなたは私を愛していますか？Krásné. Zrovna na něco podobného jsem měl náladu. Celou dobu jsem si říkal, že režisér bude Číňan (podle toho, jak je to uletěné, nostalgické a moderní), ale nechtěl jsem přerušit film, abych si to ověřil, protože se na to moc pěkně dívalo. Následně zjišťuju, že zřejmě režíroval i jeden z příběhů v mém oblíbeném About Love. Nedivím se :). Posledních 10 minut si pouštím počtvrté a zřejmě ne naposledy. ■ P.S. Zdá se to jenom mě, nebo zní doopravdy z úst Wicki Zhao ta čínština neuvěřitelně sexi? ■ P.P.S. Originální scéna psaní rtěnkou po předním skle auta (vím, že se Číňané a Japonci mohou domluvit přes znakové písmo, takže mi pointa neunikla) ... křižovatka lidských osudů ... na to jsou dobré všechny ty vedlejší figurky, které na první pohled příběh rozbíjejí, ale na druhý se jen jejich prostřednictvím zesiluje efekt míjení se (když v jednu chvíli prochází dvojice kolem baru, z kterého zní sinatrovo Strangers in The Night, říkal jsem si: "to je přesně ono") a "vypráví se" scény, které ústřední dvojice prožít nemůže. (26.03.2013)

Jedna noc v rušných ulicích nejlidnatějšího města Číny, v nichž sledujeme, co svou neuváženou cestou do jejich sítě způsobí jeden japonský vizážista. Nakonec se totiž toulá nejen on, ale i jeho partnerka, kolegové a jedna čínská taxikářka a velmi mě těšilo toulat se s nimi. Také jsem ráda, že jsem s puštěním filmu tak dlouho otálela, neboť jinak bych teď asi marně hledala film, který by mi takto padl do noty. Joru no Šanghai je sice svou podstatou citlivé drama, řešící lidské vztahy, ale dle mého v popisku chybí uvedena komedie, jelikož jsem se dost nasmála. Při vzpomínce na konverzaci Mizušimy s bratrem Lin Xi se musím smát ještě teď. A také by mě docela zajímalo, zda Naoto Takenaka někdy hrál normální postavu, neboť se zdá, že se pro podobné šílené charaktery narodil. (08.04.2012)

Ani nevim, co přesně k tomuhle filmu napsat, je to tak trošku melancholický, ale přesto krásný, úžasně natočený, s výborně poskládaným soundtrackem a s hlavni dvojici (Vicky Zhao, Masahiro Motoki), která k sobě bezvadně sedne, ač pro mě trošku prapodivně se dokáže domluvit psaním, i když se jedná o japonce a číňanku, který si jinak vůbec nerozumí. V podstatě se jedná o takovou taxikářskou konverzační roadmovie s příměsí dramatu a romantiky. (16.12.2008)

Optimistické, životní, romantické, milé, noční, přátelské, veselé. Nevím, jestli se tento film hodil zrovna na mojí dnešní pochmurnou náladu, rozhodně je mi hned lépe. Nádherný příběh o dvou lideh, kteří si rozumí i přes jazykovou bariéru. V elém ději se spíše vede řeč o vztazích, nevyřčených citech, o dlouholetém unaveném vztahu a nově objevené lásce. Nejvíc se mi líbila hudba, vážně příhodné písničky. Hlavní hrdinové (Lin Xi, Mizushima) báječní, roztomilí a skvěle sehraní. A taky mě potěšila vtipná japonská postavička Naoto Takenaka. "..jak se japonsky řekne "Miluješ mě?" (22.11.2010)

Proflákaná noc v Šanghaji. Znuděný vizážista a taxikářka v citových zmatcích jezdí, jedí, chodí na policii, schovávají se před deštěm a pomalují chodníky takovým množstvím rtěnek, že by do konce života stačily i Ivaně Trumpové. V závěru se taxikářka stane vizážistovou obětí. Muž se z ní pokusí udělat lvici salónů za pomoci rozpárané spodničky a starého ubrusu po babičce. SHRNUTÍ: Nikdy nenechte cizího chlapa, aby vám uprostřed noci šahal na vlasy. (29.03.2019)