Agent Palmer: Případ Ipcress

Michael Caine jako tajný agent v reálnějších konturách nežli Bond. Nezachraňuje svět, nemá nadpřirozené schopnosti a stačí mu jedna dívka na celé dobrodružství. Děj příjemně odsípá a britské reálie fungují skvěle, žel Furie není moc nápaditý režisér, takže přestřelky, rvačky atd. jsou spíš špatně okoukané nežli dobře natočené...70% (20.11.2008)

Klasika, kterou tu málokdo zná, a je otázka, kolik ji zná Britů. Vynikající studie na téma tajných služeb a jejich blízkosti jak k oficiálním vládním zájmům toho kterého státu a jeho bezpečnosti, tak ke světu zločinu -- hranice je někdy tenká, až neviditelná, nerozeznatelná -- a existující? Jak kdy. Režie, kamera, hudba, hraní, to všechno buduje iluzi opravdovosti, lidského rozměru s omezenými možnostmi, oproti všem možným a hlavně nemožným bondovkám. Jeden člověk vydíráním zneužitý k dobrému účelu -- k tomu, aby zabránil špinavým, smrtelně nebezpečným hrám. Není to samo o sobě špinavost? Britská kinematografie má dva nenápadné klenoty, ne, vlastně tři, a ve všech hraje Michael Caine: Alfie, Get Carter... a The Ipcress File. (Caine není můj oblíbený herec, ostatně jsem si ho dřív málokdy všiml, sotva jsem ho dokázal zaregistrovat. O to víc září teď, kdy mám TROCHU lepší přehled...) Poznámka: český název je jako obvykle debilní. (09.11.2009)

Takže: Je to špionážní film. Britský špionážní film. V hlavní roli Michael Caine, hudba John Barry... Mohlo to vůbec dopadnout špatně? Při pohledu do filmografie režiséra Furieho teoreticky ano. Jenže naštěstí jsem viděl špičkový snímek, který mě nadchl. Cainův výkon je obzvlášť v poslední třetině filmu na jedničku s hvězdičkou. (31.01.2010)

Mám extrémní slabost pro špionážní filmy (i knihy), zejména ty z britské provenience - viz některé Hitchcockovy ranější filmy. Psychologické či politické hry, naznačování a věčná nedůvěra, to vše slibuje sofistikované a intelektuálně lehce vzrušující vyprávění. A pokud to stříhá Peter Hunt (vynikající střihač prvních bondovek a režisér V tajné službě Jejího Veličenstva) a za kamerou stojí jeden z nejlepších představitelů české kameramanské školy Otto Heller, který nabídl rozhodně jedny z nejbizarnějších kompozičních řešení prostoru, jaké jsem kdy v britském (natož žánrovém) filmu viděl, je to prostě paráda. Jdu na další část, opět s Hellerovou kamerou (Hunt a Barry chybí, ale zase přibyl bondovský režisér Guy Hamilton - dělal čtyři, včetně Goldfingera). Docela oceňuji Saltzmana (jednoho ze dvou původních producentů bondovek), že s částečně identickým týmem (přibral např. Barryho jako skladatele, Kena Adama coby autora výpravy, případně kostyméry, členy zvukařského týmu atp.) nabídl tak odlišnou verzi špionážního žánru (mnohem bližší prvním románům Le Carrého než Flemingovi). I když ta scéna s výměnou zbraně - otevřeně citující Dr. No - mě pobavila velmi. (03.10.2009)

Agent Palmer jako bavič vyniká v jediném - ve schopnosti pronášet mnohdy velmi vtipné kousavé poznámky. Ve všem ostatním zapadá do zcela šedého průměru nerealistických špionážních snímků, ve kterých agenti honí jiné agenty, aby zjistili informace o dalších agentech, nalézali v poslední chvíli zabité klíčové svědky, podstupovali a odolávali mučení, odhalovali zrádce v nejvyšších místech, sem tam si zastříleli a vždy byli uhlazeně elegantními sportovci. Slabé ***. (10.08.2009)