Chlapec v pruhovanom pyžame

Jasně, je to nepravděpodobné a poměrně povrchní, ale s tím jsem překvapivě neměl problém. (Jen je teda nutné si uvědomit, že ten film povrchní a historicky ne úplně realistický rozhodně je, a vnímat ho spíš jako "modelovou situaci".) Mile mě překvapilo, že to skoro vůbec nebylo tak patetické a roztomilé, jak jsem se bál. Nekompromisní konec pak dost vyniknul. Jediné, co mě mrzí, je, že nebyl přísněji dodržen dětský pohled a to "firstperson" provedení není důslednější. Pokud bych měl ten film vnímat jako realistický počin o tom, co se opravdu mohlo stát, bude hodnocení zásadně nižší než mých 70 %. (22.09.2012)

Chlapec v pruhovaném pyžamu je přesně ten druh filmů, který často boduje v oskarovém klání - emocionálně vyšroubované drama, které balancuje na hraně kýče a které má pramálo společného s historií a realitou doby, ve které se odehrává. Je mi líto, ale ve vší úctě k tématu - nebo možná právě proto - musím konstatovat, že jde o schématický snímek s vykonstruovanou zápletkou i schématickými postavami, jehož jediným kladem, tedy kromě slušného provedení a účasti kvalitních charakterních herců (a to zase v dnešní době není tak málo), je připomenutí temných stránek druhé světové války. Jenomže tak povrchně, až to někdy bolí. Místy ten film připomíná nechtěnou parodii, když se syn velitele koncentračního tábora producíruje bezstarostně kolem drátů táborového oplocení a pohodově konverzuje s internovaným chlapcem. Protižidovský program začal prakticky po nástupu Třetí říše a od počátku sledoval za cíl oddělit Židy od zbytku populace a minimalizovat s nimi jakýkoli styk. K tomu sloužilo nejdřív nošení žlutých hvězd, zákazy povolání a vytvoření ghet, jakož i zákaz chození do kin, divadel, nákupu v nežidovských obchodech a spousta dalšího. Soustředění v koncentračních táborech pak mělo tuto izolaci dokončit bez ohledu na tzv. konečné řešení. Ostnaté dráty a střežené pásmo neměly jenom bránit útěku trestanců, ale i zabránit jakýmkoli kontaktům s vnějším světem. Tady si kluci hrají šachy přímo pod strážní věží, kde si strážný nejspíš dával trvale šlofíka. Zjevných nesmyslů je tam spousta a v případě tohohle filmu nejde o stylizaci a la Benigni a jeho slavný Život je krásný, která naivitu příběhu vysvětluje idealizovanými vzpomínkami muže, který vzpomíná po desítkách let na svého otce. Mimochodem, ta naivita chlapce je přehnaná, tak jako děti nevěří na čápy, od 8letého kluka se nedají čekat tak naivní myšlenkové pochody. Tohle by odpovídalo myšlení dítěte věku konzumace medvídka Pú, tedy nějakým pěti letem. Nenaštvalo mě to, Vera Farmiga je půvabná a dětští herci hrají přesvědčivě, ale tenhle druh manipulativního kýče v lásce nemám. Celkový dojem: 40 %. Mimochodem, umím si podobný krutě sarkastický závěr představit, musel by se ale nepoměrně chytřeji scénáristicky ošetřit. Podobnou záměnu líčí Marquez v jedné ze svých kratších novel... (25.02.2012)

Film ze začátku působí celkem nenápadně, dalo by se říct, že na dílo s takovým tématem, až podezřele mírumilovně. Když se ale začne mluvit o "farmě", již přituhuje a začínáte tušit, že to celé nemůže dopadnout dobře. Snímek pomalu graduje, ale především závěrečná scéna, kdy se objeví německý voják v masce a obraz doprovází skvělá Hornerova hudba, je pak tím nejsilnějším zážitkem z celého filmu. The Boy in the Striped Pajamas není ani tak o válce samotné, je to spíše neobvykle zpracovaný příběh o holocaustu, pojednávající o lidech žijících ve lžích a jejich hodnotách. Dále o propagandě, přehlížení masových vražd a to vše nejen z pohledu osmiletého chlapce, ale i jeho rodičů. (7/10) (14.02.2009)

|| Scenár: Mark Herman / Based on The Boy in the striped pyjamas by John Boyne | Hudba: James Horner | Produkcia: David Heyman | Distribúcia: Miramax Films | Štúdio: BBC Films, Heyday Films | Rozpočet: 12,5 miliónov $ | Tržby: 40,416,563 $ || Téma najtvrdšieho rázu, v slabšom prevedení vĎaka enormnému výskytu náhod a dejových súhier a dokonalého načasovania v prospech emocionálnej funkčnosti. Raz prečo nie. (30.07.2012)

No tak teda jo, no. Konec všechno vcelku narovná. Příběh staví spíše na psychické rozborce jedinců, faktická stránka nám poněkud zaostává. Pokud by mamrdi z divize SS Totenkopf spravovali svěřené objekty podobným způsobem, tak by se jim táborníci nekontrolovaně rozlézali po okolí, očesávali višně z obecních sadů a nechtěli by se třeba ani vykoupat... (14.07.2012)