Chlapec v pruhovanom pyžame

Film ze začátku působí celkem nenápadně, dalo by se říct, že na dílo s takovým tématem, až podezřele mírumilovně. Když se ale začne mluvit o "farmě", již přituhuje a začínáte tušit, že to celé nemůže dopadnout dobře. Snímek pomalu graduje, ale především závěrečná scéna, kdy se objeví německý voják v masce a obraz doprovází skvělá Hornerova hudba, je pak tím nejsilnějším zážitkem z celého filmu. The Boy in the Striped Pajamas není ani tak o válce samotné, je to spíše neobvykle zpracovaný příběh o holocaustu, pojednávající o lidech žijících ve lžích a jejich hodnotách. Dále o propagandě, přehlížení masových vražd a to vše nejen z pohledu osmiletého chlapce, ale i jeho rodičů. (7/10) (14.02.2009)

V ponurém příběhu očima malého německého chlapce Bruna a jeho židovského přítele Shmuela za druhé světové války dávám zcela za pravdu anglickému filozofu John Stuart Millovi, který kdysi prohlásil: Rčení, že pravda vždy zvítězí nad zlem, je hluboký omyl, který lidé opakují pořád dokola a je pouhou otřepanou frází. Tento fiktivní, ale o to více dojemný příběh to zcela potvrzuje. Síťoví ostnatých drátů nestvůrných lágrů, které sloužily jako vyhlazovací prostředek pro lidi, pod širým nebem, z nichž se zvedal temný kouř krematoria a pocit těch, kdo byli bezmocně hnáni na smrt bez identity a soucitu uprostřed davu vzájemně si neznámých, musel být nesmírně krutý. Jen pomysleme, že dobří trpěli a zlí si užívali, třeba německý nacistický lékař Mengele, který během druhé světové války vykonával na dětských vězních hrůzné experimenty, umřel ve vysokém věku v latinské Americe obklopen blahobytem. Bohužel i dnes běhá po světě spousta militantně smýšlejících magorů a megalomanů, kteří najdou vždy dementní pomahače k použití síly, bez ohledu na lidské životy. Zbývá zmínit se ještě o natáčení filmu, které probíhalo v budapešťských ateliérech, a za kulisu Berlína posloužila přímo část města. A úplně nakonec slovo o hudbě její vznešeně smutná melodie mi zní v uších i dlouho poté co jsem zhlédnul tento film. (27.02.2009)

Musím vyslovit naprosté absolutorium.To je přesně způsob, jak nejpůsobivěji vyprávět o holocaustu. V závěru člověk neví, jestli má více přát nevinnému klukovi, aby přežil, nebo jeho rodičům, aby se vymáchali ve vlastní tuposti víry ve svou nadlidskost. Je jedno, jestli ji aktivně vytvářeli, jako Brunův otec nebo se tvářili, že nevidí, nechápou, nevědí. Chvíli mi trvalo, než jsem závěr autorů filmu přijal za svůj, ale pak jsem uznal, že lepší pointa se opravdu nenabízela. (04.04.2010)

Ze zacatku film kdovijak drsne nepusobi. Malej kluk se stehuje do novyho domova, nechce se mu, nebude tam mit kamarady a po prestehovani se celkem nudi. Vcelku prijemny drama, ale nic extra. Jenze po pulhodine se hlavni detskej hrdina potka s chlapcem v pruhovanem pyzamu a zacne paradni drama se zajimavym pribehem, opet takovej trochu jinej pohled na druhou svetovou, tentokrat prevazne ocima osmiletyho (a misty skoro az moc naivniho) chlapce. Navic s paradnim obsazenim, oba detsky herci jsou paradni a David Thewlis jako velitel taboru umi bejt pekne zlej. No a pak tu je super drsnej a silnej konec, kterej je tak silnej, ze mam skoro chut dat i tu patou hvezdicku, ale film je spis precejen jen na ty 4. Ale rozhodne se jedna o paradni drama se zajimavym pribehem. (08.03.2009)

Prekrásny dojemný príbeh, ktorý ponúka pohľad na druhú svetovú vojnu z úplne iného uhla než z bežných vojnových filmov najmä priamo z frontu plného krvavých bojov. Režisér diváka intímnym spôsobom zoznamuje s ústrednými postavami, najmä nás zasväcuje do naivných predstáv malého chlapca o vojnovom šialenstve. Pomo tvrdí, že v podaní Polanskeho by toto mohlo byť veľkým filmom, no dovolím si tvrdiť, že Polanski natáča skôr syrové filmy a nevedel by divákovi tak komorne priblížiť zblíženie dvoch malých - čo do rasy - rozdielnych chlapcov. Okrem toho, tento film nemá prevýšiť súčasné prvotriedne vojnové trháky a ani sa o to vôbec nesnaží. Ide o nevinne úchvatný kontrast stretu brutálneho zaobchádzania s ľudskými bytosťami s detsky bezútešnými a hlúpučkými predstavami. Hornerova sugestívna hudba podfarbovala celú tú snovú atmosféru, rozprávková kamera splnila svoj účel a záverečné, ba priam bizarne morbídne vyvrcholenie ma úplne položilo. Som emocionálny človek a narozdiel od iných, ktorí sentimentálne pasáže nezaslúžene kritizujú, je hrôza druhej svetovej vojny jednou z najlepších námetov na absolútne vyžmýkanie divákovho vnútra. (20.04.2011)