Wrestler

Míša už dávno není ten metrosexuální švihák, co plácal u Calexky na Basindžerku buřty z cibulí, stříkal po ní šlehačkou a smažil jí na stydké kosti volské oka, aby mohl po těch gastronomických orgiích ještě jako zákusek mrsknout klobásu na pánev a pak řádně vylízat pekáč. Docela se tehdy pěkně vyžral a teď je z něj zpuchřelý, obstarožní, artritický otyloň, který má figuru akorát na to, aby si s jinými vypatlanými otyloni mohli o sebe v aréně plácat pupíkama při oduševnělém divadle pro inteligentní Američany. Je až s podivem, že když Daren na chvíli přestane šňupat to svinstvo a nasadí metadon, je schopen natočit i kulantní melodrámu, při které jeden nejenže nezvrátí večeři, ale navíc i s hrůzou poslouchá, jestli mu už náhodou nezačíná lupat v kloubech a není nejvyšší čas naposledy pořádně nakrmit nějakou tu ztepilou blondýnu. Docela smutné, že to bez toho koksu dlouho nevydržel a začala mu zase stříkat Fontána při baletu s ohyzdnými neherečkami! (29.12.2011)

Bezchybné a osobitě natočené životní drama, které se otírá mimojiné i o pravou podstatu profesionálního wrestlingu. Tohle by si měl dopřát zejména každý, kdo tvrdí, že je to jen trapně nahraná záležitost. Už jen kvůli tomu závěrečnému nástupu do ringu za doprovodu Sweet Child o' Mine... This is where I belong. (14.01.2009)

„Už som sa natancovala dosť.“ Čakal som tnutie do živého a spoveď, dočkal som sa dosť povrchnej komercie. nič proti komercii, ale nemala by sa za seba hanbiť a (klamlivo) sa vydávať za niečo iné, než čím je v skutočnosti. Aronofsky sa síce (konečne!) na nič nehrá a za minimum dolárov rozpráva v dobrom obyčajný príbeh odpísanej ľudskej trosky, ktorá si za všetko môže sama, ale tak zas aspoň vie, za kým sa má ísť sťažovať. To je poloha, ktorá Mickeymu Rourkeovi náramne sedí, lebo je to „naozaj“. Alebo som si aspoň myslel, že sedieť bude. Čakal som niečo podobne melancholické a nostalgické, ako bol ROCKY BALBOA. Rourke však väčšinu času mlčí, na siahodlhé monológy sa nechystá... a to je možno poctivé a úprimné, ale nie je to ono, nie je to silné, nie je to dojemné. I finálny preslov bol na môj vkus triviálny. Aronofsky mal podľa mňa viac zatlačiť na pílu a byť, nuž, doslovnejší. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/sportove/316-wrestler-60- (25.06.2010)

Bolel ma kazdy jeden jeden jediny tlkot, kazdy uder toho zlomeneho, slabeho srdiecka Randyho "The Rama" Robinsona ... Od melancholie a smutku ma bolelo cele telo, kazdy jeden nadych... Aronofsky je pre mna Boh. To, co sa mu podarilo s Pi, Requiem a Fontanou, u mna vyvrcholilo Wrestlerom. Neuveritelne uveritelne natoceny film. Vlastne, tak ako vzdy... (30.12.2008)

Requiem bez vizuálních cinkrlátek... aneb indie verze Rockyho... aneb Aronofskyho nejzajímavější film. Nikoliv tím, co sděluje (zase tolik toho není, ostatně příběhy o loserech se nikdy neztratí), ale tím, jak se prezentuje. Jako osobní zpověď vyhasínající hvězdy, která "TO" tam stále má a potřebuje "TO" dostat ven, je velice stimulující, jako nezávislé drama za pět švestek odzbrojující a v konkurenci jiných direct-to-oscar fláků přímo fascinující, jako civilní cvičení filmařského umu pak neuvěřitelně uchvacující. Jako by si Aronofsky řekl, že zřetelných onanií bylo dost, a tak obrátil o 180 stupňů, přičemž je Wrestlerova dokumentární vicizelovanost vlastně úplně stejnou exhibicí jako Fontána. Jen nepůsobí tak namachrovaně a kromě výtečné formy nabízí i velikánské srdce. (26.06.2009)