Paríž

Jako existují tuctové romantické komedie, tak existují tuctové art filmy. Kolikrát už jsme sledovali krizi stárnoucího profesora a jeho románek se studentkou, kolikrát jsme sledovali mladého muže s těžkou nemocí, kolikrát jsme viděli zdvižený prst moderního kazatele - žena na prodej jako maso na háku, sociální pracovnice nemá pro osobní problémy čas na svou práci, co jsou naše problémy problémy proti těm v Africe, abychom se nakonec dozvěděli, že děti, naše budoucnost, jsou smyslem života, nikoliv vysokoškolské memorizování historických faktů, nikoliv návrat do mládí, ale přijmutí toho, že stárneme, že umřeme, a že nesmrtelnost je v našich potomcích. Jako kdyby ten film točil student prvního ročníku filosofie, který nám, co jsme ještě neprohlédli, chce zjevit Pravdu, a neuvědomuje si, že už to před ním učinilo nespočetně jiných studentů. Nic proti banálním životním pravdám, ale tento pohled kavárenského intelektuála na Paříž nestojí za nic. I když narvat tolik klišé a stereotypů, tolik banální psychoanalýzy do jednoho filmu je vlastně zvráceně obdivuhodné. (23.10.2010)

Staří a mladí, nemocní a zdraví, bohatí a chudí, veselí a smutní se scházejí a rozcházejí, milují a nenávidí, radují a trápí, žijí a umírají ve městě protikladů. V úžasné a jedinečné Paříži, jejíž rozmanitý portrét se v rukou Cédrica Klapische drolí do nijak důmyslně pospojovaných epizodek. Rád by ukázal všechny tváře města nad Seinou, avšak jeho prapodivný žánrový mišmaš (od rakovinotvorného artu k animované parodii) nakonec souvisle mapuje pouze tamější pamětihodnosti, jež beztak všichni dobře znají. V závěru nesmyslně dlouhého filmu jsem pociťoval pouze přesycenost Paříží. Přitom stačilo koncentrovat více citu na jeden z mnoha naťuknutých nápadů (třeba Pierre a jeho vymýšlení fiktivních příběhů k nefiktivním postavičkám „tam dole“). Ani velmi dobré obsazení nenahradí péči, jež měla být věnována jednorozměrně napsaným hrdinům – obzvlášť odbyté jsou nehezky „svolné“ ženské postavy. Paříž je zbytečný a plytký film, který dvě hodiny hledá (a nenachází) své srdce. Stejně jako u Erasma tady platí, že méně někdy více jest. 45% Zajímavé komentáře: Gemini, charlosina (30.06.2012)

Kamera, střih, hudba, to vše už během prvních minut dává jasně najevo, že tohle je francouzský film. Se všemi svými klady, ale bohužel také zápory. Přes poněkud disharmonický střih je to poklidná, pro někoho možná až utahaná a nezajímavá koláž banálních osudů, které mají sdělit, že v Paříži žijí lidé, kteří všichni mají nějaké ty trable. Nejčastěji srdeční. Někteří doslova, jiní v přeneseném smyslu toho slova, což znamená že milují někoho kdo je nemiluje, jsou milování někým koho nemilují, nebo naopak nejsou milováni i když by chtěli nebo nemilují a tváří se, že nechtějí, byť v koutku srdce vlastně chtějí. A i když je to tak v každém koutu světa, tak Paříž je Paříž a tam je to vždycky něco extra. Je to chápavě lidské, pomalé, poklidné a občas až melancholické, na druhou stranu to bohužel nedrží tak pohromadě jak asi mělo. Některé postavy jsou odbyté, některé naznačené motivy se cestou ztrácejí (bohužel ty nejslibnější), místy je to poněkud křečovité, a taky uspěchané, protože na pořádné vykreslení není čas ani prostor. Některé scény a motivy jsou zcela zbytečné a postradatelné (například celá ta podivná a zdlouhavá exkurze po skladech, která je ve výsledku o ničem), jiné pro změnu nedotažené a přestože by zasloužily mnohem víc prostoru nedostanou ho, takže působí jako zahozená a promarněné šance. Přes všechny zápory ovšem nakonec lehce nadprůměrné, zejména pro milovnáky Paříže a specifik francouzské kinematografie. (17.02.2017)

