Wrestler

Velmi intenzivní zážitek, jak už je u Aronofskyho zvykem. Pochodující kamera dělá divy, sblížení se s postavou stárnoucího wrestlera (Chápe vůbec někdo tenhle "sport"? To má fakt nějaké obecenstvo?) je díky ní velmi usnadněno. The Wrestler je vlastně jeden z nejvíce unavujících filmů co jsem viděl - ale ne v tom smyslu, že se u něj divák nudí, ale že po jeho zhlídnutí bude fyzicky vyčerpán. Ten film má opravdu takovej účinek, že se mi zdá, že jsem to zažil skoro na vlastní kůži. Au. Pětihvězdí ode mne Aronofsky tentokrát nedostane, ale chybělo málo (na několika místech to celkem zřetelně ztrácí tempo). PS: Připomněla závěrečná scéna svým stylem ještě někomu geniální zakončení Butch Cassidy and the Sundance Kid? (06.01.2009)

Requiem bez vizuálních cinkrlátek... aneb indie verze Rockyho... aneb Aronofskyho nejzajímavější film. Nikoliv tím, co sděluje (zase tolik toho není, ostatně příběhy o loserech se nikdy neztratí), ale tím, jak se prezentuje. Jako osobní zpověď vyhasínající hvězdy, která "TO" tam stále má a potřebuje "TO" dostat ven, je velice stimulující, jako nezávislé drama za pět švestek odzbrojující a v konkurenci jiných direct-to-oscar fláků přímo fascinující, jako civilní cvičení filmařského umu pak neuvěřitelně uchvacující. Jako by si Aronofsky řekl, že zřetelných onanií bylo dost, a tak obrátil o 180 stupňů, přičemž je Wrestlerova dokumentární vicizelovanost vlastně úplně stejnou exhibicí jako Fontána. Jen nepůsobí tak namachrovaně a kromě výtečné formy nabízí i velikánské srdce. (26.06.2009)

,,Dámy a pánové! Král džungle, Randy ,,THE RAM“ Robinson!!!….“ Proč by měl zrovna Aronofsky točit sportovní film? A o wrestlingu? Protože Randy je starý zlomený muž z duší bojovníka, na kterého přichází potřeba nebýt sám. A není to sportovní film, ale normální film o stárnutí. Jen jinak a z jiného úhlu. Žádné ,,snové“ záležitosti či přeludy. Jen prachobyčejný pohled do světa vysloužilce, který žije všední život, kterého smyslem je show. Diky tvůrcům TO začínám chápat. Dostávají se mi odpovědi na má proč. Tou nejlepší cestou. Cestou vcítění a pochopení. Je zvláštní, že TENTO starý bojovník by nemusel být wrestler, ale KDOKOLIV s přívlastkem STARÝ. Kdokoliv, kdo je světu úplně u prdele! Pak přichází poslední skok. Na co myslí? Vím to! Aronofsky TO do mě dostal! Příběh není úplně bez chyb. Taktéž jsem ho neprožíval nijak emotivně. Jen se mi líbila forma vyprávění a výkon M.Rourka. A fakt, že se stárnutí dá natočit i jinak. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? O 2 roky později… Nejmenovaný český politik stojí na Nuselském mostě. Na co myslí? Vím to! Jeho volební program HO tam dostal!! (24.04.2009)

V důsledku se mi Wrestler líbil více než Rekviem za sen – alespoň po stránce emocionální mě odrovnal silněji. Zatímco Rekviem je lineárním a estetizovaným obrazem zkázy, příběh Rama Robinsona obsahuje více vrstev. Aronofsky se stáhl do pozadí a maximální prostor otevřel strhujícímu herectví Mickey Rourka a také hře s žánrovými očekáváními. Obava, že Wrestler skončí u heroického patosu překonání sebe sama, se naštěstí nepotvrdila, ba naopak. Devastace těla, neschopnost navázat emocionální vztahy a existovat plnohodnotně mimo prostor bolestivé přetvářky jménem wrestling – všechny tyto motivy zakládají na čisté a nefalšované drama. Nemám, co bych brilantně a chytře vystavěnému filmu vytkl, Aronofsky umí klamat tělem jako skutečným wrestler, ale není pochyb o tom, že krev a bolest jsou skutečné. Divado někdy zraní víc než skutečnost. Wrestler je dalším z režisérových drastických portrétů spodiny americké společnosti. Pro mě zatím nejsilnější film roku. (13.07.2009)

Bezchybné a osobitě natočené životní drama, které se otírá mimojiné i o pravou podstatu profesionálního wrestlingu. Tohle by si měl dopřát zejména každý, kdo tvrdí, že je to jen trapně nahraná záležitost. Už jen kvůli tomu závěrečnému nástupu do ringu za doprovodu Sweet Child o' Mine... This is where I belong. (14.01.2009)