Lúpež po taliansky

Musím říct, že tohle je skvělý zástupce lupičských filmů. Jen mě moc nenadchnul začátek, než se začalo něco vůbec chystat. Ale následovalo opravdu originální provedení loupeže s oněma úžasnými minicoopery. Na celou akci je radost pohledět. Úník je doprovázenou velmi hodící se hudbou. A konec? Nemá chybu... -"Hang on a minute, lads. I've got a great idea. Eee..." (01.07.2008)

Paradoxně jedinou kaňkou na celém filmu je ona kultovní spanilá mini jízda skrze ucpaný Turín. Do té doby film s výborným tempem a učebnicovou nadsázkou zabředne do sledu zaměnitelných scén jak z průměrné reklamy. Bez lidí, prostě jen s autama. Padá tím jeden z hlavních kladů, Cainovo charisma. I to by ještě šlo, kdyby ta honička naprosto nepostrádala napětí. A z velké části zato může prazvláštní nápad nedoprovodit tuhle pasáž hudbou. Ovšem stylový závěr převážil (doslova, modří vědí) mé lehké váhání nad hodnocením tím lepším směrem. (25.08.2009)

Italian Job mne zklamal zejména proto, že jsem se na něj docela těšil. Režisér Collinson se patrně pokusil natočil vtipný akční snímek, ale nepodařilo se mu provázat akci s humorem. Takže snímek je chvíli pohodový, pak ukrutně zvážní a tak pořád dokola. Alpské silnice a vozový park sice leccos zachraňují, ale obě hlavní skupiny (lupiči i mafie) mi dost připomínaly soubory uprchlíků z ústavu pro mentálně postižené a navíc se stále nemohu rozhodnout, zda závěrečná scéna byla geniální nebo debilní. (05.08.2011)

Povedené! Právě proto, že si to nehrálo na žádný silácký film, plný geniálních lumpů, fešáckých mafiánů, a nesmrtelných hrdinů, vyhoupl se daleko výše, než právě ty drsňácké akční krimi-komedie. Banda šikovně nešikovných lupičů v čele s nezapomenutelným Michaelem Cainem (Který mimochodem naprosto skvěle vypadá) dostanou akci roku, velký balík peněz v Itálii. A my jen celou dobu sledujeme jeho počínání, zaslechneme nejslavnější hlášku té doby, (You're only supposed to blow the bloody doors off) která je už sama od sebe pádným důvodem proč si tuhle vtipnou oddechovku pustit. Většina lidí zřejmě vůbec nepochopila celý záměr filmu, ale mě je to jedno. Bylo to vtipné, nečekané, skvěle a originálně natočené, s naprosto nečekaným a vydařeným koncem. Postavy navíc nebyli sehraná tlupa naolejovaných bouchačů, ale parta normálních popletů, kteří nakonec dokázali nedokazatelné. I když nešlo vše podle plánu, no, však se podívejte sami. Navíc mne strašně potěšila přítomnost Noela Cowarda, a samozřejmě jsem si všimla hudební narážky na Mad Dogs and Englishman, za což si snímek určitě zaslouží i čtvrtou hvězdičku. (16.09.2012)

Viděl jsem teď v rámci Herecké odysey hned 2 filmy s Michaelem Cainem ze stejného roku a zatímco na Špinavou hru jsem se nijak obzvlášť netěšil a pozitivně me překvapila, natěšený na Prácičku v Itálii jsem zůstal naopak mírně zklamán. Filmů o chytře provedených loupežích jsem z tohoto období viděl poměrně dost, možná i proto mě už většina těch zbylých nedokáže tolik nadchnout, byť jako oddechovky mi dobře poslouží a i tenhle film má řadu pěkných momentů. Celá příprava na loupež v první půli je za účasti Caina prošpikována vtipným nadhledem. Pak přišla na řadu akce: Po téměř uspávajícím provedení loupeže bez napětí, vtipu i atmosféry, v hodně zdlouhavé akci během dopravní zácpy, se pro změnu tempo obrátilo k akci přímo šílené, zběsilé a doplněné až primitivně groteskním humorem. Ve scénách, které v rámci subžánru představují obecně ty nejočekávanější, jsem tady na chvilku ztratil zájem film dále sledovat. Ke konci filmu mě ale naštěstí i ta akce poměrně chytila a samotný závěr hodnotím jako fajn. Hudební složka dobře šlape a využití mj. smyčcového orchestru v hudebním doprovodu k akční komedii vnímám jako unikátní. Hudební a režijní stylizace zde ke konci vytváří krásný rytmický souzvuk velkolepé akce, veselé nálady v autobusu a pravidelných střihů na sborovou oslavy ve věznici. Hey, hey, Bridger! 60% (05.02.2021)