Wrestler

Velmi intenzivní zážitek, jak už je u Aronofskyho zvykem. Pochodující kamera dělá divy, sblížení se s postavou stárnoucího wrestlera (Chápe vůbec někdo tenhle "sport"? To má fakt nějaké obecenstvo?) je díky ní velmi usnadněno. The Wrestler je vlastně jeden z nejvíce unavujících filmů co jsem viděl - ale ne v tom smyslu, že se u něj divák nudí, ale že po jeho zhlídnutí bude fyzicky vyčerpán. Ten film má opravdu takovej účinek, že se mi zdá, že jsem to zažil skoro na vlastní kůži. Au. Pětihvězdí ode mne Aronofsky tentokrát nedostane, ale chybělo málo (na několika místech to celkem zřetelně ztrácí tempo). PS: Připomněla závěrečná scéna svým stylem ještě někomu geniální zakončení Butch Cassidy and the Sundance Kid? (06.01.2009)

Boxeři tomu říkají knockout, wrestleři smackdown. Jedná se o ránu či techniku, která vás srazí na zadek a nedovolí vstát. Někde v podvědomí slyšíte tlumený hlas rozhodčího, který odpočítává. Je konec. Aronofsky není ani boxer, ani wrestler, ale znovu jsem od něj dostal nářez a sletěl na lopatky. Film mě vcucnul jako černá díra a skoro rozprášil na atomy. Odvyprávěno tak poutavě, že jsem běhel snímku zahřál celé tělo, od srdce se zasmál, polkl bezmocí, zahořel nadějí, sykl bolestí, zaslzel empatií, zahořkl smutkem, abych se nakonec znaven a vyčerpán vrátil zpět do reality s pocitem výjimečnosti. S pocitem, že takovýhle zážitek se nemusí dlouho opakovat. A Mickey Rourke je skutečný King of the Ring! (18.01.2009)

Okatá snaha vymanit se ze škatulky formálního exhibicionisty Aronofskymu vyšla na výbornou. Wrestler v sobě směšuje to nejlepší z poctivě odžitých sportovních dramat a špinavé nezávislácké poetiky, přičemž výsledek není zdánlivě ničím výjimečným, prostě jen perfektně funguje a bere dech v každém z momentů, kdy dech brát má. Aronofsky zústává většinou jen tušen v pozadí, a i když párkrát neodolá a lehce manýristicky se připomene (zvuk u naslouchátka, nástupy nad scénu), prostor chytře zasvěcuje Mickey Rourkeovi. Nemusím halasné návraty ani oscarové exhibice... ale Rourkeovo vtělení do té wrestlerské trosky je sakramentsky odzbrojující. Z malého čitelného projektu uhnětlo opravdu velký film. 90% (26.01.2009)

Oslnivý Mickey Rourke v příběhu wrestlera, který má sice na povrchu tvrdou slupku, ale pod ní je o poznání měkčí - zkrátka citlivý chlap. Aronofsky opustil rádobyumělecké manýry a nechal prostor příběhu a mně si získal tímto filmem nejvíc. Rourke je zatraceně přesvědčivý a tak bych si tipl, jestli náhodou nedostane Oscara, no uvidíme. 80. léta už jsou pryč, ale s tou božskou hudbou a tímto filmem si připomeneme, že měla své. Bravo chlapci! (11.05.2009)

Musím říct, že tenhle Aronofskyho pokus o realističnost je mi ještě o něco bližší, než jeho audiovizuálně vycíděné eskapády ve Fontáně nebo Requiemu. Tady totiž může svůj režijní um prodávat bez příkras a v podstatě klišovitý filmu o stárnoucím Wrestlerovi se mu podařilo proměnit ve víc, než co obvykle nabízejí životopisná dramata. Randy je díky němu a hlavně Rourkeovi mnohem hmatatelnějším hrdinou a Wrestler tak exceluje zejména ve scénách, kdy se snaží předávat nějaká ta životní moudra. V těch chvílích máte pomalu pocit, jako byste sledovali nějaký dokument a myslím, že to je právě to, čeho chtěl Darren docílit. Povedlo se. 9/10 (29.12.2008)