Chlapec v pruhovanom pyžame

Ten konec celého filmu rozdýchávám ještě teď a stále je mi z toho závěru velmi nedobře. Jestliže ve mně nějaký film dokáže vyvolat takovéto pocity a doslova mě položit na kolena, tak prostě není o čem diskutovat. Ale hezky postupně. Tenhle film začíná naprosto idilicky, a odhadem polovina filmu skutečně relativně idilická je. Dokonce i když začne malý Bruno chodit k plotu koncentračního tábora a povídá si se židovským chlapcem Shmuelem, tak je film stále ještě idilický a dalo by se říci pro celou rodinu. Jenže to, co se zdálo idilické, se postupně mění v noční můru a tísnivá atmosféra nabírá na intenzitě, aby nakonec vygradovala do konce, který se sice nabízel mezi možnostmi, jak film skončí, ale přesto jsem v tento závěr nevěřil, přišel mi jako nejméně pravděpodobný. Jenže on ten konec přišel a bylo to ještě horší, než jaké jsem si to představoval. Ten pocit úzkosti, který jsem měl během posledních deseti minut, to bylo něco šíleného. Takhle psychicky i duševně špatně mi u filmu už dlouho nebylo. Pociťoval jsem stísněnost, úzkost, strach, prostě vše, čím se dá vyjádřit absolutní zděšení. Takhle šílený konec filmu už nechci nikdy zažít. Ještě teď se mi z toho svírá žaludek a pociťuji úzkost, jen si na ten konec vzpomenu. Dá se říci, že za ty dva dny, které od zhlédnutí uběhly, jsem ten konec stále ještě nerozdýchal. A myslím, že je snad zbytečné cokoliv dalšího dodávat. Snad jen, že David Thewlis předvedl obdivuhodný výkon, kdy jednu chvíli jsem ho měl rád a druhou chvíli jsem ho nenáviděl, a takhle se to měnilo pořád dokola. Obdivuhodný výkon. Zkrátka nemohu jinak, než film ocenit pěti hvězdičkami, protože když mě nějaký konec filmu dokáže takhle šokovat, tak si zaslouží také pořádně ohodnotit. (05.04.2010)

Pohľad na holocaust detskými očami je dvojsečná zbraň. Ak to režisér neutiahne, môže to vyznieť trápne alebo vypočítavo. Našťastie to nie je tento prípad. Vďaka malým chlapcom, ktorých oddeľuje ostnatý drôt, sme vtiahnutí do deja odohrávajúceho sa v drsných vojnových rokoch, ktoré ale deti tak nevnímajú. Detský herci to zvládli na jednotku, rovnako zaujímavá V.Farmiga a D.Thewlis v úlohe rodičov. J.Horner stvoril výborný hudobný doprovod. Záverečné minúty sú v silnom kontraste s predchádzajúcim dejom a záver pôsobí ako ľadová sprcha. Záver je, povedal by som, nezabudnuteľný. Hoci som tragédiu predpovedal už pri chlapcovej zmienke prejsť na druhú stranu oplotenia, nič to nezmení na tom, že budete šokovaní. Môžte zabudnúť dialógy, hercov, dej..., ale záver si budete dlho pamätať. Ak by bol film v nemčine, neváhal by som s plným hodnotením. Predsa len tá dokonalá angličtina potláča pocit, že sa pozeráte na nemeckého chlapca a tragédiu nemeckej rodiny. DVD bez dabingu je iba s titulkami, to sa dnes už len tak nevidí. Disk obsahuje pár doplňujúcich vystrihnutých scén a výborný otitulkovaný komentár. 80%. (06.09.2009)

Keby nie toho minimalistického, komornejšieho prístupu, ktorý sa sem moc nehodil, tak by jednoznačne išlo o jeden z najlepších filmov na túto tému, myšlienka bola veľmi silná, tak silná, že už iba sama o sebe dokáže v divákovi vzbudiť vlnu emócií... Tu je krásny príklad toho, ako dokáže byť nevedomosť nebezpečná. U detí sa dá chápať (a ten chalan to hral veľmi dobre), no u dospelých je to priam až trestuhodné. Ten koniec stál po pocitovej stránke za to, vyplatilo sa vydržať. Nadpriemer. 75/100 (04.07.2017)

O filmu s podobnou tématikou se snad nedá napsat, že je špatný. O Chlapci v pruhovaném pyžamu to ani psát nechci a nemůžu, ač musím uznat že mě trochu zklamal. Filmy a dokumenty z prostředí koncentračních táborů mě vždy bavily, no to zní blbě, tak spíš se mi líbily, no to je jěště horší, prostě mě zajímaly. Člověka totiž nikdy nepřestane fascinovat jak bylo něco takového vůbec možné. Chlapec ukazuje "válečné" hrůzy jak je můžou vidět naivní a nevinné dětské oči, což mnoha scénám dodává na intenzitě víc než kdybychom viděli otevřené násilí (smradlavý kouř, Pavel co byl dřív doktor, ale nechal toho a teď loupe brambory). Jenže právě díky tomu film nějak klouže po povrchu a svým způsobem zůstává jen obyčejným klasickým příběhem o tom, jak si bohatý znuděný kluk našel chudého "podivného" kamaráda, se kterým se tajně stýká navzdory všem, což nakonec vede k problémům. Ano, zde se nám na patro neustále lepí odporná pachuť holocaustu podpořená druhou, dospěláckou dějovou linií a celé je to završeno dechberoucím závěrem, ale až na některé okamžiky tomu chybí hloubka a síla tématu. (15.07.2010)

SS velitel si převeze svoji rodinku sebou do svého nového působiště, kde má na starosti vyhlazovací koncentrační tábor. Rodinka sice bydlí ve vile na místě odlehlém od baráků, plynových komor a komínů krematoriií přesto však z části jednoho oken vily je na část tábora vidět. Zájem to způsobí u velitelova malého syna a ten si posléze najde i skrytou cestu přes zahradu k táborovému oplocení. Zde se skrze ostnatý plot seznámí se stejně starým židovským chlapcem a hoši se spřátelí. Velitelův syn samozřejmě nemá nejmenší ponětí o tom, co se v táboře děje a k čemu slouží. Dětská bezbrannost a naivita je zde hlavním hnacím motorem filmu, který není až tak o koncentračním táboře jako např. Šedá zóna ad. O těchto synových aktivitách velitel tábora nic neví a to, že syn mu chodí za vězni zjistí v šoku až ke konci filmu. Shovívavě opomenu zpracování tábora, zejména pak jeho oplocení a možnosti se do něj či z něj dostat. Stejně tak absenci stráží v klíčových momentech filmu. Faktem je, že posledních 20 minut filmu jsem ani nedýchal a po skončení závěrečných titulků jsem němě zíral na černou obrazovku a sledoval jak mi buší srdce a hučí v hlavě... (23.01.2011)