Tak bohužel více z toho nedostanu a to ty tři * jsou ještě s přihmouřením oka. Ano, Paříž je snímkem o normálních lidech a normálním životě ,to vše zdá se býti v pořádku.Ale,..... krom hlavní ústřední dvojice ,jsem si k nikomu nedokázala vytvořit vztah a některé postavy mi přišly naprosto zbytečné.Třeba takový bezdomovec,emigrant,modelka...... Myslím, že Paříži by velmi pomohlo ubrat na stopáži a vypustit tak 1/3 hluchých míst. Takhle se mi zdálo ,že režisér příliš spoléhal na krásné a oblíbené město Paříž ( dle mého názoru nebyla zachycena nějak originálně) ,na výbornou herečku Juliette Binoche (opravdu je v Paříži okouzlující) a na smutný příběh umírajícího sympatického mladého muže (kdo z nás by zůstal chladným). Prostě přišlo mi to prvoplánovité. Ovšem tímto rozhodně nechci nějak odrazovat od jeho shlédnutí. Je pro mne sice průměrným ,ale přesto milým filmem. (05.10.2008)

Ani nevím, kde mám začít, jak jsem ohromen, okouzlen a nadšen. Asi větou, která byla pronesena v závěru filmu: "To je Paříž, nikdo není spokojený, remcáme, ale máme to tu rádi." Tahle věta nejvýstižněji charakterizuje Paříž a život v tomhle velkoměstě. Cédric Klapisch mě napotřetí přesvědčil o tom, že je mimořádný režisér s naprosto obdivuhodným smyslem pro detail, jeho pozorovací schopnosti jsou brilantní. Nedokážu ještě pořádně celý film vstřebat, natolik mě zasáhl a vzal za srdce. Díky Klapischovi beru zpět všechny své tvrdé výroky směrem čtvrti Neuilly a jejím obyvatelům, Klapisch je zářným příkladem, že tam nežijí v bublině. Stále nemohu uvěřit tomu, že se mu podařilo tak objektivně a opravdově vystihnout jak všechy pařížské půvaby, tak odvrácené stránky tohoto slavného města. Obsáhnul naprosto vše. Nyní k hercům, Klapisch vybral vskutku elitní seskupení známých francouzských herců, u nichž těžko vybrat jednoho či jednu, kteří by vyčnívali. Přesto si neodpustím vyzdvihnout přímo nadpozemský výkon Karin Viard v roli pekařky, to je snad nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, jaký jsem kdy ve francouzských filmech viděl. Její mimika, akcent, gestikulace, přesvědčivé, famozní a dokonalé, kdo si někdy kupoval bagety v nějaké z pařížských pekáren, musí mi dát za pravdu. Romain Duris, Klapischův dvorní herece, pro mě suverénně nejlepší a nejvážnější role, v jaké jsem ho viděl, Gadjo dilo, Možná, Péril jeune a další jsou zapomenuty a odsunuty. Juliette Binoche, vždy jsem k ní zachovával neutrální postoj, po Paříži ji mám moc rád, také nejlepší role, v jaké jsem ji viděl. Fabrice Luchini - toho jsem viděl poprvé a musím konstatovat rovněž famozní výkon na hranici sebeobětování. Mélanie Laurent, k ní ani nelze mít výhrad, jen mě trošičku mrzí, že už podruhé dostává podobnou roli, mně více sedí jako Chloe v Jusqu´a toi. Cluzet, Dupontel, Soualem, Bonamy, ti všichni jsou ve svých vedlejších rolích taktéž výteční. Vypadá to, že nedokážu nalézt žádné negativum či kritiku. Hudba podbarvující Paříž je tou nejsladší tečkou za skvostem, který klepe na brány mé osobní TOP 10. Nezbývá než dodat, že snímek Paříž je skutečným holdem tomu úchvatnému velkoměstu a všichni režiséři povídkové blamáže Paříži, miluji Tě (Toma Tykwera nepočítaje) by se měli stydět. Bravo, vive Cédric Klapisch!!! (23.01.2010)