Justice League

Nepopírám, že velký podíl na vysokém hodnocení superhrdinského filmu má IMAX. Úplně s klidným svědomím lze říci, že Justice League je důstojným soupeřem předchozího snímku Batman vs Superman. Navzdory zprávám o přetáčení a nahrazení Zacka Snydera v průběhu produkce Jossem Whedonem (v titulcích je uveden pouze jako spoluscénárista) drží Justice League pohromadě. Přidané humorné narážky ("kde jsou ty časy vybuchujících tučňáků") osudovost naštěstí nenarušují, jak jsem se původně bál. Kdepak, Justice League je osvěžující superhrdinský snímek a nepůsobí únavným dojmem jako oba díly Whedonových Avengers.___________P.S.: Ezra Miller v roli Flashe je zde krásně rošťácký a zároveň rošťácky krásný. (15.11.2017)

Bez debat je to špatný film s naprosto příšerným vizuálem. Nechápu člověka, kterému se na tohle zrnění příjemně kouká. Na druhou stranu moje očekávání byla téměř nulová a třeba Ezra Miller jako Flash je naprosto boží. Jasně o hrdiny se člověk bát nějak nemusí. Osudovost zde chybí zcela. Hlášky to ale má. Někdy si budu muset sjet od Man of Steel všech 5 dosavadních kousků a uvidím co to se mnou udělá. Každopádně Warneři jsou borci co si hlavu z ničeho nedělají a věřím že to s DC universem budou zkoušet znovu a znovu. Justice League člověk ani nemůže brát nějak vážně. Avengers jsou o míle vepředu. 45% (09.03.2018)

Dítě dvou otců, na kterém se docela výrazně odráží to, jak se oba snažili přiblížit vzoru toho druhého (Snyder měl za úkol točit odlehčeně po vzoru Whedona a Whedon po převzetí otěží chtěl držet styl Snydera). Výsledkem není zdaleka tak velký kočkopes, jak by se nabízelo, ale film bez výraznějšího rukopisu, v němž jen občas prolétne jiskra obou autorů (v dobrém i ve zlém). Jednoznačně nelze Lize spravedlnosti upřít slušné tempo, současně ale zoufale postrádá momenty hodné zapamatování. Zklamáním je také úvod, v němž se (už potřetí!) představuje v akci Wonder Woman, zatímco "medailonky" nováčků po hříchu absentují. Hudba, jediná věc, kterou DC Marvel válcoval, se vzdala výraznějších motivů a začala (stejně jako marvelovky) jet necharakteristický a nerušivý podtext. Chyba, VELKÁ chyba. Emoce nejsou z nejblbějších, ale pořád je to víc chtěné než funkční. A vzhledem k obřímu rozpočtu bych rozhodně čekal méně zrůdné digitální zamaskování knírku Henryho Cavilla. Ale aby bylo jasno - ano, je to lepší a zábavnější než Batman v Superman a alespoň tu zápletka celkem dává smysl (v rámci možností). Jen se tým potřebuje líp sladit. Příští Liga spravedlnosti už by mohla být fakt dobrá. (15.11.2017)

Zcela dle očekávání, tj. několik fajnových akčních sekvencí pohřbených pod vrstvami milionkrát ohraného příběhu, plochých charakterů a bezduchých keců. Flash je sice príma, ale k čemu mi vlastně tahle v závěru hořkosladká komediální pilulka je, když se do temně laděné storyline humor jinak vůbec nehodí? Každej další DC film zvedá procentuální hodnocení tomu předchozímu, no prostě úplně jiná pohádka než s Marvel Studios. Nejsmutnější na tom je, že to výborně funguje jako víkendový výplach mozku, ale už dávno ne jako blockbusterový event roku, na který se stojí fronty den před premiérou. Nuff said (mám ještě furt soucit a hodnotím ten výplach). (13.02.2018)

SUPERMAN ŽIJE! SUPERMAN ŽIJE! Hahahahah, a máte to! Komiksové filmy a komiksy obecně byly odjakživa mimo můj okruh zájmů, stejně jako osobní hygiena nebo ženské orgasmy, a dlouhá léta jim moje blazeovaná jednorázová konzumace nepřinesla víc než tři pizdy. Původně jsem chtěl k tomu obrovskému množství ročně zfilmovaného a recyklovaného leporela použít tradiční příměr s měněním ponožek, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem hovado a slipy s fuskama běžně nosím po nezbytně dlouhou dobu – zpravidla dokud se přírodně nerozloží –, takže tento srovnávací manévr zazdím lapidárním: je toho jak sraček. Rok 2017 však byl v mnohém přelomový; nejenom že jsem zjistil, co je to klitoris, ale taky jsem začal komiksovkám sázet čtyřky a pětky stejně často jako je tělocvikářka sázela do mý žákovský. Začaly mě bavit a začal jsem se v nich orientovat (totéž mohu prohlásit o svých sexuálních partnerkách) a může za to pouze on: Marvel. Marvel je začal dělat zábavně, nevážně a konečně se odpoutal od té kýčovité vyčpělé šablony se zhrzenými Ničiteli světů, planet, mléčných drah, vesmírů, jsoucen, smyslů, podstat, další a další hovna a vůbec čehokoliv s nádechem absolutna. To DC neumí, DC dokonce neumí ani konverzační humor a tak všechny džouky ve filmu vyzní jako anekdota o klobásách vykoktaná brejlatým panicem s masitým uhrem na čele směrem ke čtyřem pornoherečkám. Výše zmíněný Ničitel světů není žádný výplod mé zfetované makovice, ale regulérní občanské jméno ústředního záporáka, kterému vožralí animátoři z DC přimíchali k jedničkám a nulám taky nějaký pětky, rozinky a úplně debilní repliky. Co tam dělal J. K. Simmons je mi stejnou záhadou jako co tam dělal Batman, Flash a ten zbytek kreténů, kromě toho, že tam poskakovali před zeleným plátnem jak pičusci. Vlastně ani nevím, proč tomu nedávám odpad!, nejspíš kvůli tomu, že si konečně do detailů dokážu představit, jak mistrovsky lížu tu rajdu Adamsovou. (31.12.2017)