Wrestler

Na konci 80. rokov zaplňoval Randy „The Ram“ Robinson, profesionálny wrestler, titulné stránky novin. Teraz, o dvacať rokov neskôr, sa ťažko prebíja životom a v školských telocvičniach a komunitných centrách okolo New Jersey, robí vystúpenia pre hŕstku nezdolných wrestlingových fanúšikov. Slušný scenár s kvalitným hereckým obsadením robí s Wrestlera výbornú ťažkú drámu. (05.05.2011)

Moc se mi do Wrestlera nechtělo, ale Rourke nominovaný na Zlatý Glóbus a Aronofsky mě nakonec přesvědčili a jsem ráda, že jsem se nechala. Díky tomuhle filmu zjistíte, že wrestleři jsou parta milých a pohodových chlápků, kteří se sice na pódiu mlátí hlava nehlava, ale pak se sakra starají, jestli si někdo neublížil. Rourke je skvělý a jeho stárnoucí Ram je sympatický chlap, který zjistí, že je naprosto osamělý a neví, jakým směrem se má jeho život ubírat dál a přes jeho chyby bych mu odpustila a dala mu ještě šanci. (12.01.2009)

Mickey Rourke - všechna čest, parádně zahrané. Marisa Tomei - všechna čest, parádní tělo. Ten zbytek, kdyby to nebylo zrovna o wrestlingu, tak by byl za 4*, ale wrestling je IMHO tak neskutečně hloupé divadlo (i když nepochybuji, že jeho přímé aktéry ta šaškárna bolí), že prostě musím dát jen za tři. Pokud jsem ranil něčí jemnocit, hluboce se omlouvám a půjdu se za trest pocvakat sešívačkou. (17.02.2015)

Účelně a nekřiklavě natočený příběh následuje klasické zákonitosti kategorie sportovních outsiderských filmů, které mají silnou tradici v Japonsku, zatímco v USA veškeré ostatní tituly zastiňuje Stalloneho série Rocky (jedním z upozaděných titulů je i výtečný Rourkův osobní projekt "Homeboy"). "Wrestler" se drží všech žánrových položek, jde přesně podle tradiční struktury vyprávění a z hlediska žánru nepřidává nic nového (v těchto ohledech se například nemůže poměřovat s fenomenálními asijskými filmy z wrestlingového prostředí "The Foul King" a "Gachi Boy"). Výjimečnost získává jednak pojetím hlavní postavy a její situace, a pak především spojením s Mikey Rourkem a jeho kariérou, což je stejně jako v "Rocky Balboa" stěžejní element filmu, bez něhož nemůže plně fungovat. Hranice mezi postavou a hercem splývají podobně jako v "JCVD", a vrcholem obou filmů je emotivní řeč, kde se hrdina vyznává ze svých pocitů a své kariéry (příznačně je v obou filmech ztvárněna v jednom dlouhé záběru). (05.07.2009)

Okatá snaha vymanit se ze škatulky formálního exhibicionisty Aronofskymu vyšla na výbornou. Wrestler v sobě směšuje to nejlepší z poctivě odžitých sportovních dramat a špinavé nezávislácké poetiky, přičemž výsledek není zdánlivě ničím výjimečným, prostě jen perfektně funguje a bere dech v každém z momentů, kdy dech brát má. Aronofsky zústává většinou jen tušen v pozadí, a i když párkrát neodolá a lehce manýristicky se připomene (zvuk u naslouchátka, nástupy nad scénu), prostor chytře zasvěcuje Mickey Rourkeovi. Nemusím halasné návraty ani oscarové exhibice... ale Rourkeovo vtělení do té wrestlerské trosky je sakramentsky odzbrojující. Z malého čitelného projektu uhnětlo opravdu velký film. 90% (26.01.2009)