Chlapec v pruhovanom pyžame

Tento film je zvláštní... Je to vykonstruovaný a na učebnicových poučkách (holocaust je zlo, koncentrační tábor je peklo, náckové jsou zrůdy) postavený film, který hraje pouze na jedinou strunu, a to vyvolat lítost nad osudem dětí ve válce. Na tom by nebylo nic špatného: Např. Hrob světlušek je na této snaze postaven celý, jenže činí tak v natolik koncentrované a vypravěčsky precizní podobě, že to má skutečně devastující účinky (podobně v Život je krásný). V případě Chlapce v pruhovaném pyžamu je ale úvodní hodina pouze přípravou na závěrečnou pointu, jejíž efekt je vlastně celým smyslem filmu. Odjinud povypůjčované prvky nacistické tématiky (často nelogicky pospojované) a snaha o jejich (ne moc přesvědčivé) zobrazení očima osmiletého chlapce vytváří pouze další komerční produkt, který by se mohl prodávat jako "instantní holocaust pro maminky na mateřské". Protože přesně takový účinek má: Dojme! A díky tomu závěru opravdu hodně. Jenže to je všechno! Nenese žádnou jinou myšlenku, je pouze efektní. SPOILER: Měl jsem dokonce pocit, že ten závěr v divákovi vyvolá lítost nad smrtí Bruna a Schmuela, ale k vyhlazení 6E6 Židů divák zůstane víceméně lhostejný KONEC SPOILERU. Navzdory tomuto všemu jsem ale film strávil velmi dobře a vlastně se mi líbil. V tom je ta zvláštnost, zmiňovaná v první větě komentu. Líbil se mi představitel Bruna, líbila se mi plynulost vyprávění a neokázalost produkce. Nenudil jsem se. Trochu se to spolu bije a vytváří podivné napětí: Na jednu stranu si film "nechce" na nic hrát, na druhou stranu vypráví o holocaustu. Lze natočit odpočinkový/oddechový film o genocidě? 3 1/2* (06.07.2010)

Příklad toho, že ne každý film musí mít vysoký rozpočet. K tomu, aby film s divákem něco udělal, nebo aby v divákovi něco zůstalo ještě po jeho skončení, musíte mít pouze silný příběh. Tenhle patří mezi ty nejsilnější. Pohled naivního chlapce na život "na farmě". Přiznám se, že ten konec mě fakt dostal. Nemám, co bych k tomu víc řekl. Snad jen, že hudba byla hodně vydařená. V tomhle filmu je totiž vše naprosto vyvážené, od hereckých výkonů až právě po hudbu. Mohu jen doporučit. (01.04.2009)

Film o holocaustu, na který se člověk začne dívat s tím, že už ve své podstatě vše ví. Nebo by měl vědět, ale to už je otázka osobního přístupu k životu, řekla bych. Žádné nové, překvapivé informace se ve filmu nedozvídáme, jeho jediným obchodním artiklem je neobvyklý úhel pohledu. Drtivá většina filmů o holocaustu se vyznačuje syrovostí a realističností, ale to zde nečekejte. Obraz je sytě barevný, rozechvělý a zastřený, podobná míra stylizace potom postihla i postavy a děj samotný. Hlavními hrdiny filmu je naivita a potřeba věřit v dobré věci, tedy vlastnosti, které za Třetí říše dostaly přímý zásah do čela. Tempo je pomalé, ale nejsme svědky žádných zbytečných odboček, scénář si vystačí s náznaky a většinu věcí nepotřebuje říkat přímo. Náznaky opravdové reality do dětského vidění skutečnosti pronikají pouze v přes zeď slyšených hádkách rodičů nebo z hrubých gest provedených jen tak mimochodem. Na místa, kde předtím byla zvědavost a touha prozkoumávat, se vkrádá strach. A bude pršet. (Další odstavec, tady by se to tak hezky hodilo.) Rozuzlení se nese v podobném duchu, nepostrádá symboličnost ani surovost. Jsem velmi ráda, že nedošlo ke skluzu do limonádového konce, ale to snad ani nešlo. S Život je krásný bych v žádném případě nesrovnávala, filmy se liší myšlenkou i formou docela výrazně a tak je spojuje jenom obludná historická epocha, v níž se odehrávají. Tomu, kdo má rád komorní a pomalé snímky, mohu doporučit. (31.03.2009)

Za nevědomost a dětskou naivitu se někdy platí...někdy i tím nejcennějším, co člověk může nabídnout. Chlapec v pruhovaném pyžamu je velmi silný příběh s mnoha působivými okamžiky, kdy člověku zůstává rozum stát nad tím, co jsou lidé lidem schopni činit za úklady. Fanatičnost, nevědomost, naivita a přátelství, to je to, co Hermanův snímek vystihuje nejlépe. Celkové své hodnocení (4,5*) zaokrouhluji na 5*. Co mi nesedělo: Na začátku filmu, když se koná rozlučkový večírek ve vile důstojníka, můžeme v pozadí slyšet jazzovou skladbu, což se mi zdá přinejmenším podivné. V nacistickém Německu byla černošská hudba těžko přijatelná, obzvláště pak v takto vysoce postavených kruzích. Stejně tomu je v případu, kdy v jedné z následujících scén slyšíme anglicky zpívanou písničku..Za války? Za přítomnosti tolika německých - fanatických - důstojníků? No, nevím, trochu mě to zarazilo. (18.11.2010)

Chlapec v pruhovanom pyžame je príbehom jedným z milióna. Veľmi citlivým spôsobom rozpráva o holokauste a celkom odlišne, než na aký sme boli doposiaľ zvyknutí. A to očami dieťaťa. Kamera a strih sú precízne dolaďované hudbou. Hoci Chlapec v pruhovanom pyžame nesiaha na úroveň ani na úspechy klasiky ako je Schindlerov zoznam či Život je krásny, svojím spôsobom však prináša nový pohľad na ostrieľanú tematiku a originálne spracovanie si zaslúži divácku pozornosť. (16.11.2014)