Spálené životy

Guillermo Arriaga měl při svém režijním debutu nastavenu laťku proklatě vysoko, ale nutno uznat, že ji překonal se ctí a splnil mnohá velká očekávání. Jeho režijní rukopis není sice tak efektní jako stylově cizelovaný rukopis letitého soudruha, režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita (jejichž rozkol znamenalo Arriagovo rozpolcení do scenáristy i režiséra), v podstatě natočil rezervované komorní drama, ale po scenáristické stránce (tedy tam, kde je nejsilnější) jde skutečně o projekt mimořádný. Zpočátku jsem si říkal, že tenhle x-tý klon Magnolie už je jen jedním z mnoha, že nemůže ničím překvapit, prostě příběhy několika zprvu nijak nesouvisejících hrdinů, jejichž osudy se v určitém bodě protnou, ale pak se začalo vyjevovat, že Arriaga komponuje svůj snímek opět ryze postmoderně a rozvíjí koncept použitý již v předchozích společných filmech, především pak ve 21 gramech, tedy příběh s porušenou linearitou děje a zpřeházenými časovými rovinami, jejichž oddělení není divákovi nijak signalizováno a v němž se volně míchá několik úrovní minulého s přítomným, což se ve výsledné skládačce ukáže jako vysoce funkční tvar, zvláště je-li toto podpořeno překvapivým a originálním finále, které je ovšem, nutno dodat, ve filmech Guillerma Arriagy naprostou samozřejmostí... Vynikající herecké výkony, komorní vyznění a krásná hudba. Film plný jizev, jejichž osahávaní může být mnohdy očisťující... (21.03.2012)

║Rozpočet $20miliónov║Tržby USA $200,730║Tržby Celosvetovo $4,673,546║ _Hra na umenie?_ Absurdné zlyhanie tohto snímka spočíva v tom že debutant na režisérskom poste Guillermo Arriaga sa chce štýlom poňatia výpovede príbehu, až moc podobať vycibrenému štýlu dnes už doslova legende ako je Alejandro Gonzáles Iñárritu a to je hlavná chyba, okrem toho je dej doslova miestami zbytočne naivný, rozpačitý, nezrozumiteľný o celkovej výpovede príbehu tiež ťažko polemizovať. To že sa podarilo do filmu naverbovať známejšie tváre("ošumelá"Charlize Theron, "úplne ošumelá" Kim Basinger) nemusí znamenať hneď, že film tieto niekdajšie Oscarové hviezdy povytiahnú a tie nedostatky vykryjú, práve naopak skôr to posúvajú na hranu vatového telenovelového balastu, pre mňa dosť sklamanie tento počin. /videl v kine: 40%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) (20.06.2010)

Zdaleka, zdaleka není tenhle příběh tak jednoznačný a jasný jako tady někteří píšou. Viděl jsem ho několikrát a pokaždé mě okouzlil v něčem jiném, možná právě v tom tví to kouzlo "mozaikových filmů". Abych pravdu řekl, poprvé jsem stačil jakž takž stíhat a chápat děj, podruhé se mi zdálo že koukám na jiný film a potřetí jsem byl unešen... Prázdnotou Charlize Theron, rozervaností a zoufalstvím Kim Basinger a dívčím sobectvím a nerozvážností Jennifer Lawrence. Všechni tři herečky skvěle obsazené, své postavy zahrály nenásilně a zdálo by se jako by snad ani moc nehrály, ale to herectví vynikne právě až tehdy, kdy se nesoutředíte na souvislosti a ostatní (to důležité), ale úpěnlivě se zahledíte do jejich tváří. Také se mi líbilo, že žádná z hereček se nesnažila strhnout pozornost vyloženě na sebe, i když by k tomu některé vypjatěší pasáže sváděly. Například role Kim Basinger by se dala označit jako vedlejší, přesto jí vnímám díky tomu jak ji zahrála jako hlavní, a jako jednu z nejlepších v její kariéře. Vidět tento film jedinkrát je prostě žalostně málo a hodnocení pak zákonitě není objektivní. Do karet samozřejmě hraje i krásná hudba, světlo, střih a citlivá režie. Dalo by se pokračovat dlouze a při psaní mám hned chuť se na to vrhnout znovu, takže tudíž jasných 5*! Jen si vzpomenu na tu záverečnou sekvenci, ve které sledujeme tři hlavní ženské postavy za doprovodu té nádherné ústřední hudby mistra Zimmera a naskakuje mi husí kůže... (09.03.2015)

Hogo Fogo říkal fuj kolalokově limonádě a já říkám fuj téhle hře na psychologické drama. Nemám nejmenší chuť věnovat takovému konstruktu delší komentář, protože do puntíku přesně to už přede mnou vystihl uživatel Adrian, kterého si dovolím citovat: uhlazený hollywoodský kýč - pěkné pozlátko s minimálním obsahem. Celkový dojem: 40 %. (15.02.2013)

Několik velmi silných a upřimných scén, Mercedes-Benz SL 500 a výtečná Kim Basinger. Jinak je to ovšem vcelku dost velký kalkul, neboť střípkovitým příběhům na dlouhou dobu jaksi odzvonilo právě proto, že je v dnešní době používá každý druhý režisér. Zdaleka už to však není tak cool, jako za dob 21 Gramů. Režisér tohoto snímku si to zjevně nemyslí. Podle toho to taky tak dopadlo. Tedy vcelku rozpačitě. Ale jako hodnotný film na sobotní večer určitě ano. Díru do světa neudělá, ale ostuda to také není. (05.12.2010)