40 let Divadla Járy Cimrmana aneb Ze hry do hry

Odvar z vývaru. Bohům žel... :-( . . . Bohové Dada i Pata budiž mi svědky, že mám rád poetiku Divadla JdaC, jakož i celou tu čtyřicetiletou cimrmanologii, potažmo pak i cimrmanománii. A to jsem ani coby dítko tenkrát v té zlaté éře nesedával U pavouka. Ale tenhle >best of< mi připadá bohužel jako poněkud bestiální >fast food< ... Až člověk maně přemýšlí, zda více než pocta géniovi zde opět nejde jen o nějaký ten rychlý vejvar. Ovšem dosti laciný a řídký. Tak na hoďku - ať se to snese v čé(če)telce i mimo nedělní večerní >primetime< , že... :-/ . . . I když je faktótum, že Výtěr z her vymyslel mistr po úspěchu Větru z hor brzy po utajovaném návratu z tajné studijní cesty do Ameriky, lze se poprávu domnívat, že i sám mistr, než by obcoval s múzami v takto laciném hodinovém týjátru, nejspíš by si to raděj udělal sám. A to je bohužel asi tak vše, co se s tímhle >cimrmanoběrem< dá dělat... Takže resumé: Suma sumárum jedna hvězdička za onan odvar, druhá pak za ten vývar. Mistrovi s pardonem, divadlu bez pardónu... - - - P.S. ...I když mě tak expost napadlo, jestli on by to vlastně nemohl být takový další geniální Cimrmanův tah(?)... Že on vlastně tenhle >kus< sesumíroval někdy kdyžtak(da)dávno jako základní dílo pro novou éru dalších čtyřiceti let života toho svého dnes už poněkud zvětralého, adorantsky dobrodělného spolku: Po éře cimrmanománie přichází éra cimrmanonanie!... ;-) Ale není! Tož mistře - ale to byste nevymyslel! Teď jsem tam byl... :o))) (01.11.2007)

40 let bavíme lidi.....pánové smekám. Nostalgie, smích, potlesk a svým způsobem i jistá forma rozloučení......bohužel ani svéhlavý všeuměl Jára Cimrman ve svých nejplodnějších letech nepřišel nato jak zastavit čas. Defilé legendárního divadla na první pohled právem připomíná 16 let starého Cimrmana sobě vztahujícího se k udělení platinové desky za 450000 kusů prodaných nosičů, což by mohlo být jednou z výtek, neboť jsou vybrány některé shodné pasáže.....markantní rozdíl mezi herci klasického složení v nejlepší formě a souborem roku 2007. Plusovými body je právě oněch 16 let, které dovolují zařadit do průvodu novější tituly....i když Karla Infelda Prácheňského bych si dal raději od Zdeňka Svěráka. Pánové ještě jednou smekám a aplauduji ve stoje, ze srdce děkuji za vše a doufám, že s většinou z Vás budu mít tu čest na oslavě divadelních abrahámovin. (03.05.2016)

Je to sice takový sestřih všech her, ale za to naprosto dokonalý. Třeba porovnání Afriky s Dobitím severního pólu - jednoduše jsem nevycházel z údivu a po celou dobu jsem se mohl utlouct smíchy, všem doporučuji. Teď kdyby ještě udělali jakýsi né sestřih, ale takovej galaseminář o našem dokonalém Járu Cimrmanovi. Asi by to nemělo takový úspěch, a dalo by to hodně práce, ovšem výsledek by podle mého názoru nemohl od Svěrákova scenáristického pera být špatný, to by prostě nešlo, jo a ještě se Smoljakovou režií... Nemohl bych se dočkat, a to je u mě, jako u milovníka a znalce (všech Járovo her nazpaměť) veškerých cimrmanovců, co říct !!! (02.11.2007)

Je to pouze nostalgické připomenutí bez větší originality. Abyste si ho užili, musíte navíc všechny Cimrmanovy hry dobře znát, jinak se nemá smysl o něco vůbec pokoušet. Je trochu smutné vidět, že má Vondruška problém souvisle mluvit, ale kdo by to měl chuť vytýkat? Cimrmani nejsou žádné veskrze geniální dílo. Ne všechny hry se vydařily na maximum, ne všechny vtipy vyznívají, jak mají. Přesto je to ale velká zábava a vidět záznam téhle vzpomínkové hry (s tím, že už nebude žádný další záznam v plné sestavě), na mě zkrátka funguje. (23.09.2012)

Pokus o takové benefiční "best of" představení, které se tak úplně nevydařilo. Jednotlivé scénky jsou vybrány a poskládány bez ladu i skladu a především bez šťávy v hereckých projevech. Klucí Cimrmanští nám již přesluhují a než se takto průměrně ohlížet za čtyřicetiletou historií, tak to snad raději vůbec. Pokud čekáte něco nového, originálního či prostě nějakou chytrou mystifikaci v nejlepším odkazu Járy, tak rovnou zapomeňte. Čekají vás pouze o třídu hůře přehrané scénky, které zná stejně každý nazpaměť. Dvě hvězdy spíše z úcty, jelikož Ze hry do hry samo o sobě je trapnost na n-tou. Pokud by někdo tvorbu Smoljaka, Svěráka a spol. neznal, tak by si o jejich humoru po právu mohl myslet pouze to nejhorší. Bohužel. (27.10.2007)