Philadelphia

Byl bych rád, kdyby se takové filmy nemusely natáčet. Tento film mám rád, ale ani na okamžik jsem nevěřil Tomu Hanksovi, že hraje homosexuála a Denzelův charakter byl imho o mnoho uvěřitelnější. Postava Antonia Banderase je naprosto zbytečná (nebyla zde žádná chemie mezi Hanksem a Banderasem). I přesto zde Hanks ukazuje, že patří už od svých prvních rolí mezi nejlepší herce Hollywoodu. (24.09.2005)

Dobrý film, ale asi jistě podruhé bych ho zhlédnout nedokázala. Film byl pro mě velice přeceňovaný, samoúčelný a neskutečně utahaný. Chvílemi mi přišlo že tohle psychologické drama je pouze postavené na vynikajícím výkonu Toma Hankse, který právem za tuhle roli dostal cenu akademie, za ním zdatně sekunduje Denzel Washington v roli obhajujícího advokáta. Viděla jsem hodně filmů s homosexuální tématikou která mi nevadí, ale tenhle film se mi jeví jako velice průměrné psychologické drama o diskriminaci postiženého virem AIDS a prožíváním smrtelné nemoci až do samého konce. Které na mě bohužel, moc nezapůsobilo. (08.08.2009)

Skvělý film s geniálním výkonem Toma Hankse, který naprosto poprávu obdržel Oscara za hlavní mužský herecký výkon. Denzel Washington se role právníka, hájícího práva Toma Hankse, zhostil také velmi dobře, ale přeci jenom Hanksova role přímo předurčuje pro nadprůměrný výkon. Oscar pro píseň Streets of Philadelphia od Bruce Springsteena je zasloužená a dodnes mezi mé nejoblíbenější. Na konci jsem byl opravdu silně dojmutý, nechybělo moc a nějaká kapička málem ukápla. Společně s Mlčení jehňátek nejlepší film Jonathana Demma, který se kvalitativně k těmto dvěma skvostům už nikdy nepřiblížil........ (15.11.2007)

Soudní dramata mají v americkém zábavním průmyslu dlouhou tradici a výsadní postavení. Na Philadelphii je znát, že v době vzniku ji studio považovalo za svým způsobem výkladní skříň a k jejímu natáčení přistupovalo s očekáváním festivalových vavřínů. Tom Hanks byl už tehdy považován za velkou hvězdu a ideálního představitele sympatických klaďasů smýkaných osudem. Téma AIDS v 90. letech hýbalo veřejností, smrt charismatických postav šoubyznysu, k jakým patřil např. Fredie Mercury, byla ještě v čerstvé paměti. V postojích veřejnosti bylo cítit znejistění sexuálně otevřené společnosti, strach z pandemie byl všudypřítomný, obavy z nakažení byly tehdy běžné a promítaly se do nejrůznějších předsudků. V režii Jonathana Demmeho vznikl aktivistický film, který chce přesvědčovat, poučovat, vychovávat a kultivovat, a z přemíry ušlechtilé snahy nakonec vzniká ušlechtilá nuda. V první půli film ještě funguje více méně tak, jak má, v té druhé už sklouzává místy k citovému vydírání a jde s prominutím do háje. Kdo chce vidět výborné drama, které se nevyhýbá kontroverzním momentům, raději si pustí Klub poslední naděje. Tři hvězdičky nechávám jen proto, že s cíli tvůrců sympatizuji. Celkový dojem: 55 %. (28.04.2016)

O tomto filmu jsem se prvně dozvěděla od naší učitelky z práva, která říkala, že je naprosto výborný a já si říkala, že to bude nějaké nezáživné drama ze soudní síně. Po nějaké době pak tento film vysílali v TV, a když jsem si přečetla, jaká je jeho tématika, že tam hraje Tom Hanks a Denzel Washington, tušila jsem, že to bude něco. A bylo. Po celý film se našly scény, kdy jsem měla slzy v očích, i když jsem ani sama nevěděla, proč zrovna v této scéně. Celý film je velmi silný, dechberoucí a smutný. I pod scénami, které Vám přijdou zabarveny lehkým vtipem, se skrývá strach, bolest a slzy. Dokonalá píseň od Bruce Springsteena, Streets of Philadelphia, mně při poslechu vždy dostane svou melancholií. (10.07.2006)