Kliatba Mesačného údolia

Rodinné filmy jsou vděčné a u toho zůstává. Rodiče na ně půjdou se svými dětmi, utratí peníze, protože chtějí ratolesti pobavit, a vůbec nevadí, že konečný výsledek je film, který mezi konkurencí neobstojí a hodí se akorát na optické disky. Film "Kletba Měsíčního údolí" je klasickou fantasy pohádkou moderního ražení, která čerpá inspiraci v "Narnii", ale nepřináší nic vlastního. Je docela smutné, jestli začneme evropskou kinematografii chápat jako tu, která pouze kopíruje americkou. "Kletba Měsíčního údolí" byla natočena jako koprodukční film Maďarska, Velké Británie, Francie, Austrálie, Nového Zélandu a Spojených států. Koprodukce docela šílená, navíc je smutné, že na něm peníze nejsou vidět. Je to film poměrně levý, a to rovnou na první pohled. Digitální triky nejsou nijak ohromující, stejně jako není ohromující příběh, který si bere z "Narnie" víc, než by se na první pohled zdálo. Máme tu lva, který je pro jistotu černý a nejmenuje se Aslan, máme tu holčičku, která nemá rodiče, ale nemá ani sourozence, potom strýčka, který ji nechce přijmout (dobře, to je spíš film "Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod"), no a nakonec tomu nechybí ani něco z filmu "Faunův labyrint". Jen ta skvělá atmosféra zde není. V konečném důsledku je to pak jenom další film, který zapadne a z kterého se nikdy nestane nic víc než jen příspěvek do filmografie několika tvůrců a nepříliš výrazných herců. Ioan Gruffudd asi nikdy nebude patřit k těm hercům, které budu uznávat. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/12/sherrybaby-lets-dance-unesena.html (03.03.2013)

Ani z Terabithie jsem nebyl příliš urvaný, v rámci možností, jako tak trochu jiné fantasy ale bez problému fungovala. Kletba měsíčního údolí je oproti tomu jen chabá televizní pohádka plná podivných dějových zkratek, logických trhlin a pravděpodobnostních lapsů. Nejnápaditější jsou nakonec digitální efekty, které i navzdory tomu, že jsou strašně špatné, stejně patří zdaleka k tomu nejzajímavějšímu, co může film nabídnout. Gabor Csupo tentokrát nezabodoval... (13.06.2009)

Žánr fantasy patří mezi mé oblíbené. Ovšem v tomto případě jde o naivní dětskou fantasy s hodně tupým dějem, a občas i nelogickými zvraty. Po celou dobu jsem se více méně nudil. Bavit jsem se začal až v samém závěru, který ovšem byl přeplácaný a samozřejmě skončil happy endem. Dětem se to moná bude líbit, ale já jako dospělý divák dávám palec dolů. Most do země Terabithia byl mnohem lepší a nebyl tak okatě určen jen pro jednu cílovou skupinu a dokázal pobavit i dospělé, v případě tohoto filmu to rozhodně nehrozí. (11.08.2009)

Vydávám se na cestu nesnadnou, za záchranu dětského filmu před rozmáhajícím se cynismem. Ano, ani já jsem se při sledování v kině občas nevyvaroval vtípků (např. při závěrečné scéně shledání mi to nedalo abych necitoval Scénu z Limonádového Joea - zeti, synu, tcháne, otče...), jenže je to takové dělání si legrace z někoho (něčeho), koho vlastně máte rádi. Je to sice krajně naivní a místy trochu infantilní, ale proč by to mělo vadit, když ten film je přece evidentně určenej dětem. Nechápu, proč tuhle evidentní samozřejmost spousta lidí opovržlivě komentuje slovy "vhodné pro děti do 12 let" a podobně. Já osobně bych na to svoje děti vzal úplně klidně místo nablblejch nechutnejch Transformerů nebo opakujících se animáků. V rámci žánru je to určitě lepší než Narnie a z poslední doby patří spolu s Městem Ember rozhodně mezi ty lepší zahraniční filmy pro děti (celkově nejlepší bylo Kdopak by se vlka bál). P. S. Nápad dát dohromady Nataschu McElhone a Ioana Hornblowera Gruffudda se mi zalíbil a možná by nebylo od věci vidět je v něčem odvážnějším :)) (06.07.2009)

Velmi jsem tento film chtěla vidět, již z toho důvodu, že mě Dakota Blue Richards zaujala ve Zlatém Kompasu. Tady je to už velká slečna, která částečně zachraňuje film, na kterém jsem konečně pochopila, co to znamená "odfláknutý". Tak trestuhodné nevyužití herců jako (včetně Dakoty samozřejmě) Tim Curry či Juliet Stevenson, neskutečně špatné dialogy a celkově děj snímku, no hrůůůůza! A to ještě, když si to dělá takové ambice velkofilmu. Nelogičnosti, které film neposouvají ani dopředu, ani dozadu a které, jakmile vás ohromí, tak vám dojde, že vlastně k ničemu nejsou, viz trpaslík v kuchyni či pokojíček ve věži. Co dodat? Není nad české pohádky a jak prohlásila moje mamka: "Všechny filmy už od dob Letopisů Narnie a ještě dál jsou pořád na jedno brdo stejně (špatné) divné. A já dodávám: Až na výjimky, kterou toto rozhodně není. (30.10.2010)