Poslední údolí

Válka, která ve filmu svede dohromady idealistu a pragmatika, trvala třicet let. Válka, kterou mezi sebou muži vedou, válka ideologická, trvá věčně. Dramatické napětí Posledního údolí, zasazeného do drsné doby, kdy byly ještě výhružky vykleštěním míněny vážně, pramení ze střetu idejí, potažmo z prosté touhy udržet si moc a přežít. Chaotické období třicetileté války Clavellovi umožnilo rozehrát proti sobě muže hájící neslučitelné světonázory. A hájící je s nasazením života (teprve na jehož konci jeden z mužů uvěří, čemu dosud věřit odmítal). Zasazen do současnosti, ke které má film rozhodně co říct (a nejen ústy Vogela, moderně uvažujícího člověka, jenž nás provází dějem), nepůsobil by příběh pro nezlomnou víru svých představitelů věrohodně. Slovo nevítězí nad obrazem, jak by jeden od režírujícího spisovatele čekal, ale stejně je to myšlenková komplexnost, ne krutost páchaného násilí, čím Poslední údolí dosahuje mimořádně působivosti. 80% Zajímavé komentáře: verbal, curunir, blackJag (22.06.2011)

Co mě poněkud zarazilo, byl údaj v písemném prologu, kde se počátek 30 leté války hlásí do roku 1818. Tak buď již potřebuji více dioptrií a splynula mi číslice 6 v osmičku, nebo titulky sestavoval naprostý historický ignorant. Tato chybička však nekazí dojem z jinak povedeného snímku, který je silný nejen příběhem, ale rovněž hereckými výkony charismatického Omara Sharifa a tradičně skvělého Michaela Cainea. (03.12.2015)

Jeden z filmů, v němž charisma Michaela Caina převyšuje údolí, okolní krajinu i ostatní postavy jako mrakodrap podomácku stlučené králíkárny. Zvláštní výběr Omara Sharifa jako jeho důstojného a rovnocenného parťáka na mě působil sice trochu úsměvně, ale v zásadě zas tak nevadil. Poslední údolí pokládám především za velezajímavý a inspirativní filozofický film o střetu dvou světů a přístupů k životu. Dvou možných protipólů na jedné ose, přičemž každému z nich se dá porozumět i vřadit jej do kontextu doby. (15.07.2011)

Je málo historických filmů, na které se díváte a říkáte si "Jo, takhle to tenkrát muselo vážně vypadat". Poslední údolí k nim patří. Třicetiletou válku ukazuje jako konflikt, jenž dokázal rozdělit světadíl na dva tábory plus několik menších a poštvat proti sobě lidi, které do té doby nezajímalo nic než vlastní dům a pole. Pochybovat o smyslu toho všeho mohl každý. Zároveň ale musel být připravený na prostý fakt, že bude-li mu někdo chtít podříznout krk, nic mu nezabrání. Takhle nějak asi smýšlí postava Michaela Cainea, který se někomu pro roli Kapitána může zdát zvláštní volbou, nicméně jeho první scéna všechny obavy zažene (o scéně poslední nemluvě). Poslední údolí má ale kromě Cainea velkou výhodu i v jeho proti / spoluhráči Omaru Sharifovi a v přesném Nigelu Davenportovi alias Gruberovi. Překvapila mě rozhodně Clavellova režie - bitvy jsou nekompromisně drsné a špinavé, scény jako morová jáma nebo upálení čarodějnice (od Kladiva na čarodějnice nejlepší scéna tohoto druhu, jakou jsem viděl) zase nezapomenutelné. No a pak je tu samozřejmě John Barry. Bez jeho špičkové hudby by filmu velká část té úžasné atmosféry chyběla. Takže pokud se vám líbí Barryho Lion In The Winter nebo Mary, Queen Of The Scots, rozhodně po tomhle soundtracku sáhněte. Ve svém žánru se jedná o nezpochybnitelnou dokonalost. Poslední údolí si plný počet zaslouží. (14.03.2011)

,,Jestli najdeš Boha, řekni mu, že... ''  --- Jamese Clavella mám rád a koukám jak puk a nejsem tu jediný, že mu nešlo od ruky jen psaní! Historické filmy já rád a ty se sedmnáctého století ještě raději. Některé kostýmy mužů z kapitánovy družiny mi přišly poněkud divadelní  a nedobové, ale jinak film měl docela dobrou atmosféru a skvěle vykreslil tehdejší svět. Šílenou dobu, kdy každý věřil jen v tu svoji víru a byl ochoten ostatní tak nesmýšlející za to klidně vraždit a upalovat. A lid vesnický na tom byl nejhůře, protože brala každá armáda, která skrze ves prošla a nic ji nezajímalo  jakou že to víru dotyční vyznávají. Pokud jste ovšem nebyli usvědčeni z čarodějnictví, na způsobu likvidace takových živlů měli katolíci i protestanti vzácnou shodu... S filmem jsem měl jeden jediný problém a to byl hlavní hrdina - Omar Sharif v roli učitele Vogela prchajícího ze zničeného rodného Magdeburgu. Jako herce ho mám rád, nicméně prostě nezapře svým zjevem svůj egyptský původ i když mu filmaři nechali pod nosem knír. Takhle ale opravdu Němec první poloviny sedmnáctého století nevypadal. To až dnes, ano takto Magdeburčané vypadají a také Hamburčané, Kolíňané, Berlíňané nu zkrátka ti všichni co jich jen na nafukovačkách připlulo. Svým způsobem tak film o celé dekády předběhl svoji dobu! :-) Já měl navíc problém i s tím, že se mi neustále coby nejvěrnějšímu postruhači vybavovalo vysílání Rádia Limonádový Joe z konce devadesátek, ve kterém jeden z moderatizátorů Dušana Všelicha, vystupoval pod přezdívkou Ovar Šerif... Takže účast tohoto herce, byť legendy mi tam fakt neseděla a moc nechápu, koho tehdá napadlo mu tu roli nabídnout. Holt to byla star, tak se asi nad jeho ne zcela germánskou vizáží nikdo nepozastavoval.  Oproti tomu M. Caine v roli charismatického kapitána byl s těmi kudrnatými světlými loknami a vousem opravdu boží a do filmu skvěle zapadal. Celkově mi film přišel fajn, ale působilo to na mne dnes už trochu vyčpěle a dokonce ani hudba mého z nejmilejších filmových skladatelů J. Barryho mi tam nijak zvláštně neuchvátila. Rozhodně ne tak, jako u jiných filmů, které hudbou vytunil k nebeskosti což mne většinou hned po dokoukání nutilo začít shánět soundtrack. Samozřejmě, poselství, že náboženství stojí za největšími hrůzami v lidských dějinách zůstává aktuální i nadále. Stačí se podívat na zprávy, byť dnes se zhusta lidé navzájem vraždí v rámci jiného náboženství. To křesťanské se své krve až k prasknutí bohatě napilo ve středověku a v novověku. V souhrnu tedy dávám za 3 bodnutí koulovým palašem. * * * (17.01.2024)