Prekliaty ostrov

Film, pri ktorom uz v jeho prvej tretine odhadnete jednu z point (a ta dalsia sa vyrovna usmevu Oh Dae-su v zavere Oldboya, aby som si az par minut neskor uvedomil, ze ta v Shutter Island zachadza este ovela dalej, resp. spat do minulosti v pribehu) a zaroven si aj napriek tomu dokazate vychutnat kazdy dalsi moment az do zaveru, sa neda nemat rad. Urcitym sposobom je to synonymom onoho znameho mudra "nie je dolezity ciel, ale cesta k nemu a co vsetko na nej prezijes". (25.02.2010)

Ještě den po projekci těžko hledám slova. Vymazlený scénář stále vrtá v hlavě, herecké výkony mám před očima a Martin Scorsese po průměrném Letci a šlápnutí vedle jménem Departed boduje tak, až mi bere dech. Hraje si na Hitchcocka, na Kubricka, křičí do světa lásku ke starým filmům a každých pár minut mě ždíme. Jednou ze mě samou bezmocí málem dostane slzy, o pár minut později mě gradovanou tísnivostí skoro zabije. A celou dobu má nade mnou neskutečnou kontrolu a vodí si mě po všech koutech Shutter Islandu, jak jen chce. Na stará kolena naprostý vrchol jeho filmografie a zároveň diamant, ke kterému se ve vzpomínkách vracím jako k málokterému jinému. (18.03.2010)

Bez té pointy by mě film bavil rozhodně víc, takhle mi to přišlo sice velmi hezky natočené, ale dost neoriginální. A flashbacky z koncentráků mě vyloženě rušily a nehodily se mi tam - jakoby patřily do jiného století. A duch mrtvé manželky mě taky nebral. Prostě to celé nebylo ono, asi to bude tím, že jsem příliš moc čekala. Zatracené trailery. (26.02.2010)

Omluvy nebo dokonce pochvaly typu "pohrávání se s klišé", "žánrové hrátky" nejsou na místě. Shutter Island mi připomněl některá moje stylistická psaníčka z dob rané mladosti - mnoho odkazů, překombinovanost, dramatické flashbacky (pravda, trauma ze zmrzlých Židů v Dachau překvapilo i mě), mimózní dobový kontext vyčtený z wikipedie (Výbor pro neamerickou činnost, wtf?), celkově takové hochnóbl. Jediný rozdíl tkví v tom, že mě nezfilmoval Scorsese, který si tímhle doufám vybral svou senilnější chvilku. Oscara už má, tak ať brnkne De Nirovi, Pescimu a bandě herců s taliánským přízvukem a vrátí se do Vegas, to mu šlo vždycky skvěle (stejně jako vést herce, škoda upozaděného Ruffala). ... Když už letos jít na paranoidní thriller, volím mistra oboru Polanského, snad mě Ghost Writer nezklame... (06.03.2010)

V zevrubném náhledu relativně "jednoduchý" psychothriller (vlastně si pořád "jede to svoje"), jehož převážně dialogové snažení během prvních 3/4 filmu vlastně jen buduje půdu pro mocné finále, které svou pomalou důkladností a silou neústupné vlny tsunami smete jak filmovou postavu, tak nevěřícího diváka za obrazovkou (ne, nemyslím si, že zvrat je předem odhalitelný, pokud o filmu nic nevíte). Mistrný vypavěč Scorsese, znatelně ovlivněn klasicku školou Hitchcocka, však dokáže putování k vyvrcholení zpříjemnit silnými flashbacky, nenápadnými indiciemi, které si zasadíme do kontextu až později a v neposlední řadě také pěkným vizuálnem. 9/10 (21.03.2010)