Justice League

No nevím asi jsem už přesycený, ale tyhle drahé digitální bordely, které jsou všechny poslední dobou na stejno kopyto mě přestávají bavit. Docela mi vadí, že poslední dobou v každé komiksovce je záporák z vesmíru ( Zlatý kapitán amerika 2) a Batman vs Superman se držel docela na uzdě, dokud to na konci opět nevyvrcholilo v digitální madness, ze kterého bolí hlava. Wonder Woman, Superman a Aquaman jsou super, Cyborg s Flashem otravně nezajímaví a Batman toho příliš nepředvedl. Záporák je umělý a klasicky o ničem i s celou svojí armádou. Akce příliš záživná není ( mám raději bitky a přestřelky než lítání ve vzduchu) a humor se povedl jen zřídka. Nenudil jsem se, ale spokojený také nejsem. 60% (30.11.2017)

Jak by řekl Václav Havel - ,,Ehm, spoilery, že". Extrémně otřískaný rámec, v němž neinvenční manytěžaři mění jen kulisy. Svět je zase něčím ohrožen. Všimněte si, že postupem času jde o stále větší a větší hovadiny, zde o tři rubikovky a Minotaura. Uvědomělý správňák hledá pomocníčky. Ti musí být genderově i rasově vyvážení, aby za a. zasáhli co nejširší spektrum platících, za b. nějací neoneomarxisté nedostali psotník. Někteří se spoluprací souhlasí ihned, jiní až za chvíli, po ,,dramatickém" dějovém zvratku. Poté se utkávají se zlem, a to opakovaně. Zlo nejprve vítězí, následně nečekaně prohrává. Pro odlehčení je vloženo pár politicky korektních fórků. Dý end, který slibuje ňů stárt. Zde stojí za pozornost především dvě věci. Rusové jsou vykresleni jako magoři, co seberou děti a jdou bydlet do vybuchlého reaktoru. Jo, to se teď smí, jít po nich, jsou na indexu. Ale i tak je pravověrný Amík zachrání, protože je kladnější než galvanická katoda. A tou druhou je těžké nepochopení motivace Clarka Josepha Kenta. Kurva, vždyť jen hibernoval! Viděl to tak na padesát, pro jistotu však sedmdesát let. Proč, ptáte se? Ze stejného důvodu, kvůli kterému svým budíkům nakopal řitky. Věděl to, nebožák, věděl. Že tam do pěti minut naroluje Edemsovo ohava a on se jí jen tak nezbaví! (30.01.2018)

První blockbuster za 300 milionů sepsaný, natočený a produkovaný chovanci Jedličkova ústavu. Gratulace Warnerům, že stihli ve 120 minutách dojebat desítky let komiksový historie ve filmu, kterýmu nepřijde divný mít v sobě postavu Aquamana, nikoliv však scény s vodou. Anebo prezentovat celé lidstvo jednou ruskou rodinkou někde na chánovském sídlišti. Kdo tomuhle barevnému shluku odpornýho CGI marně prahnoucím po náznaku děje lípne cokoli většího než 2*, je podobně retardovaný jako tvůrci tohohle opusu. Ten je tak nebetyčně dementní, že ho snad po 40 letech v hibernaci našli studioví hlavouni uvnitř šuplíku Rogera Cormana. Way to go, frajeři! (15.11.2017)

Ezra Miller je dozajista požehnáním od bohů, ale pomalu mi docházejí kreativní způsoby, jak k těmto filmům napsat pouze wtf, tak zkusím svou myšlenku trochu rozvinout. Justice League vůbec nemá ponětí, co znamenají slova jako rytmus, gradace, intenzita, vývoj, plynutí, překvapení, očekávání, napětí, uspokojení. Každá scéna působí úplně stejně, bez rozmyslu, a nic nepůsobí skutečně a hmatatelně. Ten digitálně vymazaný knír funguje jako pěkné zosobnění veškerého toho marastu a jestliže ho Cavillovi vymazávali na dotáčkových záběrech a on vypadá digitálně v každém svém záběru, tak to znamená, že původně v tom filmu vůbec nebyl nebo co? Jsem zmatená. Plus Affleck vypadá taky v každém svém záběru tak nějak divně vyžehlený, jako kdyby se ho snažili nějak digitálně omladit nebo mu dodat alespoň trochu zdání života, nebo jako kdyby se ten opravdový herec rozhodl na to vykašlat a tak použili dvojníka a dodatečně na jeho tělo přidělali batffleck tvář z jediček a nul. (02.01.2019)

SUPERMAN ŽIJE! SUPERMAN ŽIJE! Hahahahah, a máte to! Komiksové filmy a komiksy obecně byly odjakživa mimo můj okruh zájmů, stejně jako osobní hygiena nebo ženské orgasmy, a dlouhá léta jim moje blazeovaná jednorázová konzumace nepřinesla víc než tři pizdy. Původně jsem chtěl k tomu obrovskému množství ročně zfilmovaného a recyklovaného leporela použít tradiční příměr s měněním ponožek, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem hovado a slipy s fuskama běžně nosím po nezbytně dlouhou dobu – zpravidla dokud se přírodně nerozloží –, takže tento srovnávací manévr zazdím lapidárním: je toho jak sraček. Rok 2017 však byl v mnohém přelomový; nejenom že jsem zjistil, co je to klitoris, ale taky jsem začal komiksovkám sázet čtyřky a pětky stejně často jako je tělocvikářka sázela do mý žákovský. Začaly mě bavit a začal jsem se v nich orientovat (totéž mohu prohlásit o svých sexuálních partnerkách) a může za to pouze on: Marvel. Marvel je začal dělat zábavně, nevážně a konečně se odpoutal od té kýčovité vyčpělé šablony se zhrzenými Ničiteli světů, planet, mléčných drah, vesmírů, jsoucen, smyslů, podstat, další a další hovna a vůbec čehokoliv s nádechem absolutna. To DC neumí, DC dokonce neumí ani konverzační humor a tak všechny džouky ve filmu vyzní jako anekdota o klobásách vykoktaná brejlatým panicem s masitým uhrem na čele směrem ke čtyřem pornoherečkám. Výše zmíněný Ničitel světů není žádný výplod mé zfetované makovice, ale regulérní občanské jméno ústředního záporáka, kterému vožralí animátoři z DC přimíchali k jedničkám a nulám taky nějaký pětky, rozinky a úplně debilní repliky. Co tam dělal J. K. Simmons je mi stejnou záhadou jako co tam dělal Batman, Flash a ten zbytek kreténů, kromě toho, že tam poskakovali před zeleným plátnem jak pičusci. Vlastně ani nevím, proč tomu nedávám odpad!, nejspíš kvůli tomu, že si konečně do detailů dokážu představit, jak mistrovsky lížu tu rajdu Adamsovou. (31.12.2017)