Pozemšťan

Scénář: Jerome Bixby .. - Jsi věřící? -– - Ne, co se náboženství týče. Kdysi jsem věřil. Jako většina lidí. Některé to ještě nepřešlo. ___ Kromaňonec, Jesus Kristus, Jacque Borneo, Richard Alpert, John Oldman. Jedna osoba napříč tisíciletími ve výtečném konverzačním scénáři sci-fi autora Drexel Jerome Lewis Bibxy. Prostředí a výrazové prostředky jsou minimalistické, ale filozoficky neskutečně silné a vyvážené - jenže pokud se nechytnete již v úvodu, zbude vám jen naříkání nad levným zevnějškem a průměrnými hereckými výkony. Tedy nad zde nepodstatnými věcmi. ___ Silný intelektuální zážitek, plná palba. (16.03.2009)

Veliké překvapení. Z tohoto filmu jsem opravdu unešen! Je výjimkou, aby se mi líbil film, který se odehrává celou dobu jen v jedné místnosti za účasti několika lidí. Vlastně znám jen jeden takový film, který si vystačil se třemi postavami a celý se odehrával v jednom motelovém pokoji. Ale tohle mne naprosto dostalo. Celý film se točí kolem zajímavé a na první pohled nereálné zápletky, kdy se jeden z mužů přizná, že žije už 14 000 let a kolegové ho zavalují mnoha otázkami, při kterých se až tají dech. Tvůrci se totiž nebáli jít i do náboženských témat a naprosto překopat legendu o Ježíšovi. Ale nechci spoilerovat, takže více neprozradím. Já jsem tedy na tu hru tvůrců přistoupil a film jsem sledoval se zatajeným dechem. Navíc ten závěr je velice zajímavý a já sám jsem byl velice překvapený, obzvláště těch posledních pár minut bylo hodně silných. Tenhle film si prostě hraje s tématem nesmrtelnosti, a mne to jako diváka bavilo. Něco takového, něco takhle originálního se opravdu jen tak nevidí. Film je zvládnut naprosto perfektně, a to jak po dějové stránce, kdy film nenechá diváka ani nadechnout, tak po stránce herecké, kdy hercům věříte naprosto vše. Tenhle film u mě jednoznačně aspiruje na nejoriginálnější film, který jsem letos viděl. Opravdu paráda a víc nemám, co dodat. Bez většího zavání uděluji pět hvězdiček. (11.12.2008)

Už jsem v komentářích nesčetněkrát přirovnával pomocí slova zajímavý, ale ještě nikam se to asi nehodilo tak trefně jako k tomuto filmu. Pozemšťan je nepopsatelný zážitek, rozhodně jeden z nejoriginálnějších za poslední roky. A vůbec nevadí, že se tam pořád jen mluví, protože s takhle poutavými dialogy jsem se fakt ještě nesetkal a jestli jsem se jedinkrát odvrátil od obrazovky, tak to bylo jen proto, že jsem před projekcí vypil dva litry kofoly. A závěr mě pak velmi potěšil, ten byl zvládnutý skutečně výborně. Ono se to těžko popisuje, něco takového prostě musí vidět( nebo alespoň slyšet) každý sám. (16.06.2012)

"Myšlenka je větší pomník než katedrála." Cituji z filmu Kdo seje vítr. Myšlenka je to co je potřeba k vytvoření příběhu, ať už jde o film, rozhlasovou hru nebo knihu. Myšlenka o tom, jací jsme a jak přemýšlíme o věcech, nejlépe o takových, které jsou mimo naši dosavadní zkušenost. Od toho lidské myšlení je. Podstatné není věřit, podstatné je objevovat a porozumět, dělat závěry na základě už známého. A o tom je i Muž ze Země. Způsob reakce ostatních, jejich otázky a osobní postoje byly podle mě absolutně přesné. Cokoli navíc by jen rušilo, naopak když John mluví o ohni a je slyšet krb, je to naprosto krystalicky čisté. A pro Bixbyho asi věc, jak se rozloučit se světem. 4.10.2011 Věčnej život, věčná osamělost, věčná opuštěnost. Vzpomínky na minulost se postupně tříští do dílčích obrazů a vjemů, který sotva držej pohromadě. Mezi jednotlivejma zábleskama paměti se roztahuje tma, plameny vzpomínek se rozpadaj na menší ohně, pak na plamínky svíček. Dokáže člověk držet v hlavě dojmy ze zážitků, který mu dřív připadaly nesmazatelně vrytý do mozku? Spousta vjemů postupně upadne v zapomění, knot svíčky dohoří. Někdy ale třeba je možný nějakej plamen živit silou vůle, silou lásky. Když nic jinýho, vzpomínka mi musí zůstat. (14.06.2008)

Včera večer jsem byl k.o. Od nastydnutí a práce v šíleném vedru venku mně bolela hlava, byl jsem utahanej, rozlámanej, ale ještě se mi v těch 22:10 nechtělo jít spát... Chtěl jsem se na něco podívat, něco nenáročného, u čeho se nemusí přemýšlet... A jak jsem tak listoval svým archivem filmů, s hrůzou jsem zjišťoval, že vše má stopáž přes dvě hodiny... Až jsem narazil na film Man from Earth... Těch 87 minut se zdálo přijatelných i obsah filmu, který měl příslib pozvolné dřímoty na gauči.... Že to byl těžký omyl jsem zjistil už desátou minutu filmu. Poté jsem se kupodivu vzpamatoval a film dokoukal zcela ready a svěží. Ačkoliv jsem měl přeci jen trochu problém se identifikovat s hlavním hrdinou (resp. jednou z jeho hlavních postav), ten námět sám byl geniální i celé zpracování. Bylo to velmi moudře seskládané a scénář psal rozhodně velmi inteligentní člověk... Tvůrčí team si vystačil prakticky asi jen s deseti herci, pick-upem, vystěhovanou chatou, hromadou papírových krabic a trochou toho nábytku z nějž v závěru zbyde geniálně jen gauč... Tohle by mohla být v klidu divadelní hra, která by se ve stejných kulisách mohla úplně v pohodě odehrávat... Neznámí herci hráli skvěle. Vlastně jsem z nich znal jen psychiatra Riehla a profesora Billingsleye. Smith svůj příběh podal tak nenuceně, prakticky ho svým způsobem v klidu a unaveně odvyprávěl, že to do filmu skvěle sedlo... Rozhodoval jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale nakonec dám 4, za ty geniálně komorní kulisy a skladbu příběhu. 4 rydla. * * * * (11.06.2014)