Chlapec v pruhovanom pyžame

Nenápadný snímek, který ale poměrně bez problému dokáže rozčeřit hladinu emocí a diváckého prožitku. Hlavní myšlenka je sice hodně naivní a rodinné pojetí ve spojitosti s hlubokým etickým námětem silně povrzává, ale způsob, jakým je příběh vyprávěn a gradován, vše bohatě vynahradí. Thewlis a Farmiga výborní, Horner tradičně exceletní. Depresivní a šokující konec jen tak z hlavy nevyženu..80% (16.02.2013)

Válečný film bez bojů. Prostředí genocidy Židů za WWII očima dětí. Tohle už v podstatě samo o sobě říká, že se jedná o příběh s realitou neslučitelný. Je to tak. Samotný závěr to jen podtrhuje, což filmu dost ubírá po emoční stránce, no i přes to jsem se při sledování hodnověrných herců. speciálně těch dětských, bavil čtyřhvězdičkově. Beru to jako takový malinký fantasy pro děcka, no kdybych měl regulérně zhodnotit reálnost celého tohoto story spolu s charaktery některých postav, tak by to byly tři hvězdy jak vyšitý. Každopádně Chlapec je mnohem lepší než Zlodějka. 75% (21.04.2014)

THe Boy in the Striped Pyjamas ve mě vyvolal rozporuplné pocity. Negativem tohoto filmu je vysoká nereálnost děje, která musí každému trochu vadit, ale i přes to je tento snímek hoden zapamatování :-) Podle mého se film nesnaží ukázat krutost nacistů, ani jak hrozná byla tato doba, ale spíše poukázat, že hodně lidí a nejenom naivní děti měli zaslepené oči. Otevřete mu srdce, tak jako otevřel srdce syn nacistického důstojníka svému židovskému kamarádovi :o) P.S. Po scéně, kdy Bruno nechápal, proč Pavel nechal doktořiny, proto aby škrábal brambory, si mě film získal nadobro :-) (21.10.2009)

|| Scenár: Mark Herman / Based on The Boy in the striped pyjamas by John Boyne | Hudba: James Horner | Produkcia: David Heyman | Distribúcia: Miramax Films | Štúdio: BBC Films, Heyday Films | Rozpočet: 12,5 miliónov $ | Tržby: 40,416,563 $ || Téma najtvrdšieho rázu, v slabšom prevedení vĎaka enormnému výskytu náhod a dejových súhier a dokonalého načasovania v prospech emocionálnej funkčnosti. Raz prečo nie. (30.07.2012)

Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel... (25.02.2012)