Paříž
Paris
Réžia:
Cédric KlapischScenár:
Cédric KlapischKamera:
Christophe BeaucarneHrajú:
Juliette Binoche, Romain Duris, Fabrice Luchini, Albert Dupontel, François Cluzet, Karin Viard, Mélanie Laurent, Audrey Marnay, Gilles Lellouche (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh jednoho Pařížana, který je nemocný a žádá pouze odpověď, zda umírá. Jeho stav mu dává nový a odlišný pohled na všechny ty lidi, které potkává. Úvahy o smrti se náhle setkávají s hodnotou života, života druhých a života samotného městě nad Seinou. Zelináři, pekaři, sociální pracovnice, tanečník, architekt, bezdomovec, vysokoškolský profesor, modelka, ilegální přistěhovalec… Ti všichni jsou spjati s tímto místem. Ty všechny denně potkává. Můžete si myslet, že nejsou nijak výjimeční, ale pro každého z nich je jeho život jedinečný. Můžete si myslet, že jejich problémy jsou bezvýznamné, ale pro ně jsou těmi nejdůležitějšími na světě. Mág evropského filmu opět přichází s jedinečným příběhem plným hereckých hvězd. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (148)
Filmů s námětem města Paříže je spousta, a pokud se nějaký takový naskytne v mé blízkosti okamžitě jdu do něj. Paříž se povedla. Trochu delší na můj vkus, ale když se na to člověk dívá od 2:00 do 4:00, tak by asi neměl kritizovat. Jako příběh jednoho Pařížana bych tento film neuvedla, předně proto, že pokud by to měl být skutečně příběh ústřední postavy, která sleduje dění kolem, chybí tomu kontakt opravdu se všemi, kteří ve filmu vystupují. Je to příběh spousty Pařížanů, kteří remcají na svůj život a přitom ho mají vlastně takový rádi. Je to příběh spousty nešťastných mužů a trochu šťastnějších žen. Příběh hledání sebe sama, odvahy a lásky. Vše v nezaměnitelné atmosféře upovídaného, uspěchaného a otevřeného města, ve kterém jsem ještě nebyla, ale díky filmům jako byl třeba tento jsem mu zase o krůček blíž. ()
Škoda té fotogenické Paříže i dobrých herců, výborný námět bohužel pro mě naprosto nepřesvědčivě ztvárněný (např. Romain Duris na mě vůbec nepůsobil jako na smrt nemocný), nevyužitá možnost lepšího propojení příběhů i nějakého smysluplného konce. (Ale možná jsem to jen viděla v nesprávný den...). Co na mě silně zapůsobilo, byl "trakař v restauraci". Naprosto se shoduji s vynikajícími komentáři Philippy a Wormboye (díky za ně). ()
Paříž Cédrica Klapische je multifunkční film a nelze ho v žádném případě zatracovat pro jeho melancholické vyznání osudové lásky. S pochopením si prohlíží jednotlivce v jejich pádech, snech, očekáváních, vzestupech i znovunalezených příchutích života. S citem se dotýká niter, rozohňuje je, škádlí, chlácholí i odhazuje. Směsice je pestrobarevná, nevyhýbá se životním outsiderům, ani přízemnosti elit. V ulicích se valí vůně života, lásek, zklamání, chtíče, radosti, trápení i smrti. Život není statista, ale ne každý ho dokáže využít ve svůj prospěch. Pozorovatelem je tanečník Pierre (zajímavý Romain Duris), paralyzovaný neblahou zprávou o možném konci vnitřního světa. Natahuje třesoucí se prsty a na chvíli se života zachytí s opravdovou vášní. Hlavní ženskou postavou je šarmantní Élise (dobrá Juliette Binoche), Pierrova starší sestra a energie zbavená sociální pracovnice. Osamělost je nejtěžší nemocí. Nejrozpolcenější postavou je Roland Verneuil (vynikající Fabrice Luchini), historik a znalec Paříže s rozdrásanou duší. Nanebevzetí ukončuje rozpad, krize středního věku má i nevhodné metody a ukojení chtíče je jen chvilkové. Výraznou postavou je Jean (zajímavý Albert Dupontel), trhovec se zeleninou a ovocem je ztracen mezi minulostí a přítomností. Rozkvétající ženský půvab je vysokoškolská studentka Laetitia (půbabná Mélanie Laurent), bezelstně ochutnávající život ze všech světových stran. Z dalších rolí: rozverná Jeanova bývalá manželka Caroline (zajímavá Julie Ferrier), Rolandův mladší bratr, úspěšný architekt a seriózní manžel Philippe Verneuil (příjemný François Cluzet), stále nespokojeně brblající provozovatelka pekařství (zajímavá Karin Viard), bezstarostný rybí trhovec Franky (Gilles Lellouche), skromná a poctivá začátečnice v pekařství Khadija (příjemná Sabrina Ouazani), atraktivní bývalá Pierrova přítelkyně Diane (šarmantní Olivia Bonamy), vstřícný a unavený psychiatr (zajímavý Maurice Bénichou), sebevědomý Laetitiin přítel Rémy (Joffrey Platel), Philippova manželka v očekávání Mélanie Verneuil (Judith El Zein), doufající africký imigrant Benoît (Kingsley Kum Abang), optimistický televizní moderátor Arthur Delamare (Xavier Robic), či elitářské paničky Victoire (půvabná Annelise Hesme) a Marjolaine (Audrey Marnay). Paříž je tepající město se spletitou sítí osudů míst a jednotlivců. Vše se vzájemně mísí i oddaluje. Vše splašeně utíká i nehybně stojí. Paříž je komplikovaný organismus, jehož orgány tvoří lidé a jejich vnitřní světy. Život v mnoha podobách, kolem dokola přelidněno a přesto každý stojí sám osamocený ve svém boji, úsilí a naději. Chybující, a přesto nezatracující. ()
