Réžia:
Darren AronofskyScenár:
Robert SiegelKamera:
Maryse AlbertiHrajú:
Mickey Rourke, Marisa Tomei, Evan Rachel Wood, Mark Margolis, Todd Barry, Wass Stevens, Judah Friedlander, Marcia Jean Kurtz, John D'Leo, Ajay Naidu (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Na konci 80. let zaplňoval Randy „The Ram“ Robinson, profesionální wrestler, titulní stránky novin. Nyní, o dvacet let později, se těžko protlouká životem a ve školních tělocvičnách a komunitních centrech kolem New Jersey dělá vystoupení pro hrstky nezdolných wrestlingových fanoušků. Své dceři se odcizil a není schopen si udržet skutečný vztah. Randy žije pro vzrušení z show a pro obdiv svých fanoušků. Nicméně infarkt ho donutil odejít do důchodu. Pomalu si začíná zvykat na novou situaci a oceňovat stav svého života – snaží se znovu spojit se svou dcerou a rozvinout vztah se stárnoucí striptérkou. Nic z toho se však nedokáže vyrovnat lákání ringu a wrestlingové vášni, které hrozí, že ho opět pohltí. [44. MFFKV 2009] (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (1 461)
Realita, sny, touhy, skutečnost. Darren Aronofsky rezignuje na kouzla střihu či převratných efektů a stává se průvodcem po světě wrestlerských zápasů. A je to procházka bez příkras. Neuhýbá před ničím, nezastaví ani na chvíli - a přesto částečně selhává. Až moc totiž spoléhá na dokonalost Rourkeho výkonu. V jeho podání je Randy dech beroucí postavou závislou na své minulosti a jen ztěžka uhýbající zažitým návykům. Obdivoval jsem ho, ale ani na vteřinu za něj nedýchal. Kamera ho prakticky neopustí, ale přesto necítím tu potřebnou dramatickou blízkost a beru jeho příběh jako nalajnovaný scénář s potřebnými doprovodnými prostředky, se třemi evidentními zvraty a se silným koncem. To, že zrovna po emocemi nasáklé, dramaticky dokonalé a pro mě dnes už nesmrtelné Fontáně budu tomuhle pánovi vyčítat chladný přístup, to bych nikdy nečekal. ()
Nemyslím si, že je dobře chtít si po WRESTLEROVI pustit špinavé, autenticky působící filmy s individualistickými hrdiny ze 70. let, když nejnovější Aronofského počin ukazuje, nakolik jsou tyto časy pryč. A nevidím důvod, proč Aronofského vnímat jako auteura a WRESTLERA kritizovat jako "zakázku, do které tvůrce neotiskuje svou duši a cit", když se jedná o kolektivní dílo (spolupráce Aronofsky-Mansell je nerozlučitelná) upomínající na dobu Nového, popř. Nového nového Hollywoodu._____ Herecký výkon Mickey Rourkea je o to působivější, že nesledujeme jenom comeback postavy k tomu jedinému, co skutečně uměla, ale zároveň i comeback herce. Obdobně to fungovalo u nostalgického ROCKYHO BALBOA, ale WRESTLER je jeho přímým protikladem: nevyhání se chmury starého barda, ale dokazuje se, že ten na to ještě má, i když zápas může být jeho poslední._____ Letošní oscarové klání tak bude nesmírně vyrovnané, protože všechny biopicy (WRESTLER, MILK, FROST/NIXON, CHANGELLING) formálně vybočují z onoho schématického modelu "pomalé vstoupání na vrchol a strmý pád dolů s rozpadem vztahů, jistot a hodnot" nastoleného hudebními biografickými dramaty. 10/10 ()
Úspornost stylu, bohatost emocí. Z mnoha filmových i nefilmových důvodů dojemný návrat k vysoké kvalitě a divácké přístupnosti sedmdesátých let. Škoda, že je vyloučené, aby měl Aronofsky nějaké následovatele. Právě tento typ filmů dnes postrádám. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Flipper, uzzi, GodComplex, ScarPoul , Triple H, stration, Crackonosc, BDMarty007, Ještěřák, ]V[()Rt , frenkie ()
Míša už dávno není ten metrosexuální švihák, co plácal u Calexky na Basindžerku buřty z cibulí, stříkal po ní šlehačkou a smažil jí na stydké kosti volské oka, aby mohl po těch gastronomických orgiích ještě jako zákusek mrsknout klobásu na pánev a pak řádně vylízat pekáč. Docela se tehdy pěkně vyžral a teď je z něj zpuchřelý, obstarožní, artritický otyloň, který má figuru akorát na to, aby si s jinými vypatlanými otyloni mohli o sebe v aréně plácat pupíkama při oduševnělém divadle pro inteligentní Američany. Je až s podivem, že když Daren na chvíli přestane šňupat to svinstvo a nasadí metadon, je schopen natočit i kulantní melodrámu, při které jeden nejenže nezvrátí večeři, ale navíc i s hrůzou poslouchá, jestli mu už náhodou nezačíná lupat v kloubech a není nejvyšší čas naposledy pořádně nakrmit nějakou tu ztepilou blondýnu. Docela smutné, že to bez toho koksu dlouho nevydržel a začala mu zase stříkat Fontána při baletu s ohyzdnými neherečkami! ()
Requiem bez vizuálních cinkrlátek... aneb indie verze Rockyho... aneb Aronofskyho nejzajímavější film. Nikoliv tím, co sděluje (zase tolik toho není, ostatně příběhy o loserech se nikdy neztratí), ale tím, jak se prezentuje. Jako osobní zpověď vyhasínající hvězdy, která "TO" tam stále má a potřebuje "TO" dostat ven, je velice stimulující, jako nezávislé drama za pět švestek odzbrojující a v konkurenci jiných direct-to-oscar fláků přímo fascinující, jako civilní cvičení filmařského umu pak neuvěřitelně uchvacující. Jako by si Aronofsky řekl, že zřetelných onanií bylo dost, a tak obrátil o 180 stupňů, přičemž je Wrestlerova dokumentární vicizelovanost vlastně úplně stejnou exhibicí jako Fontána. Jen nepůsobí tak namachrovaně a kromě výtečné formy nabízí i velikánské srdce. ()
Galéria (35)
Zaujímavosti (32)
- Natočeno za 35 dní. (HellFire)
- Film byl íránskými médii označen jako protiíránský, protože si Randy (Mickey Rourke) v ringu vztekle přerazí o koleno tyč s vlajkou této zěmě. Také se jim nelíbila postava Ajatolláha (Ernest Miller), který nosí směšné plavky v barvách íránské vlajky a se symbolem "alef", reprezentujícím první písmeno ve slově Alláh. (Riker)
- Poslední premiéra filmu se uskutečnila přesně 1 rok a 19 dní po té první - konkrétně 24. září 2009 na Slovensku. (Devitka)
Reklama