Justice League

Šílený zoufalství. Jednotlivý scény to skládá nahrubo za sebe, bez jakýhokoliv vnitřního náboje, obsahu nebo gradace, aby to opakovalo stejný chyby jako BvS, takže se opět (pokolikáté už v tomto univerzu?) skládá dohromady tým, aby v něm krátce a nuceně vzniklo napětí (ten Superman, proboha) a na konci se mohli všichni porvat v digibordelu. Nejhorší je, že z toho přímo kape ta bezradnost a nekomfortnost všech zúčastněných, kteří neví, co si s tou rozklížeností počít. Působí to skoro, jako že si někdo ve střižně jen tupě odškrtával screentime každý postavy, a jen co zazvonily stopky, přeskočil k další, i když to třeba nedávalo smysl. Co tam dělal J. K. Simmons nebo Amber Heard nevím doteď, proč si hrdinové nechali ukrást Mother Box na parkovišti také ne. Proboha. Proboha! 30% (15.11.2017)

SUPERMAN ŽIJE! SUPERMAN ŽIJE! Hahahahah, a máte to! Komiksové filmy a komiksy obecně byly odjakživa mimo můj okruh zájmů, stejně jako osobní hygiena nebo ženské orgasmy, a dlouhá léta jim moje blazeovaná jednorázová konzumace nepřinesla víc než tři pizdy. Původně jsem chtěl k tomu obrovskému množství ročně zfilmovaného a recyklovaného leporela použít tradiční příměr s měněním ponožek, ale pak jsem si vzpomněl, že jsem hovado a slipy s fuskama běžně nosím po nezbytně dlouhou dobu – zpravidla dokud se přírodně nerozloží –, takže tento srovnávací manévr zazdím lapidárním: je toho jak sraček. Rok 2017 však byl v mnohém přelomový; nejenom že jsem zjistil, co je to klitoris, ale taky jsem začal komiksovkám sázet čtyřky a pětky stejně často jako je tělocvikářka sázela do mý žákovský. Začaly mě bavit a začal jsem se v nich orientovat (totéž mohu prohlásit o svých sexuálních partnerkách) a může za to pouze on: Marvel. Marvel je začal dělat zábavně, nevážně a konečně se odpoutal od té kýčovité vyčpělé šablony se zhrzenými Ničiteli světů, planet, mléčných drah, vesmírů, jsoucen, smyslů, podstat, další a další hovna a vůbec čehokoliv s nádechem absolutna. To DC neumí, DC dokonce neumí ani konverzační humor a tak všechny džouky ve filmu vyzní jako anekdota o klobásách vykoktaná brejlatým panicem s masitým uhrem na čele směrem ke čtyřem pornoherečkám. Výše zmíněný Ničitel světů není žádný výplod mé zfetované makovice, ale regulérní občanské jméno ústředního záporáka, kterému vožralí animátoři z DC přimíchali k jedničkám a nulám taky nějaký pětky, rozinky a úplně debilní repliky. Co tam dělal J. K. Simmons je mi stejnou záhadou jako co tam dělal Batman, Flash a ten zbytek kreténů, kromě toho, že tam poskakovali před zeleným plátnem jak pičusci. Vlastně ani nevím, proč tomu nedávám odpad!, nejspíš kvůli tomu, že si konečně do detailů dokážu představit, jak mistrovsky lížu tu rajdu Adamsovou. (31.12.2017)

Všichni víme, že Batman vs Superman nebyl zdaleka božský. Ale byl velkolepý, dějově široký a ambiciózně rozmáchlý. V tom se Marvel nechytá ani omylem. Bohužel napodruhé místo vrcholu přichází pád. Nejen že Snyder ubral z plynu - zmizela temnota i kulervoucí akce, ale v polovině film plynule přepíná na Whedonovku a začíná se hláškovat ala Avengers. Což v temném komiksu, který se bere často docela vážně působí přímo idiotsky. Rovnou přeskočit hlavního digi záporáka s charizmatem 0 a celý scénář ohledně záchrany světa. Ano, opravdu chtěl zase někdo zničit svět za pomoci magických artefaktů. Tentokrát kostek. Zůstávají tedy jen hlavní hrdinové, kteří jsou fajn zvlášť i dohromady, ale scénáristická kupa sraček kolem jim nedává prostor příliš vyniknout a naopak vytahuje ty sekundární role ne tak důležitých postav (Lane, Crudup, Nielsen). Oproti "jedničce" kvalitativní sešup dolů a nic proti Jossu Whedonovi, ale když si režisér srandokapsů vezme do parády pompézní a řádně temné intergalaktické drama-materiál, vznikne z toho přesně takovýhle digipatvar jako teď tady. (20.11.2017)

„Alfréd, pošli Nightcrawlera.“ – „Už som sa bál, že to nepoviete.“ Nedám tomu 4*. 4* som dal Mužovi z ocele, Wonder Woman a aj Batmanovi vs. Supermanovi. Tomuto ich nedám. Prestrihané, nie príliš celistvé, na jednej strane sympaticky jednoduché a priamočiare, ale na druhej to značne komplikujú čudné mená (Steppenwolf, Darkseid), blbé kocky a zvláštna ľudsko-amazonsko-atlantídsko-božsko-greenlanternovská história ako z Pána prsteňov. Z postáv ma najviac oslovil Aquaman. Jeremy Irons po pľaci zábavne behá v kanadách, ale to na Alfreda nestačí. Wonder Woman fajn, s Aquamanom by som jej doprial buddy movie. Akcia prekvapivo nezáživná, ale ku koncu predsa len chytí dych. Chýbali mi výrazné hudobné motívy, hlavne u Wonder Woman. Divné kostýmy. Línia so Supermanom originálna (každopádne, potitulková scéna z Batman vs. Superman po tomto nedáva zmysel), niektoré vtipy vyšli (pravdovravné laso zákerne použité na Aquamana, keď sa nepozeral), niektoré scény dojemné. Flash striedavo trápny, striedavo zábavný. Cyborg zbytočný. Potitulkové scény biedne. Batman, hoci sa mi v crossoveri so Supermanom páčil, je tu za neschopného blbca, ktorý výrazne zaostáva za špeciálnymi schopnosťami obdarovanými kolegami (čo až parodicky udiera do očí v scéne bitky pri pomníku, na ktorej záver zadychčane a veľmi trápne dobehne, kým ostatní tam prileteli). Záporák vyzerá OK, ale správa sa neskutočne klišé. Fakt nechápem, kde všetci tí filmoví magori chcú potom žiť, keď túžia všetko zničiť, zdevastovať a nastoliť peklo. Cinemax TN 2017 (30.11.2017)