Wrestler

„Už som sa natancovala dosť.“ Čakal som tnutie do živého a spoveď, dočkal som sa dosť povrchnej komercie. nič proti komercii, ale nemala by sa za seba hanbiť a (klamlivo) sa vydávať za niečo iné, než čím je v skutočnosti. Aronofsky sa síce (konečne!) na nič nehrá a za minimum dolárov rozpráva v dobrom obyčajný príbeh odpísanej ľudskej trosky, ktorá si za všetko môže sama, ale tak zas aspoň vie, za kým sa má ísť sťažovať. To je poloha, ktorá Mickeymu Rourkeovi náramne sedí, lebo je to „naozaj“. Alebo som si aspoň myslel, že sedieť bude. Čakal som niečo podobne melancholické a nostalgické, ako bol ROCKY BALBOA. Rourke však väčšinu času mlčí, na siahodlhé monológy sa nechystá... a to je možno poctivé a úprimné, ale nie je to ono, nie je to silné, nie je to dojemné. I finálny preslov bol na môj vkus triviálny. Aronofsky mal podľa mňa viac zatlačiť na pílu a byť, nuž, doslovnejší. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/sportove/316-wrestler-60- (25.06.2010)

V důsledku se mi Wrestler líbil více než Rekviem za sen – alespoň po stránce emocionální mě odrovnal silněji. Zatímco Rekviem je lineárním a estetizovaným obrazem zkázy, příběh Rama Robinsona obsahuje více vrstev. Aronofsky se stáhl do pozadí a maximální prostor otevřel strhujícímu herectví Mickey Rourka a také hře s žánrovými očekáváními. Obava, že Wrestler skončí u heroického patosu překonání sebe sama, se naštěstí nepotvrdila, ba naopak. Devastace těla, neschopnost navázat emocionální vztahy a existovat plnohodnotně mimo prostor bolestivé přetvářky jménem wrestling – všechny tyto motivy zakládají na čisté a nefalšované drama. Nemám, co bych brilantně a chytře vystavěnému filmu vytkl, Aronofsky umí klamat tělem jako skutečným wrestler, ale není pochyb o tom, že krev a bolest jsou skutečné. Divado někdy zraní víc než skutečnost. Wrestler je dalším z režisérových drastických portrétů spodiny americké společnosti. Pro mě zatím nejsilnější film roku. (13.07.2009)

Mickey je výborný, ale asi by som to nenazval úchvatným herectvom, ako skôr presným typovým castingom, z ktorého vzišlo totálne vtelenie sa do postavy. Čo samozrejme nevadí, práve naopak. Smoking hot Marisa a Evan Rachel sú mu dobrými spoluhráčkami. Darren je sympaticky utlmený a jeho vlastne jediná režisérska koncepcia (držať sa s kamerou hrdinovi v pätách) funguje dobre. Nie je to nezabudnuteľný kus, trebárs Rocky sa ma dotkol viac, ale rozhodne je to vysoko nadpriemerný filmový zážitok. (02.03.2009)

V USA maj fakt zajímavej systém prodeje uzenin v supermarketu. Člověk si tam vezme lístek s pořadovym číslem jako v nějaký posraný bance nebo na poště a pak čeká, až žena (nebo v tomto případě muž) za pultem jeho číslo zavolá. Tak z toho by mi asi jeblo. Druhá a zároveň poslední zajímavá věc na filmu je Marisa Tomei. Její role je sice v podstatě zbytečná, ale je neuvěřitelný, jak ženská v takovym věku může vypadat zachovale. Téměř celou dobu se polonahá kroutí někde u tyče a rozhodně teda je, na co se dívat. A ten zbytek? Čuměl jsem na Mikyho Šourka, jak tam řeší nějaký svoje problémy, ať už rodinný, zdravotní nebo pracovní, ale nepřišlo mi to ani zajímavý, ani dramatický, ani vtipný, ani napínavý... Všechno mi to bylo naprosto ukradený. Čekal jsem aspoň třeba nějakej dechberoucí závěr (podobně jako v Requiemu za sen), ale dočkal jsem se jen trapnýho klišé. Nutno dodat, že film mi nějak vyloženě nevadil ani mě nenasral, prostě jenom kolem mě tak nějak proplul a nic ve mně nezanechal. (28.06.2012)

Přiznám se, že jsem čekal trochu víc. Mickey Rourke hraje výborně ale hlavně díky vynikající Aronofskyho režii nezapadá film do průměru. Na 5 hvězdiček to ale v mých očích není. Wrestler je film na který vás určitě pošlu do kina ale podruhé už na něj koukat nebudu. Pro mě navíc i trochu zklamání jelikož od Darrena jsem vždycky čekal zvláštní film a neuvěřitelně originální, který se vymyká všem standardům. Jako tomu bylo u Fontány či Pí. Wrestler už je ale film pro široké publikum a Aronofsky už pro mě ztrácí na své jedinečnosti. (08.01.2009)