Poslední údolí

Protestanti protestují, katolíci katolizují a všichni dohromady dělají ke spokojenosti toho fousatého strejce to, co šlo církvím vždy nejlíp - kradou, vraždí, rabují a znásilňují. Nu což, v upjatých mantinelech desatera trochu toho rozptýlení nikdy nezaškodí, že ano! A ke spláchnutí morálky a svědomí do hajzlu přece vždycky postačí třikrát Zdrávas, dvakrát Otčenáš a jeden hned spinká jako miminko dřív, než by jste řekli bigotní zmrd. Kulantní kombinace Masa a krve se Srdečnými pozdravy z kožených kalhot, kde si arabáš jako poleno střihl roli árijského učitele, ukazuje nejen odvrácenou prdel krásné a romantické doby, ale i to, jaký že to poctivě "vydobytý" majetek chtějí ti zasraní černoprdelníci dneska vracet. Pokud opravdu nějaký ten jejich lhostejný stvořitel existuje, musí peklo praskat ve švech. (19.05.2011)

Jeden z filmů, v němž charisma Michaela Caina převyšuje údolí, okolní krajinu i ostatní postavy jako mrakodrap podomácku stlučené králíkárny. Zvláštní výběr Omara Sharifa jako jeho důstojného a rovnocenného parťáka na mě působil sice trochu úsměvně, ale v zásadě zas tak nevadil. Poslední údolí pokládám především za velezajímavý a inspirativní filozofický film o střetu dvou světů a přístupů k životu. Dvou možných protipólů na jedné ose, přičemž každému z nich se dá porozumět i vřadit jej do kontextu doby. (15.07.2011)

Nenápadný velkofilm. Dalo se jít ve vztazích víc do hloubky, škoda, že Omar chvílemi zcela chybí, ale lokace, hudba, perfektní dabing (Eduard Cupák po milionté) a velmi nečekané spojení náboženské války devatenáctého století, robinsonovství, jacklondovství a inkvizičních speciálů dělá z tohohle filmu nezapomeníhodný zážitek. Důstojné rozloučení s Omarem Sharifem. (11.07.2015)

O svojom rezervovanom vzťahu k histórii som už písal mnohokrát. Že James Clavell fungoval aj ako filmový režisér som nevedel. A nevedel som ani to, že ma toto okienko do histórie zaujme. Po úvode, ktorý načrtol atmosféru veľkých nábožensky motivovaných stretov, sa zvyšok deja odohráva v izolovanom údolí, ktoré predstavuje nielen oázu relatívneho dostatku, ale aj miesto, kde sa majú počas zimy obrúsiť hrany dvoch rozdielnych spoločenstiev. Samozrejme, že to nebolo jednoduché, ani jednoznačné, ale bolo to zaujímavé. Okrem kvalitnej výpravy, scenára a hudby k tomu prispeli aj herci, ktorým nebolo čo vyčítať. Neprekážal mi ani závan zo Siedmich statočných. (11.10.2017)

Na rok výroby 1971 se setkáváme s velice zdařilým a nadčasovým snímkem. Netvrdím, že se postavy ve filmu chovají úměrně první polovině 17. století, ale to snad ani není možné po tvůrcích chtít. Postavy sice mají naprosto moderní uvažování, ale přece jen jsou respektovány určité hranice (církev, Bůh, modlářství, konflikt protestantů s katolíky, ve kterém nakonec už nikdo nevěděl kdo je kdo). Musíme si uvědomit, že tehdejší průměrný věk nebyl vysoký a jestliže válka trvala třicet let, bylo mnoho lidí, kteří nic jiného než válku vůbec nezažili. Proto se mezi lidmi množily apokalyptické vize, vznikaly sekty, lidé se stávali otrlými zabijáky atd. Žoldnéřské tlupy pobíhající po Evropě nerozlišovaly, ke které straně kdo patří, neboť nebyly placeny skoro vůbec a žily spížováním z okolní krajiny. Pokud se tedy objevil někde velitel, který byl schopen takovéhoi úsudku, jako v našem filmu, byl to skutečně "velký muž". Šlo o to, přežít třeba jen o pár dní navíc, což byl ten "dar života", o kterém se ve filmu hovoří. Ohledně tématu doporučuji také velmi zdařilý film Komediant Otakara Vávry, ten je snad ještě syrovější. 85% (27.10.2014)