Soucitná, flámující, pějící, procítěná, pracující, cestující Paříž. Paříži, kdo jsi? A kdo jsou lidé, kteří putují tvými ulicemi? Lidé hledající sami sebe v zástupu dalších… dalších, kteří jsou na tom úplně stejně. Také tanečník Pierre denně potkává ty samé bytosti, ale míjí je bez povšimnutí. Tedy až do chvíle, kdy mu lékaři oznámí, že potřebuje transplantaci srdce, která však nezaručí úspěch. Tváří v tvář smrti změní pohled na svůj dosavadní život a také na lidi kolem sebe. Na ty bezejmenné tváře, které se střetávají s jeho pohledem a o kterých nic neví. Cédric Klapisch vytvořil citlivou mozaiku lidských příběhů, které se protínají v pulzující Paříži. A tak se objevil tento propletenec roztodivných událostí, charakterů a sociálních tříd, jehož ústředním motivem je jedinečnost a prchavost lidské existence. A samozřejmě: Paříž. Osobitý vztah tvůrce k rodnému městu je cítit z každého záběru – dominantou snímku není jen prolínání několika osudů, ale také vztah postav k Paříži a tedy k životu, protože „milovat Paříž znamená milovat život“. Hlavní postavy tvoří dvojice Romain Duris a Juliette Binoche alias nemocný Pierre a jeho sestra Elise. Pierre má po vyřčené diagnóze odlišný pohled na lidi, které denně potkává. Je to on, kdo stojí na balkóně svého bytu naproti hřbitova Pére Lachaise a je to on, kdo si uvědomuje, že je to možná naposledy, co se na něj dívá. Je to on, kdo se směje malichernostem všedního života a kdo pláče steskem po nich. Podporou mu je právě sestra Elise, která skrze bratra nahlíží sama na sebe a rozhodne se vylézt ze své škatulky, škatulky takzvané obranné. Vedle této dvojice vykreslil autor také další epizody z běžného života lidí, a nebylo jich málo. Je toho hodně? Ano, dějová linie neplyne přímým směrem, má několik odboček, které spolu zdánlivě nesouvisí. Zelináři, pekaři, tanečníci, sociální pracovnice, imigranti, architekti, bezdomovci, profesoři, studenti, modelky… ti všichni se střetávají nad Seinou, ti všichni putují uličkami svých životů. Nejsou nijak výjimeční ani výstřední, jsou však jedineční. A právě o to tady jde… Cédric Klapisch nestvořil snímek, který by měl napínavou atmosféru, akční děj, zdrcující rozuzlení – s kameramanem Christopherem Beaucarnem vyšel do ulic a „namaloval“ pohlednici Paříže, v níž na sebe naráží různé existence. Pomalé záběry ulic společně s hudbou Roberta Burkeho a Loïca Duryho vytváří tu správnou atmosféru – atmosféru velmi křehkou: snad by se dalo říct, že atmosféru pro vnímavého diváka. Protože pokud se před shlédnutím snímku nepřipravíte na „pouť Paříží“, mimořádný zážitek neočekávejte. Absenci dějových zvratů však vyvažují herecké výkony: zejména Juliette Binoche přesvědčivě ztvárnila obraz obyčejné ženy, jež se zapomněla smát. Kolega Romain Duris, který s Klapischem spolupracuje již po šesté, se vymanil z pozice „zábavného studentíka z Erasmu“ a předvádí zde vskutku reálný zjev muže, který se ptá, zda umře. Rovněž Fabrice Luchiniho – jako poblázněný profesor historie zažívající druhou mízu předvedl excelentní výkon. Tento „mizící obraz věčného města“ mě zaujal svou jednoduchostí, svou působivostí, svou lidskostí. Tady vskutku nejde o expozici, kolizi, krizi, peripetii či katastrofu, ale čistě jen o požitek. Je to taková poezie okamžiku: prostě jen tak být, bezstarostně být v Paříži. A vnímat to. () (menej) (viac)
Někoho nemoc změní k lepšímu, přehodnotí priority, začne si vážit života a odrazí se to i na vztahu k lidem. Z někoho naopak udělá ufňukanou, litující se trosku, na kterou se dívat, natož s ní žít je zabití. Hádejte, který z případů je náčelník Velký Chudák, který se před skonem snaží zamořit planetu tsunami patosu se spoustou kéžby filozofie a plytkého fatalismu. Paříž miluju, ale za tohle by Klapisch zasloužil zaschnekovat. Víte, to se vezme šnek a – :) ()
Galéria (63)
Zaujímavosti (1)
- Natáčení probíhalo v Paříži, Maroku nebo Kamerunu. (Terva)
Reklama