Wrestler

Zvláštně neakční film ze života osobitého wrestlera jednak ukazuje smutné zákulisí tohoto sportu, potom smutné zákulisí života zápasnické celebrity a nakonec smutné zákulisí jednoho obchoďáku na periférii města. V momentě, kdy Rourke napochoduje na prodejnu a vy máte pocit, že sledujete cestu borce za vítězstvím šampionátu, pochopíte, že to není jen tak obyčejný sportovní film. (11.08.2011)

Darren už zřejmě nemohl vystát manželčino věčné popichování, že ona už svého pozlaceného plešouna na krbové římse má. A tak natočil film toho druhu, který na kritickou obec působí jako červený hadr na bejky. Sice jde zdánlivě pouze o klasické nostalgicky posmutnělé "sportovní" drama, které se mohutně opírá o Rourkeho galapředstavení, ale vtisknul tomu i cosi navíc. Cosi depresivního a pravdivého. A o wrestling v tom opravdu, ale opravdu, vůbec nejde. Naštěstí. Jsem na něj totiž bytostně alergický. Tohle v klidu mohlo zrovna tak být o boxu, šachách, herectví či o komentování na ČSFD. Vyšlo by to na stejno, tohle je hlavně o hledání toho svého "místa v životě". (04.01.2009)

Čekal jsem tvrďáckej film o magorovi, kterej se s nikým nebude mazlit a každýmu nakope prdel, ať v ringu nebo mimo něj. Dostal jsem ale chlápka s citlivou duší, kterej prostě jenom cítí, že už to není jako za starejch časů. Mickey zahrál roli výborně, věřil jsem mu do poslední minuty. Vždycky jsem si myslel, že wrestleři jsou nafouklí borci co se naučili padat a každej víkend si hrajou to svoje divadýlko. No tenhle film mě ujistil v tom, že ne vždy tomu tak je. (08.11.2009)

V důsledku se mi Wrestler líbil více než Rekviem za sen – alespoň po stránce emocionální mě odrovnal silněji. Zatímco Rekviem je lineárním a estetizovaným obrazem zkázy, příběh Rama Robinsona obsahuje více vrstev. Aronofsky se stáhl do pozadí a maximální prostor otevřel strhujícímu herectví Mickey Rourka a také hře s žánrovými očekáváními. Obava, že Wrestler skončí u heroického patosu překonání sebe sama, se naštěstí nepotvrdila, ba naopak. Devastace těla, neschopnost navázat emocionální vztahy a existovat plnohodnotně mimo prostor bolestivé přetvářky jménem wrestling – všechny tyto motivy zakládají na čisté a nefalšované drama. Nemám, co bych brilantně a chytře vystavěnému filmu vytkl, Aronofsky umí klamat tělem jako skutečným wrestler, ale není pochyb o tom, že krev a bolest jsou skutečné. Divado někdy zraní víc než skutečnost. Wrestler je dalším z režisérových drastických portrétů spodiny americké společnosti. Pro mě zatím nejsilnější film roku. (13.07.2009)

Bože, já už to nemůžu vydržet, prostě Raaandyyyyyyyy THE RAAAAAAAAAM. Skvělý, Aronofsky ví jak udělat perfektní film snad z každýho tématu. Wrestling je hodně specifickej "sport" a možná pro někoho naprostá směšná píčovina a ani já to nějak nesleduju, ale Aronofsky spolu s mega vysvaleným, super jetým a cyber vlasatým Mickey Rourkem, co v ringu vypadá jako nějaký šílený monstrum nebo mutant, z toho udělali perfektní podívanou jak po wrestlerský stránce, tak i po tý dramatický, kdy to působí, hlavně kvůli kameře a celkovýmu snímání, do značný míry jako životopisnej dokument o vyhaslým a ve sračkách se topícím wrestlerovi, co zjišťuje, že mu v životě nezbylo nic jínýho než wrestling, ale přesto to ani trochu neztrácí filmovost a zábavnost, což naprosto vygraduje ke konci, díky kterýmu sem měl chuť jen křičet Raaaandyyyyyy THE RAAAAAAAM. Perfektní. Mimochodem Marisa Tomei dobrá kost, na to, že je jí 44 (05.01.2009)