Prekliaty ostrov

Scénář: Laeta Kalogridis .. Bůh miluje násilí. Žádný morální pořádek neexistuje. ___ Hravé, plné velkých traumat, se zdařilou atmosférou opuštěné léčebny i flashbacků, údernou hudbou, fantastickou kamerou od mistra cechu a excelentní hereckou partií, které vévodí Leonardo DiCaprio, hrající svůj obvyklý vysoký standard. Skvělá je i Scorseseho filmařina, řemeslo stále ovládá, vypráví obratně, nenudí. Čistokrevná žánrovka s psychologickým příběhem, který mi seděl, s vyústěními, které mají podstatu. Škoda místného nadužívání digitálních efektů, které je ovšem neodvratné a lehkého šimrání "tam vzadu," zda to celé nebylo lehce zbytečné, pouze efektivní, ... ale já si to užil. (25.02.2010)

Ještě den po projekci těžko hledám slova. Vymazlený scénář stále vrtá v hlavě, herecké výkony mám před očima a Martin Scorsese po průměrném Letci a šlápnutí vedle jménem Departed boduje tak, až mi bere dech. Hraje si na Hitchcocka, na Kubricka, křičí do světa lásku ke starým filmům a každých pár minut mě ždíme. Jednou ze mě samou bezmocí málem dostane slzy, o pár minut později mě gradovanou tísnivostí skoro zabije. A celou dobu má nade mnou neskutečnou kontrolu a vodí si mě po všech koutech Shutter Islandu, jak jen chce. Na stará kolena naprostý vrchol jeho filmografie a zároveň diamant, ke kterému se ve vzpomínkách vracím jako k málokterému jinému. (18.03.2010)

„V sobotu sa do školy nechodí.“ – „V mojej áno.“ Je to príliš dobré na len 60%. Snímka ponúka starostlivo budovanú atmosféru (síce na úkor tempa, ale to svojím spôsobom nemusí nutne byť zápor), zaujímavé herecké výkony (okrem sympaticky arogantného DiCapria stojí za zmienku i umiernený Mark Ruffalo alebo po dlhom čase konečne zasa kvalitný Ben Kingsley, no spomenúť musím aj Maxa von Sydowa, Michelle Williams, Emily Mortimer, Patriciu Clarkson, Jackieho Earla Haleyho, Teda Levina, Johna Carrolla Lyncha a určite i Eliasa Koteasa), pôsobivú vizuálnu stránku a, samozrejme, šokujúce záverečné rozuzlenie. Práve vďaka nemu si miestami možno až prehnane a zbytočne pomalú snímku pozriete druhýkrát (a začnete si všímať detaily, ktoré vám predtým unikli). Pritom pred-finálny twist je urobený tak šikovne, že nemáte šancu nájsť scénu, ktorá by vám definitívne potvrdila (alebo naopak vyvrátila) váš názor na to, kto bol v skutočnosti kto. Proste stále neviete, na čom ste. A to dokonca ani v scéne, ktorá sa na prvý pohľad javí ako "jasná". No pri detailnejšom preskúmaní pod mikroskopom ju zhodnotíte ako scénu, ktorá vôbec nič nevysvetľuje, iba to ešte viac komplikuje. Prekliaty ostrov je film, v ktorom existujú dve diametrálne odlišné možné roviny, alternatívy vedľa seba bez toho, aby si navzájom odporovali. (27.05.2011)

Film, pri ktorom uz v jeho prvej tretine odhadnete jednu z point (a ta dalsia sa vyrovna usmevu Oh Dae-su v zavere Oldboya, aby som si az par minut neskor uvedomil, ze ta v Shutter Island zachadza este ovela dalej, resp. spat do minulosti v pribehu) a zaroven si aj napriek tomu dokazate vychutnat kazdy dalsi moment az do zaveru, sa neda nemat rad. Urcitym sposobom je to synonymom onoho znameho mudra "nie je dolezity ciel, ale cesta k nemu a co vsetko na nej prezijes". (25.02.2010)

Vynikající pokus o restauraci amerického chápání filmu 50. let s úchvatnou formální stránkou, jak také jinak, když režisérem je Marty alias Martin Scorsese, pan Režisér. Strhující hudba, dokonalá kamera s těmi správně zvolenými filtry, všechny ty nájezdy a gradace (zvláště začátek filmu je dokonalý), úžasná střihová skladba, ohozy a atmosféra noir filmu, déšť, alkohol, temná minulost, deprese, bezvýchodnost... Osobně jsem měl ale trochu problém s obsahem a s přílišnou vykalkulovaností dějové linky, chápu, že závěrečná pointa je nutná pro zachování rámce, který byl běžný době a žánru, oceňuji dobové dozvuky nacistických hrůz, závodů ve zbrojení a zlomu spojeného s příchodem nových ,,overkill" zbraní a zvláště dobovým ohrožením komunismem, tou až hysterií, honem na čarodějnice, mccarthismem, praktikami senátního podvýboru pro vyšetřování tzv. neamerické činnosti, touhle temnou stránkou moderních amerických dějin, tu paranoiu a zvláštní pocit ohrožení, který na vlně protikomunistických nálad rozžehl senátor McCarthy a poté celý proces zvrhl v teror celé americké společnosti...to vše jsem jsem kvitoval s povděkem a vnitřní spokojeností, nemohl jsem se ale zbavit dojmu, že imitovaná béčkovost žánrových snímků 50. let je tu spíše na škodu, než ku prospěchu věci. Lituji, že Marty nenatočil něco více nadžánrového, ne jenom mistrnou repliku, ale moderní poklonu ctěnému žánru s reflexemi a rastrem 21. století... (24.03.2010)