Paríž

Pokud si někdo nebude sám se sebou vědět rady (což může mít stovky příčin a potencionálních řešení), pak ať se podívá na Paříž. V mozaikovitě složeném příběhu jistě najde mnohé odpovědi na své otázky a současně nakoukne pod roušku jinde filmově romantizované Paříže, která se v očích tvůrců odráží jako mix všech sociálních vrstev, směska snad všech druhů trápení i radostí člověka. Mezi jeho nezapomenutelné scény bezesporu patří rozhovor u psychiatra, nebo animovaná sekvence noční můry architekta "nové Paříže", jinak "normálního" člověka. A víte vy vůbec, co je to být "normální"? ;-) (03.10.2008)

V podstatě příjemný, pomalu plynoucí, "tichý" film ozdobený velmi věrnými hereckými výkony a (jak také jinak) velebící francouzskou metropoli jako elegantní a skvostné mraveniště lidských osudů. Problém je, že ty více než dvě hodiny se příšerně vlečou a "vedlejší" postavy se vzhledem k vysokému procentu Řeků (nebo kdo ti trhovci byli) příšerně pletou. Nejhorší ale je ten pocit, co máte na konci filmu - pocit, že všechno plynulo jaksi odnikud nikam. To je sice blbost, protože se toho nestane málo, ale ta atmosféra je zkrátka tak poklidná a až na čestné výjimky melancholická, až z toho pro průměrného příznivce myšlenky týdne česko-francouzského nepřátelství neplyne jiný závěr než tento: Cédric Klapisch věděl, co dělá, a po řemeslné stránce velmi dobře natočil snímek o jistém aspektu Paríža. Bohužel se na to i přes nesporné kvality hereckého souboru právě vlivem svědomité práce pana režiséra velice těžko dívá, takže ode mě to bude díky skvělé postavě Fabrice Luchiniho za 70%, bez něj bych šel na šedesát. (03.01.2009)

Povedený film, jehož většina zápletek a dějů je nedokončená a nedořešená a film tak představuje určitý výřez nebo obraz skutečnosti, přičemž děj tu byl už před ním a poplyne dál i po něm. Snahu o zdání autenticity výřezu z komplexního života samého ovšem poněkud podrývá fakt, že za ním vždy stojí tvůrci filmu, všemocní tím, co do obrazu vyberou. (25.01.2013)

Moc lidí, moc motivů, moc příběhů, moc zeleniny. Nepletou se jen vedlejší postavy, pletou se skoro všichni, a mně se nejvíc pletly téměř všechny herečky. S přibývajícím časem mi ubývalo trpělivosti. Stříhal bych, stříhal. Duris bez vousů rozhodně nevypadá jako (K)lamač srdcí, miláček žen. A nazývejte mě třeba sexistou, ale Mélanie Laurent bych v tomhle filmu prostě svlíkl! První půlka za čtyři, druhá sotva za jednu. (25.06.2011)

Spletenec příběhů v příběhu, kde ten první se odpíchne od tanečníka, který už bohužel dotancoval, zjišťuje krutou realitu v podobě nemoci srdce, ale především tápe nad otazníkem kolik mu zbývá času na to sledovat své spoluobčany zpoza okna jeho bytu, protože je to jediná činnost, ve které našel nějaký smysl. Pak je tu jeho sestra, Juliette Binoche, která svou přítomností opět dokazuje sílu svého hereckého potenciálu vkládáného snad do všech svých rolí. Byť hraje, jako kupříkladu zde, obyčejné ženy. Trochu víc bych očekávala od Mélanie Laurent, nicméně vina není na její straně, bohužel jí nebyl dán větší prostor pro rozvoj postavy, přesto se jí podařilo smísit trochu negativního i pozitivního, tím pádem mohla vzejít rozporuplná postava, která by nejednomu vrtala hlavou. Ostatní příběhy, ač podle scénáře kvalitně napsané a určitě mají svá opodstatnění, se vzhledem k délce filmu jakoby táhnou, aby zaplnily to prázdné místo mezi těmi důležitými okamžiky. Celkem vzato, slušné výkony v mimořádných exteriérech, které právě Paříž představuje a která je zároveň tou hlavní představitelkou. (22.01.2012)