Prekliaty ostrov

Psychothriller s hororovými prvky a hutnou atmosférou. Velmi přesvědčivej DiCaprio tam má furt tajemný sny a režie nás později nechá tápat, co je jsou jeho halucinace a co realita. Chvílemi to dokonce vypadá, že si divák bude moci vybrat. Každopádně závěr je působivý a uspokojivý. Herci všichni perfektní. Hrozně se mi líbilo, jak Scorsese, hned ze začátku, nenásilně vyvolal asociace ústavu Shutter Island s nacistickými lágry a potom to zužitkoval v ději. V tomto filmu má prostě vše svoje přesné místo. (06.03.2010)

Velmi hustá atmosféra podpořená perfektně zvoleným prostředím skalnatého osamělého ostrova zatíženého anglickým počasím. Perfektní výkon Leonarda DiCapria, který se mi s každým novým filmem líbí čím dál víc a smělými kroky míří stále výš v pomyslném žebříčku současných herců. Navíc mysteriózní téma, které, když se dobře udělá, patří mezi moje nejoblíbenější... Bohužel ale občas se mi zdálo, že se scénář zamotával tak trochu sám do sebe a děj se někdy jen obtížně posouval kupředu. Rozhodně jsem se nenudila a "Prokletý ostrov" považuji za dobrý film, který jsem rozhodně neviděla naposledy. Nicméně na 5* to u mě prostě není. (19.04.2010)

Přestože jsem pointu prokoukl po cca půl hodině, přestože si myslím, že Martin Scorsese je pár filmů za svým vrcholem, přestože jsem byl skeptický k jeho novince a přestože mě ten film i během výroby a "problémům" s nasazením stále míjel obloukem, jsem ve výsledku naprosto spokojen. Geniální filmařina ve 137 minutách dokonalé vizuální, hudební i atmosférické dokonalosti pod taktovkou mistra svého řemesla. Detaily jako "vracející se dým" nebo působivé přechody mezi snem a realitou dává i feelingu krásných 50. let punc neopakovatelnosti. Kdyby od teď točil Martin všechny filmy takto stylizované, precizní a nabité, nezlobil bych se. (04.06.2010)

Omluvy nebo dokonce pochvaly typu "pohrávání se s klišé", "žánrové hrátky" nejsou na místě. Shutter Island mi připomněl některá moje stylistická psaníčka z dob rané mladosti - mnoho odkazů, překombinovanost, dramatické flashbacky (pravda, trauma ze zmrzlých Židů v Dachau překvapilo i mě), mimózní dobový kontext vyčtený z wikipedie (Výbor pro neamerickou činnost, wtf?), celkově takové hochnóbl. Jediný rozdíl tkví v tom, že mě nezfilmoval Scorsese, který si tímhle doufám vybral svou senilnější chvilku. Oscara už má, tak ať brnkne De Nirovi, Pescimu a bandě herců s taliánským přízvukem a vrátí se do Vegas, to mu šlo vždycky skvěle (stejně jako vést herce, škoda upozaděného Ruffala). ... Když už letos jít na paranoidní thriller, volím mistra oboru Polanského, snad mě Ghost Writer nezklame... (06.03.2010)

Podobný pocit nadšení z dokonalé filmařiny jsem u nových filmů zažil naposled u Inglourious Basterds. Už u úvodního příjezdu na ostrov mi bylo jasné, že tohle bude výjimečný film, naladěný na stejnou notu jako já. Někdy to prostě člověk pozná hned podle první scény. Scorsese mistrně buduje atmosféru (záběry na detaily, údernou hudbou, vizuálními vychytávkami - různé svinstvo poletující vzduchem), přičemž jsem nezaznamenal snad ani jeden atmosféricky slabší úsek - Shutter Island je nasycený stotřicetiminutový roztok deprese, mystéria a šílenství. K naříkání některých diváků nad neoriginální, respektive předvídatelnou pointou se sluší poznamenat, že to, co oni pokládají za pointu, není pointa, nýbrž pouze vyřešení klasické dějové mystifikace (v tomto ohledu ten film nutně může mít jen dva způsoby řešení - takže není žádná machrovina tu jednu správnou "odhalit"), které následně poslouží jako půda pro pointu skutečnou, nenápadnou, originální a velmi chytrou. Když to shrnu, tak je pro mě Shutter Island zajímavějším filmem než všechny Martyho slavné gangsterky. (25.02.2010)