Chlapec v pruhovanom pyžame

Nenápadný, komorný film, ktorý si zaslúži byť videný. Film, ktorý svojim spracovaním pohladí zmysly každého filmového labužníka. Jednoduchý, herecky na najvyššej úrovni, znamenito zrežírovaný, záver trošku predvídateľný, ale inak všetko ostatné hralo prvú ligu. Hoci film začínal pozvoľne, netrvalo dlho, kým ma príbeh strhol a pohltil tak intenzívne akoby som bol priamo v centre diania. Mladí herci zvládli tak charakterovo obtiažne postavy s najväčším prehľadom, dospelí im, bohužiaľ, len sekundovali. Film, ktorý svojim príbehom rozporcuje dušu aj toho najtvrdšieho drsňáka. Ak sa vám nebudú z očí valiť potoky sĺz, tak vám zaručujem, že vás psychicky položí. A i keď nedávam stopercentné hodnotenie, tak práve pri podobných filmoch sa cítim ako blbec, keď napríklad film 'The Dark Knight' označujem ako film roku '08. 90%. (18.11.2009)

SS velitel si převeze svoji rodinku sebou do svého nového působiště, kde má na starosti vyhlazovací koncentrační tábor. Rodinka sice bydlí ve vile na místě odlehlém od baráků, plynových komor a komínů krematoriií přesto však z části jednoho oken vily je na část tábora vidět. Zájem to způsobí u velitelova malého syna a ten si posléze najde i skrytou cestu přes zahradu k táborovému oplocení. Zde se skrze ostnatý plot seznámí se stejně starým židovským chlapcem a hoši se spřátelí. Velitelův syn samozřejmě nemá nejmenší ponětí o tom, co se v táboře děje a k čemu slouží. Dětská bezbrannost a naivita je zde hlavním hnacím motorem filmu, který není až tak o koncentračním táboře jako např. Šedá zóna ad. O těchto synových aktivitách velitel tábora nic neví a to, že syn mu chodí za vězni zjistí v šoku až ke konci filmu. Shovívavě opomenu zpracování tábora, zejména pak jeho oplocení a možnosti se do něj či z něj dostat. Stejně tak absenci stráží v klíčových momentech filmu. Faktem je, že posledních 20 minut filmu jsem ani nedýchal a po skončení závěrečných titulků jsem němě zíral na černou obrazovku a sledoval jak mi buší srdce a hučí v hlavě... (23.01.2011)

Prozření obersturmbannführera, aneb kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá...teď vážně, dostal jsem to, co jsem čekal. Až neuvěřitelně naivní a povrchní pohled na toto téma bylo to jediné, co mohlo z této produkce a roku výroby vzniknout. Odstartoval to anglicky swingující zpěvák na oslavě nacistického důstojníka, (chápu, že spojení této produkce a němčiny je neuskutečnitelné, ale film to staví do určité nereálné roviny, kterých si zde užijeme více než dost) pokračuje to přes 8. letého klučinu, který je morálně i citově zdatnější než všichni kolem, včetně jeho matky, a který dokáže čelit silné demagogii, která je zde ovšem vylíčena opravdu tragicky. Dolaďuje to tuctová režie s primitivní hudbou a vrchol všeho jsou ničím nerušené dialogy obou chlapců (v některých případech skoro pikniky) u ostnatého drátu a samozřejmě závěr, na kterém stojí celý film, a který se vejde tak max. do 20ti minut. Ovšem nebýt tohoto silného, i když scénaristicky nesmyslného závěru, hodnotil bych ještě méně. Potvrzuji dojem zde již zmíněného family dramatu pro ženy na mateřské dovolené z období nacistických zločinů. A pak se může člověk divit, že společnost zapomíná a dnešní společnost si díky podobným počinům ani nevzpomene, nebo pronese klišé, ke kterému tento film přímo nutí "No jo no, bylo to hrozný..." Zdejší vysoké hodnocení potvrzuje samoúčelnost filmu a takovou nucenost diváka do soucitu, která funguje...jak je vidět. (10.05.2013)

Ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy nedospělého dítěte získávají tím naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. To ví dobře mnoho velkých umělců a snaží se s tím čas od času pracovat - vyhraněně dětský pohled vůči personifikovanému zlu - v osobní rovině, zaujali třeba tvůrci dánského snímku Umění plakat, když přihlédnu k oblasti německého běsnění během 2. světové války, což je styčná plocha s tímto filmem, nejlépe to zvládl Gunter Grass ve svém ,,autobiografickém" románu Plechový bubínek, což kongeniálně pochopil i Volker Schlöndorff a neodolatelně jeho knihu adaptoval. Anglický režisér Mark Herman se vydal podobnou cestou - podívat se na holocaust očima dítěte, ale ne židovského, jak by se dalo prvoplánově čekat, kdežto trochu rafinovaně očima dítěte německého, a to ještě ne ledajakého, ale toho ,,árijského", je velmi originální a neotřelý nápad. Tohle v podstatě není film o vlastní tematice koncentračních táborů, ale o propagandou patřičně upraveném (ne)povědomí široké německé veřejnosti o existenci takových hrůzných míst. Nacistická motivace utajit projekt ,,konečného řešení" byla patrná od samého základu této ideje z vily ve Wannsee, jakož i z čehokoliv dalšího na genocidu napojeného (již při projektování táborů se počítalo s případnou demontáží krematorií, která také před evakuacemi táborů na konci války víceméně všude proběhla, tábory byly striktně nazývány a prezentovány jako pracovní, zajatci byli nuceni posílat domů příbuzným fiktivní pohlednice a dopisy s informacemi o tom, jak skvěle se jim daří...nacisté si dokonce dali i tu práci, že natáčeli ,,dokumentární" filmy na objednávku a pro potřeby mezinárodního Červeného kříže, jelikož ten ,,dělal" v táborech inspekci. Jeden z takových filmů si promítají i esesáci přímo v Boy in the Striped Pyjamas. Byla to ovšem jen čirá propaganda a určitě se vyplatila. První skutečné záběry vypovídající o realitě v táborech natočili až američtí vojáci (a jejich dokumentaristé) při osvobozování oněch táborů...a široká německá veřejnost té nacistické zrůdnosti nevěřila a považovala ji paradoxně za propagandu spojenců...). Chlapec v pruhovaném pyžamu (smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa) tak představuje hodně povedený film, jemuž se dá vytknout jen pár detailů (matné herecké výkony dětských herců, přílišná nekonfliktnost zpracování...), ale ve svém celku drží konzistentně pohromadě - je třeba připomínat si ,,hříchy" minulosti, abychom se jich mohli v budoucnu vyvarovat... Podobné filmy: Život je krásný (27.01.2009)

Film mě jako celek zasáhl. Jsem ráda, že není zbytečně protahovaný a zdlouhavý, ale docela mi vadila ta předvídatelnost konce. Sice se ve mě hromadilo hodně emocí, ale část mě byla zklamaná. Skvělé herecké výkony v mých očích podávala Vera Farmiga. Myšlení a nevinnost malého Bruna mě občas pobavila, někdy rozesmutnila. Hlavní zbraní je tu silný námět a hned poté kvalitní dialogy. Je to o vlásek, ale dávám 5*. (20.09.2011)