Chlapec v pruhovanom pyžame

Vzhledem k tématu až překvapivě komorně zpracované drama, po většinu stopáže jsem nevnímala snahu šokovat nebo citově vydírat. Děj má poměrně široký záběr, nechá diváka nahlédnout do osudů a duší takřka všech zúčastněných - od osmiletého Bruna, zmateného, tápajícího v realitě, přes jeho rodiče - ambiciózního otce a hroutící se matku, zfanatizovanou sestru, zdánlivě hrdého dědu a otevřeně pohrdající babičku, frustrovaného, agresivního důstojníka se "škraloupem", až po někdejšího lékaře Pavla a malého, utrápeného Shmuela. Nejvíce prostoru má samozřejmě Bruno a jeho složité hledání dobra a zla. Dětské postavy působí velmi realisticky, nejsou nadány kdovíjakou inteligencí, chovají se přirozeně - zvláště Bruno. Najdou se i chybky - kupříkladu mi "farma" přišla dosti málo střežená, když tam chlapci mohli takhle pospolu vysedávat a žvanit. Po většinu filmu jsem zvažovala hodnocení do 70%, pak přišel konec a já jsem jen nevěřícně zírala... no, není to americký film, závěr rozhodně nebyl lacině zbagatelizován. 79% (18.05.2009)

Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel... (25.02.2012)

Z druhej svetovej vojny bolo toho natocene dost, ale z pohladu chlapca, ktoreho otec je nacistickym dostojnikom a este k tomu byvaju blizko koncentracneho tabora, kde sa skamarati so zidovskym chlapcom je nieco nove a vidiet, ze z tohto obdobia by mohli byt natocene dalsie stovky osudov ludi, ktori vojnu museli prezivat a my mozeme byt len radi, ze sme sa nenarodili prave do toho obdobia. Film posilnila ako vzdy uzasna hudba Jamesa Hornera, ktora mi pripominala napriklad CISTU DUSU (2001), hlavne na konci filmu sli po mne zimomriavky pretoze to, co sa tam dialo, by nechcel zazit nikto. Anglicky reziser Mark Herman natocil napriklad romanticku komedie s Ewanom McGregorom ODPISKANO (1996) alebo TICHY HLAS (1998)... 07.05.2010 _______ Asa Butterfield - (Bruno) +++ Jack Scanlon - (Šmuel) +++ David Thewlis - (Brunov otec) +++ Vera Farmiga - (Elsa) +++ Rupert Friend - (Poručík Kotler) +++ David Heyman - (Pavel) +++ Richard Johnson - (Starý otec) +++ Jim Norton - (Učiteľ Liszt) +++ (07.05.2010)

Prekrásny dojemný príbeh, ktorý ponúka pohľad na druhú svetovú vojnu z úplne iného uhla než z bežných vojnových filmov najmä priamo z frontu plného krvavých bojov. Režisér diváka intímnym spôsobom zoznamuje s ústrednými postavami, najmä nás zasväcuje do naivných predstáv malého chlapca o vojnovom šialenstve. Pomo tvrdí, že v podaní Polanskeho by toto mohlo byť veľkým filmom, no dovolím si tvrdiť, že Polanski natáča skôr syrové filmy a nevedel by divákovi tak komorne priblížiť zblíženie dvoch malých - čo do rasy - rozdielnych chlapcov. Okrem toho, tento film nemá prevýšiť súčasné prvotriedne vojnové trháky a ani sa o to vôbec nesnaží. Ide o nevinne úchvatný kontrast stretu brutálneho zaobchádzania s ľudskými bytosťami s detsky bezútešnými a hlúpučkými predstavami. Hornerova sugestívna hudba podfarbovala celú tú snovú atmosféru, rozprávková kamera splnila svoj účel a záverečné, ba priam bizarne morbídne vyvrcholenie ma úplne položilo. Som emocionálny človek a narozdiel od iných, ktorí sentimentálne pasáže nezaslúžene kritizujú, je hrôza druhej svetovej vojny jednou z najlepších námetov na absolútne vyžmýkanie divákovho vnútra. (20.04.2011)

V ponurém příběhu očima malého německého chlapce Bruna a jeho židovského přítele Shmuela za druhé světové války dávám zcela za pravdu anglickému filozofu John Stuart Millovi, který kdysi prohlásil: Rčení, že pravda vždy zvítězí nad zlem, je hluboký omyl, který lidé opakují pořád dokola a je pouhou otřepanou frází. Tento fiktivní, ale o to více dojemný příběh to zcela potvrzuje. Síťoví ostnatých drátů nestvůrných lágrů, které sloužily jako vyhlazovací prostředek pro lidi, pod širým nebem, z nichž se zvedal temný kouř krematoria a pocit těch, kdo byli bezmocně hnáni na smrt bez identity a soucitu uprostřed davu vzájemně si neznámých, musel být nesmírně krutý. Jen pomysleme, že dobří trpěli a zlí si užívali, třeba německý nacistický lékař Mengele, který během druhé světové války vykonával na dětských vězních hrůzné experimenty, umřel ve vysokém věku v latinské Americe obklopen blahobytem. Bohužel i dnes běhá po světě spousta militantně smýšlejících magorů a megalomanů, kteří najdou vždy dementní pomahače k použití síly, bez ohledu na lidské životy. Zbývá zmínit se ještě o natáčení filmu, které probíhalo v budapešťských ateliérech, a za kulisu Berlína posloužila přímo část města. A úplně nakonec slovo o hudbě její vznešeně smutná melodie mi zní v uších i dlouho poté co jsem zhlédnul tento film. (27.02.2009)