Philadelphia

Samoúčelná obhajoba homosexuálů (vždyť to dneska přece není jenom normální, ale i hezké že?), ti jsou zde prezentováni skutečně v tom nejlepším světle a z filmu se ideologicky stává nechutná propaganda. Film od A do Z nabitý patosem a u scén, kdy se Banderas s Hanksem objímali se mi prostě zvedal žaludek (nemůžu za to), prostě typický, nejtypičtější aspirant na Oscara...bohužel! Takových filmů můžete točit mraky, místo gaye dáte Roma, muslima s plastovou M16, Inda, Vietnamce se stánkem, Venezuelana s drogama, černocha s čímkoli....diskriminace je všude, slzopudný film se o ní točit nemá. (09.07.2006)

Kvůli čemu si zde tahle nezajímavá soudní pře vysloužila takovéhle pěkné hodnocení opravdu ne zcela chápu. Od samého počátku jsou karty jasně rozdány, všechno může skončit pouze jedním možným koncem, přičemž cesta k němu bohužel není nijak extra zábavná nebo strhující. Já zkrátka nemám tyhle "poučné" filmy (z nichž se stal časem prototyp oscarového kandidáta) vůbec v lásce. (05.07.2010)

Soudní dramata mají v americkém zábavním průmyslu dlouhou tradici a výsadní postavení. Na Philadelphii je znát, že v době vzniku ji studio považovalo za svým způsobem výkladní skříň a k jejímu natáčení přistupovalo s očekáváním festivalových vavřínů. Tom Hanks byl už tehdy považován za velkou hvězdu a ideálního představitele sympatických klaďasů smýkaných osudem. Téma AIDS v 90. letech hýbalo veřejností, smrt charismatických postav šoubyznysu, k jakým patřil např. Fredie Mercury, byla ještě v čerstvé paměti. V postojích veřejnosti bylo cítit znejistění sexuálně otevřené společnosti, strach z pandemie byl všudypřítomný, obavy z nakažení byly tehdy běžné a promítaly se do nejrůznějších předsudků. V režii Jonathana Demmeho vznikl aktivistický film, který chce přesvědčovat, poučovat, vychovávat a kultivovat, a z přemíry ušlechtilé snahy nakonec vzniká ušlechtilá nuda. V první půli film ještě funguje více méně tak, jak má, v té druhé už sklouzává místy k citovému vydírání a jde s prominutím do háje. Kdo chce vidět výborné drama, které se nevyhýbá kontroverzním momentům, raději si pustí Klub poslední naděje. Tři hvězdičky nechávám jen proto, že s cíli tvůrců sympatizuji. Celkový dojem: 55 %. (28.04.2016)

Učebnicový příklad filmu, vůči kterým se svou tvorbou vymezovali tvůrci New Queer Cinema. Kýčovitě moralizující melodrama s falešně tolerantním (protože pohádkově pozitivním) obrazem homosexuála jako oběti zlé choroby. Ze strany velkých hollywoodských studií krajně pokrytecká "omluva" za předchozí roky vytěsňování sexuálních minorit mimo mainstream. Omlouvána je ve skutečnosti hlavně homosexualita protagonisty, který za svou odlišnost musí zaplatit životem. Navenek průlomový snímek tak předkládá stejně stereotypní, straight publikum nijak neurážející portrét komunity, jako desítky, možná stovky filmů před ním. 50% Zajímavé komentáře: Tetsuo, Nick Tow, Zombo (20.05.2005)

Můj první film s homosexuální tématikou, můj první film pojednávající o AIDS. Když jsem to viděl poprvé, cítil jsem zmatek. Bylo to v době, kdy gay páry nebyly samozřejmostí a kdy vidět venku na ulici chlapa převlečeného za ženu budilo posměch. Hanks to s Denzelem dali skvěle a můj počáteční ostych a překvapení vystřídaly pocity sympatií. U závěrečného videa jsem byl opravdu dojat. Shrnu-li to však v celé v jedno, vychází mi z toho jen průměr. * * * (19.03.2014)