Spálené životy

Ďalší vydarený Arriagov scenár, tentokrát si však pod svoje krídla vzal aj réžiu... Asi trištvrťku filmu som rozmýšľal, čo vlastne majú tie dva príbehy spoločné - stále som očakával, že sa niekde prekrížia, no potom tesne pred koncom mi to celé došlo. Bohužiaľ, zhodu mien medzi tými príbehmi som nepostrehol skôr, takže trochu mi takmer celý film unikala pointa (a myslím, že sa to stalo aj mnohým ďalším). Napokon sa ale príbehy pekne previazali a všetko do seba zapadlo. Takýto žáner filmov, kde sa príbehy krížia alebo na seba nadväzujú v inom čase, mám veľmi rád - takže aj Burning Plain celkom zaujalo, obzvlášť pri takom slušnom hereckom obsadení. Navyše aj samotný príbeh bol dosť dramatický, hoci veľmi by ma zaujímalo aj čo sa asi dialo v tom dlhom časovom období, ktoré oba príbeh od seba delilo - ale to už zostáva zrejme len na domýšľavosti samotného diváka. (20.02.2013)

Chytře rozházená mozaika, která je v druhé polovině ještě chytřeji propojována. Scénář je podobný - a někdy i dost připomíná - 21 gramům (pročpak asi), ale to vůbec není ke škodě. Arriaga je hodně talentovaný nejen jako scénárista, ale i jako režisér. Jediná škoda je, že po chronologickém poskládání filmu zcela odpadá důvod pro další sledování posledních cca 15 minut. (14.11.2012)

Doteraz dvorny scenarista Inarrituovych Amores Perros, 21 gramov a Babel sa vydal na svoju prvu rezijnu put, pricom znova siahol po drame s prvkami nahody. Zial oproti svojim predchadzajucim scenaristickym pocinom nepridal nic nove. Prave naopak, dost tu toho chyba, ci je nadbytocne. Uz v Babel bolo citit coraz silnejucu vykonstruovanost nahodneho vyvoja udalosti a zasahov osudu ako i hru na efekt "umenia". Burning Plain ide v tomto smere este dalej. Paradoxne sme ako divaci tak svedkami, ze film splietajuci osudy roznych ludi sa odvija v presne vybehanych cestickach dramatickych kriviek, tak dobre znamych z predchadzajucej tvorby. Vysledok posobi umelo, silene a zubami-nechtami sa snaziac vyzerat ako vazne "umenie". Navyse, Arriagovi chyba Innarituov zmysel pre cit v kompozicii zaberov so silnymi,casto intimnymi okamihami, ktore s uzitim hudby vytvaraju presvedcivu atmosferu smutnej skaly emocii - od beznadeje, smutku, az k zufalstvu a sebatryzneniu. Herecke obsadenie nie je zle, ovsem pod Arriagovym vedenim ich kreacia vyznieva skrz-naskrz ako standartny vykon, a nie vytvaranie takmer svojich zivotnych uloch. Od Amores Perros tak mexicky import silnych dram derivoval v uhladeny hollywoodsky gyc - pekne pozlatko s minimalnym obsahom. Skoda. 4-5/10. [Venezia, 2008] (29.08.2008)

Vyprávění příběhů ve stylu puzzle mam docela rád, ale tohle bylo už poněkud zbytečně překombinovaný. Na samotnym příběhu bylo nejzajímavější asi právě to přeskakování z jedný časový roviny na druhou. Jinak mě to moc nechytlo. Ještě musim uznat, že Kim Basinger a Charlize Theron hrajou celkem dobře a Charlize Theron má celkem dobrý kozy. Ale to je asi tak všechno... (22.01.2011)

Melancholické drama, kde je tragédie přímo řečena hned na začátku, takže jde spíše o psychologii postav a jejich motivů a postupné odkrývání spojitosti všech postav. Smutné, přemýšlivé, technicky výborně natočené s padnoucí hudbou. Naštěstí ne příliš temné, naopak možná s pozitivnějším závěrečném vyznění. || Režie: ****, Scénář: ****, Herci: ****, Hudba: ****, Výprava: ****, Kamera: ****; Celkový dojem: 3.8/5. (23.10.2012)