Justice League

Šílený zoufalství. Jednotlivý scény to skládá nahrubo za sebe, bez jakýhokoliv vnitřního náboje, obsahu nebo gradace, aby to opakovalo stejný chyby jako BvS, takže se opět (pokolikáté už v tomto univerzu?) skládá dohromady tým, aby v něm krátce a nuceně vzniklo napětí (ten Superman, proboha) a na konci se mohli všichni porvat v digibordelu. Nejhorší je, že z toho přímo kape ta bezradnost a nekomfortnost všech zúčastněných, kteří neví, co si s tou rozklížeností počít. Působí to skoro, jako že si někdo ve střižně jen tupě odškrtával screentime každý postavy, a jen co zazvonily stopky, přeskočil k další, i když to třeba nedávalo smysl. Co tam dělal J. K. Simmons nebo Amber Heard nevím doteď, proč si hrdinové nechali ukrást Mother Box na parkovišti také ne. Proboha. Proboha! 30% (15.11.2017)

SUPERMAN ŽIJE! SUPERMAN ŽIJE! Hahahahah, a máte to! Komiksové filmy a komiksy obecně byly odjakživa mimo můj okruh zájmů, stejně jako osobní hygiena nebo ženské orgasmy, a dlouhá léta jim moje blazeovaná jednorázová konzumace nepřinesla víc než tři pizdy. Původně jsem chtěl k tomu obrovskému množství ročně zfilmovaného a recyklovaného leporela použít tradiční příměr s měněním ponožek, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem hovado a slipy s fuskama běžně nosím po nezbytně dlouhou dobu – zpravidla dokud se přírodně nerozloží –, takže tento srovnávací manévr zazdím lapidárním: je toho jak sraček. Rok 2017 však byl v mnohém přelomový; nejenom že jsem zjistil, co je to klitoris, ale taky jsem začal komiksovkám sázet čtyřky a pětky stejně často jako je tělocvikářka sázela do mý žákovský. Začaly mě bavit a začal jsem se v nich orientovat (totéž mohu prohlásit o svých sexuálních partnerkách) a může za to pouze on: Marvel. Marvel je začal dělat zábavně, nevážně a konečně se odpoutal od té kýčovité vyčpělé šablony se zhrzenými Ničiteli světů, planet, mléčných drah, vesmírů, jsoucen, smyslů, podstat, další a další hovna a vůbec čehokoliv s nádechem absolutna. To DC neumí, DC dokonce neumí ani konverzační humor a tak všechny džouky ve filmu vyzní jako anekdota o klobásách vykoktaná brejlatým panicem s masitým uhrem na čele směrem ke čtyřem pornoherečkám. Výše zmíněný Ničitel světů není žádný výplod mé zfetované makovice, ale regulérní občanské jméno ústředního záporáka, kterému vožralí animátoři z DC přimíchali k jedničkám a nulám taky nějaký pětky, rozinky a úplně debilní repliky. Co tam dělal J. K. Simmons je mi stejnou záhadou jako co tam dělal Batman, Flash a ten zbytek kreténů, kromě toho, že tam poskakovali před zeleným plátnem jak pičusci. Vlastně ani nevím, proč tomu nedávám odpad!, nejspíš kvůli tomu, že si konečně do detailů dokážu představit, jak mistrovsky lížu tu rajdu Adamsovou. (31.12.2017)

Někde jsem komentoval, že to nebude horší než AVENGERS, no a měl v podstatě pravdu - je to stejně špatný digitální hovno a konečná pro celou značku. I moje oblíbený postavy tu nefungují, záporák jak importovaný z videohry, plochý a úplně o ničem. Momou a WW nechat, podle mě skvěle obsazený Affleck vypadá smutně že v tom musí hrát (a dle zpráv zoufale hledá batmaní exit), Flash dává tón připosraný dětský komedie a Cyborg vyloženě do počtu a barevnosti zívačka. Nástup DC vůbec nebyl tak zlý a měl správně temný punc, ale SUICIDE SQUAD a tohle už se jen snaží zavděčit davu, být cool, uzemňuje své tvůrce a ústí v generickou nepovedenou nijakost. (16.11.2017)

Úsvit spravedlnosti trpěl začátečnickými chybami, ale v jeho velkoleposti a až úsměvné touze obsáhnout či zasáhnout jedním filmem celou generaci příběhů jsem mu dokázal mnohé odpustit. Liga si ale ze svého předchůdce nebere žádné ponaučení a naopak je ve všem horší. Zvláštní efekty se buď ztrácí ve tmě nebo působí při finální velebitvě až ostudně nedopečeně, rozhovory Clarka a Lois jako kdyby vypadly z nejrozpačitější fanfiction a představení Aquamana i Cyborga pomocí shrnujících dialogů ve své překotnosti diváka více zmate, než že by cokoli osvětlilo. Pár Whedonových dolepených hlášek nezakryje fakt, že tahle týmovka působí polovičatě téměř na všech frontách a nebýt geniálního Ezry Millera a neselhávajícího mesiáše Cavilla, katastrofa by byla dokonána. Když si vzpomenu na výtky vůči záporákům z většiny Marvelovek a pak se podívám na až trapně generický vývoj Steppenwolfa, je mi za tu salvu výtek, která se snese několikaletým snahám DC na hlavu, docela nepříjemně stydno. Tady vede cesta vzhůru už jenom přes sólovky. V té nejvyšší kategorii a v téhle podobě ale už ona cesta skončila. (15.11.2017)

Tyhle první dojmy asi překvapí málokoho. Po všech těch průšvizích by byl snad zázrak, kdyby z Ligy spravedlnosti vylezlo něco nadstandardně dobrého. A tak tu máme jen další DC nedochůdče, které ze všeho nejvíc připomíná loňskou sešlost Batman vs. Superman. Tentokrát se trochu koherentněji držíme pětice (respektive šestice) ústředních klaďasů, jejich dávání dohromady a následné bitkaření je však zoufale nepřekvapivé a nezábavné. Akce se opět utápí v digitálních orgiích, takže nefyzické souboje s amorfními příšerkami ani tentokrát nemají šťávu. Dvouhodinovou stopáž jsem ocenil, prosekání určitě neuškodilo, jen je trochu škoda, že to, co zůstalo, je stále celkem zbytečné nebo rovnou hloupé. Hrdinové nic smysluplného nedělají a Flash je se svým podivným vykrucováním a nevtipnými vtipy vyloženě otravný. No prostě, jak jsem psal, příjemné překvapení to není… (27.12.2017)