Wrestler

Zvláštně neakční film ze života osobitého wrestlera jednak ukazuje smutné zákulisí tohoto sportu, potom smutné zákulisí života zápasnické celebrity a nakonec smutné zákulisí jednoho obchoďáku na periférii města. V momentě, kdy Rourke napochoduje na prodejnu a vy máte pocit, že sledujete cestu borce za vítězstvím šampionátu, pochopíte, že to není jen tak obyčejný sportovní film. (11.08.2011)

Darren Aronofsky točí jeden filmový skvost za druhým, to se tedy musí nechat. Jeho (ale možná ještě víc Rourkeho) Wrestler je po formální i umělecké stránce velkým úkrokem z očekávané tvůrčí dráhy - nejde o to, že Aronofsky je nezávislý filmař, atributy nezávislého filmu se dají lehce vysledovat ve všech jeho filmech (a Wrestler není výjimkou, ba právě naopak), překvapivá je žánrová volba citlivě vedeného komorního dramatu a to, jak Aronofsky coby formálně vytříbený režisér dobrovolně ustupuje do pozadí ve prospěch civilnosti i hlavního hereckého představitele. Že nepůjde o primitivní adoraci wrestlingu (ve smyslu primitivnosti nekonečných pokračování Rockyho v ranku boxerských snímků) bylo vcelku jasné, takhle sociálně kritický film jsem ale nečekal. Už pompézně zpracovaná sekvence s úvodními titulky, po nichž se do tmy rozlehne stařecký chraptivý kašel a divák uvidí na židli zhroucenou zápasníkovu postavu, je příznačná...a pak už následuje koncert doslova fyzického herectví hlavního představitele. Rourkova vizáž je tak autentická, každý jeho pohyb tak uvěřitelný, že lze s nejvyšší pravděpodobností prognózovat jejich hlavní příčinu - Rourke tu hraje sám sebe... I jeho kariéru provázely drogy (či jejich filmový obraz doping) a i ona opisovala spíše reflexi Americké krásy, než čiré realizování amerického snu... Darren Aronofsky točí sugestivně - kamera často dokumentárně provází titulního hrdinu nalepena za jeho zády z pohledu třetí osoby, mizanscéna je dokonalá, autenticky špinavá a lacině blyštivá, hudba je ukotvena v úpadkových 80. letech a dobře charakterizuje hlavní postavu... Silně depresivní podtón snímku vnáší do (profesionální) podstaty sportu dosti nelichotivého světla (narozdíl od většiny sportovních dramat, které zobrazovaný sport téměř vždy adorují), ale neodsuzuje ho a nemoralizuje. Randy "The Ram" prostě stárne a zápasí (a Wrestler jako popkulturní ikona amerického stylu života je demýtizován i mýtizován zároveň...). Darren Aronofsky natočil skutečně silný i působivý film...a já snad ještě nakonec začnu obdivovat a mít rád Mickey Rourkea...'-) (20.02.2009)

Přiznám se, že jsem čekal trochu víc. Mickey Rourke hraje výborně ale hlavně díky vynikající Aronofskyho režii nezapadá film do průměru. Na 5 hvězdiček to ale v mých očích není. Wrestler je film na který vás určitě pošlu do kina ale podruhé už na něj koukat nebudu. Pro mě navíc i trochu zklamání jelikož od Darrena jsem vždycky čekal zvláštní film a neuvěřitelně originální, který se vymyká všem standardům. Jako tomu bylo u Fontány či Pí. Wrestler už je ale film pro široké publikum a Aronofsky už pro mě ztrácí na své jedinečnosti. (08.01.2009)

Nejsou tak daleko doby, kdy jsem za největší frajery považoval dobře stavěný chlapy na který se stačí blbě kouknout a už to lítá. Jistě pořád se rád dívám na všechny ty Ramby a další ostrý nezranitelný chlapíky jak kvůli cti dokážou vymlátit třeba celý elitní komando, ale už pro mě nejsou vzorem toho správnýho chlapáctví. Ten už mám jinde. Například ve Wrestlerovi. Chlap, který se staví čelem ke svým chybám, který se rve životem, který když na to přijde se nestydí před svou dcerou uronit slzy a to, co současně svý dcerce říká, zní tak strašně upřimně, že si neumím představit nikoho s kým by tahle scéna nehla. Nádhera. Nádhera když člověk vidí jak jde Mickey do ringu a oči mu úplně jiskří životem a tím svým pocitem absolutního štěstí dokázal naplnit každou mou kost v těle. Nebo když se Mickeymu konečně podaří dostat Casasidy/ Pam, kterou hrála naprosto fantasticky Marisa Tomei, do baru na jedno pivčo jsem jasně viděl, že i lidi, kterým už tak trošku ujel vlak, se dokážou ještě smát a pobavit . Je to fakt atomovka upřimných emocí a neumím si představit na tuto roli nikoho jinýho než Mickeyho, protože v některých scéná to nebyla postava kterou on ztvárňoval, ale byl to on. Tak Mickey, ty velkolepej frajere, vítej zpátky z toho pekla kterým sis v životě prošel. Vítej zpět mezi herci, mezi chlapy, mezi věčnýma a upřimnýma frajerama co maj srdce na správným místě, protože to všechno jsi a jsem fakt moc rád za tu sílu, kterou si v sobě měl , aby si všechny ty hnusy porazil a po boxerovi se smutkem na duši, po andělovi, který je na cestě do pekla a po bezstarostným frajírkovi na Harley Davídkovi si mohl přidat další nezapometelnou roli, Wrestlera a já díky tobě můžu přidat další film při kterým se usmívám ač se mě chce plakat. (23.07.2009)

Čekal jsem tvrďáckej film o magorovi, kterej se s nikým nebude mazlit a každýmu nakope prdel, ať v ringu nebo mimo něj. Dostal jsem ale chlápka s citlivou duší, kterej prostě jenom cítí, že už to není jako za starejch časů. Mickey zahrál roli výborně, věřil jsem mu do poslední minuty. Vždycky jsem si myslel, že wrestleři jsou nafouklí borci co se naučili padat a každej víkend si hrajou to svoje divadýlko. No tenhle film mě ujistil v tom, že ne vždy tomu tak je. (08.11.2009)