Nové sčítání hlasů

Snad to bylo tím, že z toho čouhá televizní produkce, snad i tím, že celkem náročné téma jsem vnímal v originálním znění a utíkaly mi některé přesné citace, že jsem u filmu ztrácel pozornost. Jako celek ale zanechává hodně silný dojem a co do látky na diskuzi o demokracii a ústavním pořádku, představuje bohatý zdroj myšlenek a citací, nad kterýma se dá přemýšlet a debatovat hodiny. (14.03.2015)

Zajímavé dokumentárně laděné procedurální drama o problémech s ,,průlisy" (ta scéna, kde se to řeší, je skvělá) ve volebních lístcích, které neumí sčítací stroj při strojovém sčítání volebních hlasů spolehlivě započítat...to si pak člověk říká, k čemu celá ta vědecko-technická revoluce vlastně je...a také se tu neamerický divák může dozvědět cosi o systému americké demokracie... :-) (10.11.2018)

Zajímavá rekonstrukce událostí let nedávno minulých. V roce 2000 jsem americké volby moc nesledoval, takže jsem se v Recount dozvěděl plno nového (no, vlastně to bylo potvrzení informací z wikipedie). Sčítání bylo tehdy napínavé, takže i film je od začátku do konce chytlavý a, i přes zdánlivě "suché" téma, nenudí. Děj je navíc podpořen skvělým civilním projevem všech herců. Snad jen ta blbka, kterou hrála Laura Dern, mi přišla až moc ujetá, ale třeba taková skutečná paní Secretary of State doopravdy byla. V závěru mi přišlo, že se scénáristovy sympatie možná trošku přiklonily na demokratickou stranu, ale jinak se mi líbilo, že si film držel striktní politickou nestrannost. Já jsem jenom rád, že ty volby nedopadly opačně. (07.02.2011)

Když jsem tady tak pročítala komentáře na Recount, říkala jsem si: "Co to sakra Demokrati natočili za politickou agitku?" Po zhlédnutí ale musím tvrdit, že HBO bylo možná ovlivněné jakýmsi stranickým podtextem, přesto se drželo faktů mnohem víc, než bych od filmu kdy čekala. Věřím, že většina diváků, která se na to podívá kvůli Kevinu Spaceymu, o amerických volbách z roku 2000 nebude mít široké podvědomí, za sebe ale můžu říct, že jsem o nich něco málo přečetla, třeba David Boies (ten muž s padající zmrzlinou) o nich napsal poměrně hezkou knihu. Na Recount jsem se tedy nedívala proto, že bych se chtěla dozvědět něco nového. Spíš pro mě symbolizoval snímek, jehož děj znám podrobně, ale mě zajímá, jak se ho filmový štáb ujme . A - jak už bylo řečeno několikrát a jak lze odhadnout z hodnocení - ujal se ho výborně. I člověku, který o volbách nic neví, snad vše hezky zapadne do sebe a daná osoba by si měla být schopna odvodit, jak malý je v USA rozdíl mezi tím být prezidentem a bývalým kandidátem na prezidenta. Půl milionu hlasů v zemi neznamená nic, pokud člověk dokáže získat pár stovek na správném místě. A jestli je vůbec získal, je otázka. Recount vám na ni nedá odpověď, nikdo ji nezná. Pomůže vám ale nahlédnout pod slupku politických událostí, kde jeden špatně definovaný zákon (jak poznáte, co ještě je, a co už není úmysl občana?) a zaujatí lidé na správných místech mohou rozhodnout o všem. V pohledu člověka žíjícího na konci roku 2008 se navíc volby roku 2000 odrážejí krásně v tom, jak dnes lidé oba kandidáty vnímají. George W. Bush je ten, který začal nepopulární válku, došlo za něj k ekonomické krizi, propadl se v popularitě na samé dno. Al Gore získal Nobelovu cenu míru, jeho dokument vyhrál Oscara a v popularitě si s ním dle průzkumů z konce minulého roku nezadal Barack Obama ani Hillary Clinton. Gore přesto na prezidenta nikdy znovu nekandidoval. Přesunul se jinam. A já asi nikdy nezapomenu na to, jak na začátku své přednášky před třemi lety vystoupil na podium a představil se: "Jmenuji se Al Gore a byl jsem budoucí prezident USA," načež se publikum začalo smát a Gore s úšklebkem reagoval: "Nepřijde mi to moc vtipné." Ne, vtipné to skutečně není. Ale jsem ráda, že se Al dokázal přesunout dál a že to byl on, kdo v reálu i na konci filmu prohlásil, že "nemá smysl pokračovat ve válce, pokud nemohu vyhrát. A já nemůžu. I kdybych vyhrál, stále nemůžu vyhrát." (29.11.2008)

„Jesus. The last great democracy…“ Pokud chcete vidět, jak artritida důchodců z Palm Beach ovlivnila neratifikování Kjótského protokolu, zneviditelnila zbraně hromadného ničení v Iráku a umožnila Usámovi a jeho partě dostat se do balíčků karet, máte pod důvtipným Roachovým vedením báječnou možnost. Málokdy se vám totiž stane, že je film zábavný a zároveň u něj chcete zvracet, jenže když se má moc předat bez tanků v ulicích, je ohýbání křehké demokracie prostřednictvím špinavých her s křišťálovými úmysly de facto nezbytností. Jediná kaňka na Recount je, že z něj až příliš stříká politické přesvědčení autorů, ale zase si říkám, mohlo být hůř.. Jen nechápu, proč to ti dva nevyřešili po staru? Když šlo o Floridu, guvernér i viceprezident si měli v mokřinách Everglades osedlat aligátory a utkat se v souboji na dlouhá dřevěná kopí bez možnosti podat na vítěze žalobu. To by byla sledovanost a těch ušetřených peněz daňových poplatníků.. No nic, dvě věci jsou jisté. Každý demokratický národ má takové politiky, jaké si zaslouží a Kim Jong-un takové problémy zcela určitě neřeší.. (27.08.2015)