Spálené životy

Melancholické drama, kde je tragédie přímo řečena hned na začátku, takže jde spíše o psychologii postav a jejich motivů a postupné odkrývání spojitosti všech postav. Smutné, přemýšlivé, technicky výborně natočené s padnoucí hudbou. Naštěstí ne příliš temné, naopak možná s pozitivnějším závěrečném vyznění. || Režie: ****, Scénář: ****, Herci: ****, Hudba: ****, Výprava: ****, Kamera: ****; Celkový dojem: 3.8/5. (23.10.2012)

Chytře rozházená mozaika, která je v druhé polovině ještě chytřeji propojována. Scénář je podobný - a někdy i dost připomíná - 21 gramům (pročpak asi), ale to vůbec není ke škodě. Arriaga je hodně talentovaný nejen jako scénárista, ale i jako režisér. Jediná škoda je, že po chronologickém poskládání filmu zcela odpadá důvod pro další sledování posledních cca 15 minut. (14.11.2012)

Ak si niekto vyberie v ponuke dvd alebo tv tento film, zrejme pozná Arriagov scenáristický rukopis a vie, čo od filmu môže očakávať. Arriaga natočil znova scenár so svojím ľahko rozpoznateľným rukopisom, takže opakuje aj mierne chybičky, ako je predvídateľnosť niektorých scén a zvratov. Zato ten záverečný je v jeho podaní inováciou, niečím, čo som absolútne v priebehu sledovania netušil a ukazuje, ako to mal od začiatku detailne premyslené. Iba škoda, že sa rozkmotril s Innarituom, pretože ten je výraznejším režisérom. Arriaga neponúka žiadnu svojskú filmovú reč, na druhej strane je tým pádom viac civilný. Spätne by sa po Hunger games mohol stať tento film malým hitom vo videopožičovniach, ak by si mládež chcela pozrieť herecké začiatky ich nového ženského idolu Jennifer Lawrence. V podstate klasická hollywoodska melodráma natočená ako americký nezávislý film. (18.07.2012)

Spálené životy, film, který sice vlastním, ale jestli se na něj podívám znovu, bůh ví. Přišla jsem si u toho jak nějaký detektiv. Různé časové roviny mě v počátku poněkud zmátly, ale pak jsem v podstatě za malý časový úsek odhadla další vývoj, včetně konce. Poměrně drsný zážitek, ovšem kvůli Charlize a Kim nelituji, že jsem film viděla. Tyto filmy mě znovu utvrzují v tom, že lidi by měli mezi sebou hlavně mluvit a ne si věci domýšlet, a pak dělat zoufalé činy. Ale kdyby lidé nebyli hloupí a komunikovali mezi sebou a znali pak všechny důvody pro činy druhých, asi by pak filmy o rozumných lidech byly nudné a fádní. Tady naopak těch nerozumných lidí pár bylo a film byl díky nim docela masakr. (02.12.2011)

Guillermo Arriaga měl při svém režijním debutu nastavenu laťku proklatě vysoko, ale nutno uznat, že ji překonal se ctí a splnil mnohá velká očekávání. Jeho režijní rukopis není sice tak efektní jako stylově cizelovaný rukopis letitého soudruha, režiséra Alejandra Gonzáleze Iñárrita (jejichž rozkol znamenalo Arriagovo rozpolcení do scenáristy i režiséra), v podstatě natočil rezervované komorní drama, ale po scenáristické stránce (tedy tam, kde je nejsilnější) jde skutečně o projekt mimořádný. Zpočátku jsem si říkal, že tenhle x-tý klon Magnolie už je jen jedním z mnoha, že nemůže ničím překvapit, prostě příběhy několika zprvu nijak nesouvisejících hrdinů, jejichž osudy se v určitém bodě protnou, ale pak se začalo vyjevovat, že Arriaga komponuje svůj snímek opět ryze postmoderně a rozvíjí koncept použitý již v předchozích společných filmech, především pak ve 21 gramech, tedy příběh s porušenou linearitou děje a zpřeházenými časovými rovinami, jejichž oddělení není divákovi nijak signalizováno a v němž se volně míchá několik úrovní minulého s přítomným, což se ve výsledné skládačce ukáže jako vysoce funkční tvar, zvláště je-li toto podpořeno překvapivým a originálním finále, které je ovšem, nutno dodat, ve filmech Guillerma Arriagy naprostou samozřejmostí... Vynikající herecké výkony, komorní vyznění a krásná hudba. Film plný jizev, jejichž osahávaní může být mnohdy očisťující... (21.03.2012)