Prekliaty ostrov

V zevrubném náhledu relativně "jednoduchý" psychothriller (vlastně si pořád "jede to svoje"), jehož převážně dialogové snažení během prvních 3/4 filmu vlastně jen buduje půdu pro mocné finále, které svou pomalou důkladností a silou neústupné vlny tsunami smete jak filmovou postavu, tak nevěřícího diváka za obrazovkou (ne, nemyslím si, že zvrat je předem odhalitelný, pokud o filmu nic nevíte). Mistrný vypavěč Scorsese, znatelně ovlivněn klasicku školou Hitchcocka, však dokáže putování k vyvrcholení zpříjemnit silnými flashbacky, nenápadnými indiciemi, které si zasadíme do kontextu až později a v neposlední řadě také pěkným vizuálnem. 9/10 (21.03.2010)

Ne, ne. Tentokrát mě režisér pan Scorsese ani náhodou nedostal. Na filmu šlo až moc vidět, jak sází na tu "velkou" pointu, která měla za chvilinku přijít a šokovat. Působilo to na mne až moc prvoplánovaně. Film je sice nepředvídatelný, ale moc křečovitý. Leo roli ale zvládl a zahrál zase kvalitně jako vždy. Kdyby hlavní roli neměl on, tak jdu o hvězdu ještě níže. A kam se poděla ta atmosféra z traileru? (07.03.2010)

Napodruhé se s tím, že Scorsese nenatočil nic většího nebo menšího než film, u kterého opakovaně jednou za čas s potěšením vypnu mozek a nechám se tupě jako dítě vést bludištěm, vyrovnávám podstatně lépe. Edit: a zhruba na podvacáté se z toho stává jedna z nejoblíbenějších scorseseovek. Na první zhlédnutí standardní detektivka, která se na to druhé zaměřuje na vyhledávání přehlédnutých vodítek, ale s každým dalším se pravé jádro filmu čím dál víc upevňuje, až se z Prokletého ostrova nakonec stane plnohodnotné drama o vině a sebeklamu, kterému může být nějaká detektivní zápletka upřímně u zadku. Jednorázovým hříčkám typu Šestý smysl se o něčem takovém může jen zdát. (19.08.2010)

Klíčové otázky zní: nabídne Prokletý ostrov něco víc než jen dobře vystavěnou, ale pozoruhodně nevyrovnanou žánrovou historku? Není pocit zmatenosti, který nastupuje po jeho shlédnutí, vlastně jen odrazem vnitřní prázdnoty vyprávěného? Dokáže šokující pointa nejen vysvětlit, ale i ospravedlnit všechny podivuhodnosti (logické, časoprostorové i ideové) předchozího děje? Nemohu říci, že bych byl blíže odpovědi ANO... Což je v případě filmu M. Scorseseho dosti tristní výsledek. Navzdory absorbující atmosféře, navzdory DiCapriovi, navzdory pár opravdu skvělým momentům jsem dalek toho, abych tvůrčí hru, jakkoli ji dokážu přijmout, též ocenil. Spíše bezradně kroutím hlavou nad dílem, které je mnohem více efektním trikem než promyšlenou manipulací. Možná kdyby se film zdržel zbloudilých pokusů o přesah a bez mučení si přiznal, že je POUZE čístou a v jádru tupoučkou žánrovkou, odcházel bych z kina spokojenější. (15.02.2010)

Skvělá atmosféra, výborní herci a to nejen ti hlavní představitelé, v čele samozřejmě vede DiCaprio - ten zraje jako víno a hraje tu dost komplexní postavu, dále mě nadchlo velmi lahodné prostředí psychiatrického léčebného ústavu na odlehlém ostrově a to vše navíc diriguje taktovka jednoho z nejlepších režisérů minulosti, současnosti a snad i budoucnosti, pana Scorseseho. První co vás jistě zaujme je kupodivu Teddyho kravata, ta je opravdu strašná a nejeden módní návrhář by se obracel v hrobě. Říkáte si, proč proboha takovou výstřednost, kterou byste čekali spíše na někom jako je Joker z Batmana, vůbec má na sobě. Samozřejmě to má svůj důvod, ale ten se dozvíte až mnohem později. Jak už jsme zvyklí, příběh se zdá být zprvu zdánlivě banální a pátrání po pohřešované pacientce jako jednoduchá rutina, ale vyšetřování se (ne)očekávaně začne komplikovat. Obdivoval jsem vymazlenou kameru, vizuální zpracování a krásy nehostinného prostředí ostrova. Teddyho halucinace, sny a válečné flashbacky také nadmíru zdařilé a hned po hereckých výkonech, jsou asi tím nejlepším, co může film nabídnout. Vizuální stránka je navíc doprovázena patřičným ambientním hudebním doprovodem, takže souhra obrazu se zvukem je místy skoro dokonalá. V tomto směru ale exceluje hlavně Max Richter, kterého jsem objevil teprve až s příchodem filmu Waltz with Bashir a i když tu má v podstatě jen jedinou skladbu - "On the nature of daylight", dokázala mě zkrátka dojmout i božsky ukolébat současně a hned jsem se naladil na tu správnou strunu. Drobné výtky mám spíše jen k samotnému zakončení. Kdyby se Teddy třeba probudil na operačním sále, stačila by už jen jedna šokující věta na dovysvětlenou a bylo by vymalováno. Takhle mi ta závěrečná 1/3 snímku připadala až moc natahovaná a zároveň i zbytečně detailně dovysvětlená. Shutter Island není bezchybný, nemám však mnoho, co bych mu mohl vytknout. (9/10) (15.02.2010)