Prekliaty ostrov

Nevim, čim to je, ale když Scorsese točí o mafiánech nebo o životě ve špinavejch ulicích velkoměsta, tak exceluje. Když se pustí do něčeho jinýho, obvykle z toho moc nadšenej nejsem. Zase jsem měl velký očekávání a zase se moje očekávání nenaplnilo. Řemeslně je to zvládnutý na jedničku. Dokonce i DiCaprio, kterýho od dob Titanicu nějak nemusim, zahrál dobře. Problém vidim v samotnym příběhu. Vyšetřování pacientů někde ve cvokárně neni zrovna nic, co by mě přikovalo k obrazovce a tak se tady sází hlavně na rádoby šokující pointu. Tu jsem navíc odhadnul asi tak v půlce filmu... Je to takovej nadprůměrně natočenej průměr. (21.06.2011)

Nie vždy platí, do tretice všetko dobré, až štvrtá Scorseseho spolupráca s DiCapriom priniesla zrejme ich najlepší spoločný film. Majstrovsky zrežírovaný, výborne zahraný, mnohovrstevnatejší ako oscarové Departed. O záverečnú nie až tak nečakanú pointu pritom vôbec nejde ale skôr o cestu ktorou sa k nej divák dopracuje. Jeho tajuplnú a stiesnenú psychologickú hru s divákom však zrejme nestrávi každý ale mňa dokonale navodenou retroatmosférou izolovaného ostrova skutočne nadchol. (19.03.2010)

90% Scorsesemu přeji především hodně zdraví a elánu, protože pokud hodlá i v následujících letech pokračovat v nastavené kvalitě, máme se na co těšit. SHUTTER ISLAND jsem už četl pár měsíců před premiérou, připravil jsem tak o pár překvapení, ale rozhodně zůstává dojem z absolutní filmařiny. Shutter Island poutá každým záběrem, střih je výtečný a DiCaprio se pomalu šplhá do žebříčku mých oblíbených herců. (07.03.2010)

„Už jsem něco takového viděl.“ Budu trochu spoilerovat, čtěte proto raději až po zhlédnutí. Napoprvé a až do zdlouhavé vysvětlovací pasáže paranoidní, z Hitchcockova odkazu a béčkových hororů čerpající krimi thriller. Napodruhé atmosférické drama zatěžkané otázkami, které si Scorsese klade v celé své filmografii (je horší emocionální, nebo fyzické násilí?; zůstat v přijaté roli, nebo odhalit svou pravou tvář?; přijmout vinu, nebo se jí nechat pohltit?). Druhé zhlédnutí bohužel neodhaluje jenom promyšlenou distribuci indicií vedoucích nás k finálnímu odhalení, ale také neschopnost filmu fungovat současně na obou rovinách. Potěchu ze zručně natočené, třebaže ne úplně hladce plynoucí žánrovky (záběry do sebe nezapadají stejně elegantně jako třeba v Casinu), narušují dlouhé dialogové scény, v nichž se řeší Velké téma, které zase Scorsese nemůže pořádně rozpracovat, protože by tím sebe i nás připravil o radost z přítomnosti brakových doplňků, jako jsou nacisti, masové vraždy, tajuplný maják nebo lobotomie. Zkrátka kazí zábavu tím, že z ní chce vytěžit něco víc, což se projevuje i výrazným zredukováním vtipných slovních výměn mezi Chuckem a Teddym z knižní předlohy (která se mimochodem čte jedním dechem i jako žánrová jednohubka i jako napínavý příběh, za nímž se možná skrývá něco víc). Inspirativnější mi proto přijde sledovat Prokletý ostrov, i za cenu lehké nadinterpretace, jako víceúrovňovou psychoanalytickou lahůdku pro všechny žižekovce (Teddy neustále přechází mezi různými patry, jež můžeme vnímat jako „levely“ jeho mysli; doktor Cawley obeznámený s Teddyho sny zosobňuje podvědomí; Chuck, oslovujícího ho „šéfe“, naopak představuje jeho – zdánlivě – kontrolované ego), která svým narativem – zřejmě nezáměrně – připomíná videohru (restartování mise, sbírání předmětů a luštění hádanek, Teddy coby Laeddisův herní avatar…). Vyberte si, co je vám bližší. Jakékoli má chyby, jedna návštěva Prokletého ostrova vám skoro jistě stačit nebude 85% Zajímavé komentáře: POMO, Marigold, tron, FlyBoy, Šakal, Desperado, Zandelee, Triple H, Martinius (30.08.2012)

Ještě den po projekci těžko hledám slova. Vymazlený scénář stále vrtá v hlavě, herecké výkony mám před očima a Martin Scorsese po průměrném Letci a šlápnutí vedle jménem Departed boduje tak, až mi bere dech. Hraje si na Hitchcocka, na Kubricka, křičí do světa lásku ke starým filmům a každých pár minut mě ždíme. Jednou ze mě samou bezmocí málem dostane slzy, o pár minut později mě gradovanou tísnivostí skoro zabije. A celou dobu má nade mnou neskutečnou kontrolu a vodí si mě po všech koutech Shutter Islandu, jak jen chce. Na stará kolena naprostý vrchol jeho filmografie a zároveň diamant, ke kterému se ve vzpomínkách vracím jako k málokterému jinému. (18.03.2010)